Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: VCMG ( = Vince Clarke & Martin Gore z Depeche Mode) - Ssss

VCMG

SSSS

Tak nevím, má bejt SSSS citoslovce slizkýho manipulátora biblickýho ráje, nebo šifra pro dva “inženýry” od Schutzstaffel? Občas mi na stole přistanou desky s befelem “napiš to a nekecej, že tě to neba”. Většinou neba, to je fakt, na druhou stranu to skýtá nepřeberně komickejch situací, který můžou následně nastat, a to samo o sobě je výzva. Nebo taky ne. Nebo je to taky něco jako prozření, haha.
Vince Clarke z Erasure a Martin L. Gore z Depeche Mode. Už ze změti těch pár písmenek tvořících vizitku jde mega respekt, ale zároveň i mírnej despekt. Piškvorkáři nebo loďaři, tak jsme jim říkali… Ani ne proto, že bysme jima pohrdali, spíš to bylo infantilně škodolibý. Představovali jsme si, jak tyhle novoromantický titáni EBM, který kontaminovali celou generaci fanatickejch fans napříč žánrama a kontinentama, prostě jen tak chladně stojej za horama svejch kláves a procesorů a buď si čtou e-maily, či nevzrušeně a bez hnutí brvou hrajou po síti lodě nebo piškvorky. A kompy to za ně odmastěj.  Verbalizovaná odtažitost ocelově chladný dupárny, který dávaly trochu lidskýho tepla (v případě Erasure je tahle replika téměř hmatatelná, haha) snad jenom emoušský a homoušský vokály. A teď bacha, to, co sosáte v podobě SSSS do iTunes nebo vkládáte do přehrávače, je vokáloprostý 4/4 straight up techno v duchu nejlepších oldskůlovejch tradic. Žádný popový vejlety, žádný kulinářský vychytávky. Tihle dva si zkrátka řekli, že udělaj taneční desku, pěkně po svým, a neodlepěj přitom zadek od židle svýho studia. Lodě, piškvorky, e-maily a audio files. Všechno po síti, že jo. Programová rezignace na jakoukoliv senzitivitu stran trendů. Je to fascinující vintage techno deska pro každýho, kdo v tom kdysi jel a hltal všechno, co v tomhle žánru vyvrhli Mute nebo Warp. SSSS je jako přísně nehybná skulptura, glorifikující éru chladnejch beatů i nedokonalejch syntetickejch drog, a timeless óda na robotickej sex zároveň. Nahlíženo mnoha úhly pohledu, je to vlastně perfektní album. Při prvním ohledání na mě sice dopadl tíživej parfém tlející mrtvoly provokující dávicí reflex, ale posléze se ten nasládlej pach proměnil v něco posvátně historickýho, co naopak provokuje paměť. Vyskákala mi celá řada věcí, který jsem zbožňoval a který tvořily jednotlivý kapitoly Novýho zákona Bible puritánskýho Techna. Pak jsem si vzpomněl na Motor s jejich minimalistickým retro soundem, který dokonce jednu dobu předskakovali Depeche Mode. Tohle je ale o poznání subtilnější, rafinovanější, archaičtější a zároveň línější, protože pánům už kurva není třicet, že jo. Detaily a disciplína. V tom je ten bravurní štych. Třicet let posílání e-mailů a hraní online her zplodilo extatickou kolaboraci a zatraceně dobrou desku o velikosti a rozsahu kapesní encyklopedie kořenů taneční hudby. A must have!