view counter
Share |

Epický výlet s Vladimirem 518 a Kayem Buriánkem do Sušice s malým lesním extempore

a.k.a. Kmeny & kmeny
foto JK

Knížka Kmeny se stala kultem a i druhé vydání se hned vyprodalo. Po povedeném experimentu s "literárním večerem," kdy Vladimir 518 a Kay Buriánek vyprodali opavský klub s povídáním nejen o knize, se 19. dubna konala další akce. Kombinace přednášky, fotek a dvou DJ setů zněla lákavě, a tak jsem se bez většího mrmlání nechala vylákat na veselý výlet.
 
Vypadalo to ostatně jako velice pohodlná až mastňácká výprava: Pojede se Vladimírovým autem, dojede se do klubu, jehož majitel nám zařídil i spaní, a ráno v pohodičce zpátky. Paráda. 
Chlapci po cestě během poslechu Pink Floyd (ty jsem teda zrovna v tomhle autě nečekala) pěli chválu na sušický klub Tradiční kloub, kde to prý žije. Nicméně, nebylo nám dáno vydat se rovnou tam. Z 518 leze agrární plán: "Koupil jsem takovej pozemek na Šumavě," vece rapper. "Mi tam přivezli nějaký dřevo, tak ho musim přikrejt. Cestou koupíme nějakou plachtu a pojedeme tam." Ha. Šumavské hvozdy jsem teda v plánu neměla, ale proč vlastně ne.
Kde se řečený pozemek nachází, vysvětluje 518 panu kolegovi tak, že to pochopí jen on. "No když hrajete na Šumava Rocks a stojíš na stagi, tak když koukáš před sebe, tak je to jako trochu doprava," povídá. Sedím na zadním sedadle, pochechtávám se a bojuju s chutí ječet "a už tam budemeee?".
Za Sušicí projedeme nějaké serpentinky a zastavíme u jakéhosi statku. "Dál už musíme jít pěšky," praví 518. Musíme vypadat děsně podezřele: Tři velké postavy v tmavých brýlích vylezou z naleštěného černého BMW, nesou jakousi plachtu a kymácejí se do lesů. Vypadáme, že jdeme někoho zabít.
 
MRTVOLA V LESE?
Přitom jsme děsně hodní a neškodní. 518 líčí plány, jak si tu postaví chatu a bude sem jezdit na všední dny místo na víkend. "Žít na chatě s rychlým internetem mi přijde daleko futurističtější než bydlet ve městě," povídá. Chata existuje zatím jen v jeho mozku, doteď tu je jen les a trocha louky, prudký kopec a krásný výhled do údolí. "Sem dovážej nějakej jinej vzduch než do Prahy," libuje si KB. 
Netrvá to dlouho a už jsme na vykolíkovaném pozemku. Vypadá báječně a hromada dřeva není ani moc velká. Trochu ji přeházíme, aby se vešla pod plachtu, a snažíme se ji zakrýt a zatížit kameny. Přijde mi to hrozně vtipný a nepochybuju, že kdyby někteří z fans, kteří pak přišli na večírek do klubu, šli lesem a našli tam tuhle sestavu, jak přikrývá nařezané kusy kmenů, měli by menší šok.
Dílo je snadno dokonáno, i když výsledek vypadá jako mohylka. Vracíme se k autu a zvesela směřujeme do západu slunce a do Sušice, kde nás už čekají. Michal, boss klubu, je velmi poctěn, že pánové přijeli, a s přirozenou vlídností vítá tři ufony ve svém podniku. Kecáme o muzice, pánové zapojují fidlátka a klub - příjemný prostor s dostatkem pitiva a všeho potřebného - se vůčihledně plní.
Dáváme si panáky a 518 vytahuje historky. "Natáčeli jsme track s Jirkou Kornem (TADY je k poslechu), a to jsem teda koukal. Na všechny srazy přišel za pět minut celá. A přinesl si návleky na boty. Říkáme mu, ať si je nebere, že tam všichni chodíme normálně v botách, ale on ne, všechno narapoval v těch návlekách. Až pak mi došlo, že je nemá proto, aby nám to tam neušpinil, ale aby se neušpinil on. A ten svůj rap dal na první take, to jsem ještě neviděl... to je němectví."
 
