Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: The Ting Tings - Sounds from Nowheresville

THE TING TINGS
SOUNDS FROM NOWHERESVILLE

Krátkej proces, žádný okecávání. Proč, když už chtěli ti dva za každou cenu vtipkovat, se tahle půlhodinová kolekce nejzbytečnějších songů prvního kvartálu roku 2012 nejmenuje Sounds from Annoyingsville?! Nebo nějak podobně.

První seznamka proběhla asi tak, že otvírací song Silence jsem zapnul při nástupu do pětky na Floře směr pštros Stross, a před křižovatkou dole, jak končej Olšanský hřbitovy, jsem to vzdal a zpopelnil. Obstrukce na bratru tři minuty. 

Tak rychle jsem z ničeho nevyskočil už hodně dlouho. Asi jsem měl strach, abych se neosypal nebo tak něco. Teď si to dávám znova, zodpovědně, ale výsledek je skoro identickej. Jak vtipně zaglosovalo enemíčko, The Ting Tings by si radši poblili vlastní kecky, než by udělali hit. Prej – připravili jsme desku, ale  naší vydavatelský firmě se moc líbila, což nám přišlo podezřelý, tak jsme ji smazali a natočili ART.

No, podle mě to je spíš FART, a pevně doufám, že tenhle mírně arogantní názor nebudu sdílet sám. Kdeže nějaký nadrzlý popěvky jako That’s Not My Name z debutu, žádný lízátkový karaoke šlehy jako Shut Up And Let  Me Go. Nic takovýho. Jejich neohrabaný surfování napříč stylama od nablblýho reggae přes noir-electro až po “pojďme na to pěkně od lesa s těžkejma kytarovejma riffama, jak to dělaj ti Sleigh Bells, vole!”má jednu jednoduchou spojnici: bezprecedentně vás přiměje k úvaze, jak se to jednomu (dvěma, sorry)  povede, že je tahle deska od začátku do konce bez sebemenšího výkyvu blbá a otravná. V kostce a bez pardonu - poslouchat Sounds From Nowheresville mě nutí  přemejšlet o tom, že už se těším na jaro, že bych si chtěl znovu pustit mixtape od The Kickdrums, kterej jsem poslouchal odpoledne, protože je tak sakra dobrej,  že budu muset něco uvařit (myslím k jídlu, ne perník), prostě všechno možný, jenom ne poslouchat tuhle zpatlaninu. Tak pravil snajpr Ká. Amen.