view counter
Share |

Kay Buriánek (Sunshine): Fanoušci jsou něco jako přátelé kapely

foto Deaf Blind Not

Sunshine mají novou desku Karmageddon a razí na turné. Neotřelý intelektuál Kay Buriánek nám řekl, jak to všechno začalo a jak těžké je prokousávat se dnešním světem.

Jak to se Sunshine začalo? Měls od mládí ambice mít kapelu?

Jsem ze tří dětí, byli jsme dva kluci a holka, táta byl sportovně založenej a byli jsme tlačení k různejm sportům. Jsem z Jižních Čech a na dětství mám hezký vzpomínky, trávili jsme hodně času na Berounce a na Šumavě. Neviděl jsem nějakej zásadní rozdíl mezi tím vyrůstat v Táboře a v Praze, nebyli jsme poznamenaný stojatejma vodama vesnice. Sport mě baví a dělal jsem ho rekreačně, ale nijak jsem v něm neexceloval. Dělal jsem basket, volejbal, tenis a fotbal, ale v ničem jsem extra nevynikal.

MARNÁ SLÁVA A PUNK

Kapela vznikla s klukama z basketu?

Ne, z basketu ne. První pokusy hrát jsem dělal jako středoškolák, s úplně první kapelou jsme neměli jediný vystoupení. Pak jsme založili další; ta kapela se jmenovala Marná sláva, hráli jsme na akcích, kde byli undergroundoví lidi dohromady s pankáčema, neřešili jsme rozpory mezi sebou. 

První tetování?

Poměrně pozdě, až asi v 25 letech.

Od koho?

Viktorín, ten ho jako jeden z mála tehdy dělal, v Táboře měl jeden z prvních tetovacích salonů, kam jezdili i Pražáci. Souběžně měli naši kámoši industriálního ražení salon na piercingy a v Praze tehdy vznikal i salon Piranha.

Kdy jsi založil Sunshine a jak? To už jsi byl docela dospělej.

Měli jsme už všichni nějaký zkušenosti, ale na úrovni sklepních zkušeben a fantazírování, jak dál. Až tahle squadra s Danem, co se mnou hraje dodneška, začala fungovat navážno. Jezdili jsme tehdy na koncerty hardcorovejch kapel na 007, byli jsme součástí tý komunity, i když jsme nebyli Pražáci. Na tyhle koncerty HC punkovejch kapel na Sedmičce, který dělal Robert Vlček, se sjížděli lidi z celý republiky. Vypravili jsme se tam vždycky autem, přijeli těsně před akcí a po koncertě jeli hned zpátky. S přestávkama jsem tehdy v Praze i bydlel, teď tady žiju. Když jsem se vrátil z Ameriky, vrátil jsem se už rovnou do Prahy, vazby na Jižní Čechy nemám už žádný, kromě mámy a babičky tam už nikoho nemám.

Z JIHU ČECH DO AMERIKY

A co Amerika? Čím ses tam živil?

(smích) Tak různě. Když jsem se do Států odstěhoval, brácha tam byl už 10 let a měl občanství - žil poblíž LA. Myslel jsem, že tam normálně zůstanu, měl jsem zažádáno o zelenou kartu a už byl před posledníma procedurama.

A co rozhodlo, že ses vrátil?

Všechny ty věci kolem americký epizody Sunshine; ukázalo se potom, že to nebude tak jednoduchý, jak se zdálo na začátku, a řešili jsme, zda do toho praštit a přestěhovat se se vím všudy. Nebyli jsme úplně mladý, někdo byl ženatej, měli jsme tady závazky -  a šlo to do ztracena. Měli jsme tam už i kontrakt s gramofirmou, ta nás zkoušela breaknout v Evropě a Anglii, ale moc to nefungovalo, tak jsme zůstali v Čechách.

Jak to pro vás je dneska s obživou?

Hudební scéna je nevyzpytatelná a nedá se všechno plánovat. Ale jde to dobře, vybudovali jsme si pozici, že věci fungujou, neplácáme se na kraji. Nejsme na úrovni kapel-molochů a ani po tom netoužíme. Snažíme se, abychom měli nějakej slušnej základ.

Jak vnímáš reakce na vaši novou desku Karmageddon?

Recenze pro mě nejsou moc relevantní, byly doby, kdy mě to zajímalo hodně a pídil jsem se po tom, dneska mě to až tak nezajímá. Ono to není nikdy objektivní, vždycky je to konglomerát osobních projekcí danýho člověka a trendů, a lidi u nás maj tendenci buď kapelu glorifikovat, nebo ji zatracovat.

