Interview: Kay Buriánek ze Sunshine

Situace kolem pražské kapely Sunshine v posledních měsících trochu utichla. Příznivci se však nemusejí obávat – jde jen o ticho před bouří. Sotva se kapela vzpamatuje z vánočního obžerství a silvestrovského ožerství, hodlá začít natáčet další album. 

Pro nedočkavce ale připravil Kay Buriáneka a spol. tajný vánoční koncert v Praze a oblíbený mejdan Bounce!Bounce!

TAJNÉ VÁNOCE

Blíží se Vánoce a s nimi i tajný koncert Sunshine. Opět má omezenou kapacitu a opět se neví, kde bude. Proč?


Není to tajný koncert, tajné je jen místo. Nápad vzniknul před třemi lety, kdy jsme si řekli, že uděláme nějaký předvánoční pražský koncert, kam se nebudeme snažit dostat co nejvíc lidí, ale půjde spíš o bonus pro ty, kdo na nás chodí pravidelně, nebo to jsou naši přátelé. Prostě spíš mejdan. Poprvé se konal v Chapeau, kde je to malinký, ale hrozně jsme si ten večer užili, i když si z toho moc nepamatujeme. Ale asi to podle vyprávění bylo dobrý (smích). Loni jsme hráli v Crossu a dokonce jsme vyzvali fanoušky, aby přišli se šampanským a cukrovím. Cukroví bylo velký problém, protože jsme ho pak museli odklízet lopatama, šampaňský vlastně taky, protože s tím zas ochranka nechtěla do klubu pouštět. Určitě to nechceme do budoucna nafukovat tak, abychom za dvacet sedm let skončili ve velký Lucerně, protože za dvacet sedm let už nebude nic.

Z vánočního koncertu se tedy stala tradice. Co ty, Vánoce a všechno kolem?


Miluju Vánoce, trénuju na ně už od konce léta a nacvičuju všechny klasický vánoční rituály (smích). Ne, Vánoce jsou fajn, ale nějak to neřeším, snažím se tomu nepodlehnout. Jestli mě něco zajímá, tak je to cukroví a pohádky.

ŽÁDNÁ PŘEDSEVZETÍ

Dáváš si předsevzetí do nového roku?


Zásadně ne, protože je to zbytečný, stejně bych je porušil.

Vánoce máš docela nabitý, krom vánočního koncertu máte s vaším basákem Tuzexem rezidentní DJ night Bounce!Bounce! v Chapeau. Co tě baví víc?


Baví mě oboje a poslední dobou téměř vyrovnaně. U kapely je to autorský a je to o tom, že jdu víc se svojí kůží na trh. Naše DJování, nebo spíš v našem případě neDJování, je větší odvaz a jízda a baví nás to, protože v poslední době funguje hodně dobře. Jde o úplně jinou dynamiku a je to taky o dost víc vyčerpávající. Když hrajeme s kapelou, trvá koncert hodinu, kdežto když máme rezidentní noc B!B!, jde o osm hodin v kuse.

Vedle koncertování a DJování se staly vyhlášenými i tvoje páteční freestyle recenze. Vážně se ti žádný interpret nezavděčí?

U freestyle recenzí, které píšu, byl koncept jasný dopředu, domluvili jsme se, že čím víc kontroverzní to bude, tím líp. Takže už se mi stalo za tu dobu párkrát, že jsem samovolně zvolnil a napsal jsem recenzi mírněji než obvykle, a lidi komentovali, že je nebaví číst normální věci, že je právě baví ty moje blitky a urážky. Ty samozřejmě s sebou nesou fakt, že mě spousta lidí nemá rádo, protože si myslí, že je to na vážno, což samozřejmě není. Kolikrát k věcem, které recenzuju, ani nemám tolik výhrad, kolik se jich tam nakonec objeví, ale celé je to o tom, že to má provokovat.

„VŽDYCKY MI PÍŠOU OBSKURNÍ LIDI"

Nedávno sis vyzkoušel i další hudební oblast, když ses producentsky podílel na novém albu kapely NiceLand. Jaký z toho máš pocit?


Stejně jako na začátku, tak i teď říkám, že jsem se necítil jako producent nebo poloproducent. Nebaví mě se hrabat v mašinkách, baví mě pozorovat, když něco nového vzniká a nabírá to nějaký směr, mírně do toho zasahovat a sledovat, jak se to organicky vyvíjí, vždycky se to odněkud odpinkne a má to nějaký progres, který ale nikdy není dopředu jasný.  Pak mě bavilo, že kluci měli ve studiu vždycky nějakej chlast, že pořád někdo vyprávěl nějaký vtipy a tak.