TUNING A METALISTI
Večer je koncipován tak, že 518 pronese přednášku o knize, doplněnou fotkami, a po něm se ujme slova KB, který poví něco o kapitole emo, kterou do Kmenů zpracovával. Pak hrají ve stejném pořadí jako DJs. Mám nejdřív trochu obavu, zda to bude fungovat, ale... mno, nepředbíhejme.
Přednáška o Kmenech je výživná a zábavná. Publikum způsobně naslouchá, nějaká slečna vedle mě chroustá salátek, který jí dali k sendviči, a i to je moc nahlas. Vladimír probírá jednak obsah knihy - zmíní kapitoly o blackmetalistech i vyznavačích autotuningu - jednak vypráví, co při přípravě prožíval a jak ho vlastně práce na Kmenech změnila. Díky tomu je prezentace ještě zajímavější - Vladimír je osoba sebevědomá a výrazná, ale zároveň i pokorná; líčí, jak poznával štěstí vyznavačů různých subukltur a jak v něm vlastně jejich zvláštní záliby vzbudily respekt. Dovídáme se i o subkulturách subkultur - třeba o tom, že vyznavači tuningu mají svou alternativní odnož, která sice do aut dává nadupané motory, ale schválně na vůz aplikuje kus hnusně prorezlé kastle. Jelikož k tomu všemu na plátno 518 promítá velké fotky, je to hodně působivé.
I ty fotky mají své příběhy, někdy ujeté. "Fotili jsme blackmetalistu, který ale neměl černé kalhoty. Řekl nám, že absolutně neexistuje, že by se fotil v jiné než černé barvě, takže mu půjčil kalhoty fotograf. Kolem šli lidi... no, vypadalo to hodně divně, fotograf ve slipech, metalista v jezírku... mysleli si, že fotíme gay S/M porno." A tak. Literární večery jsou někdy hustší, než by člověk řekl. 
Následuje poměrně stručná prezentace kapitoly o stylu emo, kterou má Kay, který do té doby nedutal vedle Vladimíra. Poslechneme si, jak se vlastně ke stylu emo skoro nikdo veřejně nehlásí, až na pár jedinců, a dojde i na připomínku toho, jak to vlastně chodilo kdysi a dnes už ne: Na křtu Kmenů spolu pařili vyznavači subkultur, které se jinak vůbec nepotkávají. Já si to ještě pamatuju z dob kolem revoluce, ža pankáči a skini a skejťáci a další lidi kalili normálně spolu, ale pro leckoho byl tenhle moment třeba něčím novým.
 
MASOX
A pak už potlesk, pár dotazů z publika a jde se pařit.
Vladimír začne veselými popíky, které poměrně rychle zvednou aspoň část lidí ze židlí. Nehraje moc dlouho, brzy si zapojuje své zdroje KB. Kloub začíná být vykloubený. Nějaká holka dělá před dýdžejem stojku. Objevuje se kluk s trumpetou, který se snaží dělat doprovod k hudbě - je jedno, že to moc nejde, hlavní je, že je to sranda. Místní se umějí bavit a s postupujícími hodinami je všechno divočejší a divočejší. Dubstepmetaldivnobeaty strhávají další lidi - i když zůstává možnost normálně sedět u stolu, jednu holku třeba dění pohne k automatickým kresbám; vysvětluje mi pak, který kruh a čára asi tak co znamenají, a snaží se mi vykládat z ruky, do čehož se mi úplně nechce, takže s omluvou popolézám na bar za majitelem klubu, se kterým u drinků probíráme hudební dění. V518 a Kay podepíšou fanouškům pár knížek, jeden hoch s malou kamerkou natočí pár dokumentárních záběrů, ale hlavně se blbne. Epický mayhem trvá do 4 ráno, kdy už se utahají i ti nejhouževnatější.  Docela vejrám - taková pařba, notabene ve všední den, heh:-)
Mám trochu obavy z rána, ale disciplinovanost mých společníků předčí má očekávání a v domluvených deset ráno už jsou svisle. Spíme v penzionku, kde se necítíme zrovna vítáni, a tak co nejrychleji bereme kramle do pekařství na snídani. Vypadáme zas jak Marťani - nejlepší je KB, který po vyřízení telefonátu vleze do pekařství ve chvíli, kdy už jsme s 518 v půli fronty. Rychlošípácky odmítne předběhnout pána ve zmijovce a jakousi babičku a zařadit se k nám a poctivě vystojí na své kafíčko frontu. K(á)men by se ustrnul. 
Jelikož hrají Sunshine ještě ten den v Hradci Králové, musíme za chvíli mazat na Prahu. Je mi to až líto, ale povinnosti volají, takže už jen nějací Underword do přehrávače, spojka, plyn a najednou jsme v Praze.
Každopádně se to náramně vydařilo - a extra mě baví to, že díky takovýmhle akcím má ta knížka ještě další dopady, které ani autoři původně nezamýšleli. Kromě toho na ni možná naváže i TV seriál, což by bylo super, a 518 má taky ideu knihy, která popíše české subkultury před listopadovou revolucí... Kmeny rostou dál. Sledujte je.
 
FOTOALBUM NA FACEBOOKU ZDE!
Diskutovat můžete tady:-)


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.