Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Marilyn Manson - Born Villain

Marilyn Manson

Born Villain

Původně jsem chtěl všechny nasrat tím, že by celá recenze vypadala jenom jako grafickej monoblok  krucifixů a někde uprostřed by bylo kapitálkama napsáno MÁŇA MANSONOVIC JE MRTVEJ. Jenže to by asi nebylo fér, ani vůči vám,  ani vůči němu. Zřejmě je pár věcí, který je před případným posledním rozloučením a kremací třeba vědět.

Předně, tohle osmý album je první na jeho vlastní značce Hell, etc. Zpátky do sklepa, zpátky na stromy. Na zvuku je to citelně znát, ale otázkou je, jestli to vlastně není schválně. Jo aha, je. Návrat do stejnýho období a do stejnýho bytu, kde točil Antichrist Superstar, proč ne. Oprášit desky Bauhaus, The Birthday Party, Revolting Cocks, Killing Joke a Joy Division, který - podle zhýralcovejch vlastních slov - jsou jeho roots, proč ne. Nahrát desku prostou veškerý pompy, která mu vždycky tak masivně pomáhala šokovat, je hodně velkej úkrok stranou. Pro někoho možná i to poslední vrávoravý škobrtnutí, fatální parakotoul do mělkýho hrobu, ze kterýho už není návratu ani na výsluní, ani do temnýho kouta průměrnýho udržování povědomí.

Ale mě to překvapivě docela baví. Ta nedokonalost, nihilistický back to basics, laciný retro EBM beaty a loopy, slizký kytary. Tímhle úhlem náhledu je Born Villain vlastně nejtemnější, esenciální sestup na samý dno perverzního pekla. Slo-Mo-Tion je overtura diabolica. Lay Down Your Goddamn Arms je so Ministry oldskůl opovržení vším a všema. Murderers Are Getting Prettier Every Day, hahaha. Lepší název nevymyslíte. Znovu Ministry, mám chuť vyhrabat všechny jejich starý desky. A taky Lard, na to jsem úplně zapomněl. A Tumor Circus.

Tahle dekadentně sametová doba měla svý zvrhlý kouzlo. Azazelova kakofonie, haha. V coveru You're So Vain hraje na kytaru Johnny Depp, wtf?!? Všechno zdá se v pořádku, všechno zdá se býti cool. Pravda je ale taková, že v kontextu s perzónou mistra Mansona a vším tím kolem je to deska visící někde v Tartaru, taková ani špatná, ani dobrá. Vytratil se elementární středobod, a tím je TA magie, která jedny iritovala, druhý obsesivně fascinovala, a extrémně polarizovala pohled na všechno, co kdy udělal. Určitě je tu patrnej jistej restart a návrat z ovarovýho období s nepřehlídnutelně reinventovanou energií. Ale tuhle desku si užije spíš někdo, kdo ocení jeho undergroudovej truc se zřetelnejma referencema na zmiňovaný kapely, než ten, koho bavěj víc ty cingrlátka kolem a mysteriózní charisma vrchního rouhače všech rouhačů. A tak to asi je. Tak pravil Snajpr Ká.