Hodláš se do budoucna ještě produkování věnovat?

Mně vždycky napíšou nějaký obskurní lidi, jako třeba naposledy Elektrick mann. Což by mě mimochodem docela zajímalo, protože je mám rád, ale bylo by to extrémně sebedestruktivní se s nimi na něčem podílet (smích).

A co Sunshine?


Končí doba dvouletého hájení, protože už jsou to dva roky, co jsme vydali poslední desku. Za tu dobu jsme hodně koncertovali a teď finišujeme na nových věcech. 3. ledna už začínáme točit novou desku, která by měla vyjít první týden v dubnu. Produkuje ji Dušan Neuwirth, nechali jsme se zlákat jeho stoupající popularitou (smích). Líbí se nám jeho práce, i když já osobně žádnou z kapel, se kterými dělal, nemám ultra oblíbenou, vyjma Vypsané fixy, kde je to hlavně osobní. Baví nás, že je z Moravy, je s ním legrace, je extrémně precizní. Máme zkušenost s lidma u nás, že toho spíš víc namluví, než udělají, ale on je přesný opak.  Takže buď to bude fiasko, nebo to bude dobrý. Myslím, že spíš dobrý. 

Hodláte přijít s něčím úplně novým, nebo se budete držet zajetých kolejí, za co vás občas hudební publicisti kritizují?

Myslím, že bychom se jim trefili do vkusu a výskali by radostí, kdyby příští deska byla třeba s cimbálovkou. Nebo soundtrack k pornofilmu. Ale kapela, která hraje dlouho, vždycky nevědomky vykrádá sama sebe, to je normální. Druhá věc je, že většinou moc dopředu nepřemýšlíme, koho konkrétně deskou oslovíme. Vydáním Dreamer jsme nevědomky přitáhli nový lidi, poslední deska byla asi nejdál od nás směrem k taneční muzice. Jaká bude nová deska, to teď nikdo úplně neví, u nás je to vždycky otevřený až do úplnýho finále. Ale podle všeho to vypadá, že bude hodně pomalá.

STÁT SI ZA SVÝM, TO JE PROTI ŠEDI

Právě probíhá období udílení hudebních cen. Bere tě to?


Já bych hlavně chtěl, aby těch cen bylo ještě víc. Aby vedle Andělů byli ještě Čerti, Mikulášové, Ježíšci, Satani…. Pak by se mi líbilo, kdyby vedle Žebříku byly ještě Necky, Vědra, Zednický lžíce, Lopaty… Lopaty by byly dobrý, tam by bylo určitě hodně respondentů, kteří by mohli aspirovat na hodně vysoký pozice (smích).

Čím jdeš proti šedi?


Tím, že si oblíkám černou? (smích) Programově se nesnažím jít proti šedi. Mám svoji mentalitu, svoje názory, svoje proklamace, svoji vlastní módu, svůj způsob prezentace vyjadřování. Moc nepřemýšlím nad tím, jestli je to konvenční a konzervativní, nebo není. Myslím, že nejlepší způsob, jak bojovat proti šedi je, když člověk není konformní, stojí si za svým, dělá si věci po svém a nebojí se toho, aby se prezentoval po svém a vyhnul se stádovosti. To je to, co nás obklopuje šedí, protože lidé se bojí stát si za svým a vybočit ze stáda.

Jaký počin podle tebe za tento rok jde proti šedi?

Knížka Kde jsou psi, kterou napsal Nanoru s Martinou Overstreet je zrovna takový almanach, který s nějakým přesahem i do minulosti mapuje současnou hudební scénu, která má úzkou konektivitu s designem a módou. Když si ji člověk prolistuje, tak zjistí, že žije mezi lidmi, kteří jsou kreativní, ale nepotkává je každý den. Tahle scéna tady existuje, akorát je pořád ještě ubíjená mainstreamem, který je všude kolem. Jsme konzervativní a ještě to bude nějakou chvíli trvat, než se konzervatismu začneme vymezovat.

(PS: náš videorozhovor s nanoru o této knize najdete na http://www.protisedi.cz/video/michal-nanoru-zde-jsou-psi)