FANOUŠCI NÁM POMÁHAJÍ

Co fanoušci, máte fanklub? 

Oficiální fanklub ne. Lidi zakládaj různý fanpage na internetu. Nemáme jich masy, ale je to jádro, který funguje. Jedem interaktivní model, kdy s lidma komunikujeme; ne úplně na friendly bázi, ale aby měli pocit, že o ně jde. 

Jezděj za váma třeba celý turné?

Některý jo, máme takový.

Vy máte ty dvě fanynky, co jsou matka a dcera.

Postupem času s z nich stalo něco jako přátelé kapely. Nejsou tam "echt groupies" modely, že by někdo měl víc než přátelskej vztah ke členům kapely, ale jsou to lidi, co trávěj volnej čas tím, že s náma jedou, tyhle s náma projely třeba celou Francii.

To musí lézt do peněz.

Tohle maj asi vyřešený. Ony se tím bavěj.

A jak to probíhá, ony se nějak přihlásej, nebo jsou u pódia?

Dneska už maj guest list, zavolaj, že někam jedou, někdy jim i zařídíme nocleh. Patřej do vzdálenější crew kapely, kolikrát nám i pomohly, když jsme potřebovali někam převézt.

Je to trochu bizarní.

Mně to přijde taky bizarní a hodně lidí kolem nás to tak vnímá, ale vyjma těch dvou, se kterýma komunikujem, je to tak, že o fanynkách jen víme. Ty další dvougenerační fanynky se sporadicky objevujou na koncertech hlavně mimo Prahu a s náma třeba ani nekomunikujou, jen přijdou a my víme, že tam jsou, a když se potkáme, zeptáme se, jak se maj. Nejsou dotěrný, jen dávaj najevo sympatizování s kapelou. 

DO ZKUŠEBNY JAKO DO KOLBENKY

A co tvoje vedlejší aktivity?

99% lidí se na ně ptá: sledujou Bounce! Bounce!, party, co děláme v Chapeau a jezdíme s ní i jinde. Docela se to chytlo, ze začátku to byla legrace, ale pak se to rozjelo a naše DJ hraní je frekventovaný skoro jako u Sunshine. Taky píšu pro abradio.cz a Redway. S nima máme hodně přátelskej vztah a myslím, že ten časopis je čtivej a je i pro lidi, který vypadávaj z kategorie "žák druhýho stupně ZŠ". Do jistý míry je fascinující, že školní časopis má takový autory - strašně zajímavý lidi, Karel Veselý, Vladimir 518 a další špičkový lidi, co tu píšou, a spousta grafiků. Je dobrý, že děti dostanou takovouhle porci, která je výživná, i když jí nemůžou tak rozumět a nedochází jim, co za lidi tam píše. Třeba historie skejtování v Čechách, která vyšla v posledním čísle, je hrozně vtipná a záživná - hlavně pro nás.

Jak probíhá soustředění kapely před vydáním desky? Odjíždíte někam pryč?

Nikdy jsme to nedělali, jsme hodně zkoušecí kapela. Mívali jsme takovej dril, že jsme chodili třeba 3x týdně do zkušebny a všichni se nám smáli - jiný kapely choděj odpoledne nebo večer po práci a ulejou se z domova a daj si brko, a my jsme chodili na desátou dopoledne jak do kolbenky. Pro nás to bylo dobrý v tom, že jsme si najeli na nějakej režim - dlouho jsme průběžně zkoušeli a přitom vznikaly věci na desku. Před poslední deskou jsme to měli jako projekt: zabrali jsme si malý penzion, v jedný místnosti si udělali zkušebnu a  chodili tam buď po dvojicích, nebo všichni dohromady. Základ desky Karmageddon vzniknul tam, udělali jsme si takovej zimní camp.

Budete mít hraní na letních fesťákách?

Jo, na všech těch zásadních, teď jsem zrovna řešil, že dělám i jiný věci a kolidujou mi. Nemám jedinej volnej víkend, máme tam přejezdy, někdy dvojáky. 

Ty dvojáky mě zajímaj, máte přistavený vozy? Vrtulníky?

Logistika musí být vymyšlená tak, aby se to dalo stihnout: festivaly nabízejí možnost hraní od 14 hodin do noci, takže když se hraje někde odpoledne a někde večer, tak to funguje. Auta od pořadatelů přistavený nemáme.

Leoš Mareš to tak prej má?

To možná jo, ale my nejsme Leoš Mareš ani z 1 %.

 

 

http://www.sunshinetrash.com/

http://www.facebook.com/event.php?eid=103710659671723

 

 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.