view counter
Share |

Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Madonna - MDNA

MADONNA

MDNA

Antagonistický disko trysko na MDMA? Ne, jenom nová Madonna. Dvacátá Madonna. Ja vím, že všichni čekaj, jak se k tomu postavím, a pak mi pomalu usekaj všechny končetiny a hlavu vycpou strouhaným zelím, ať už to sundám jedním snajperským shotem, nebo se budu držet při zdi. Protože co se tak dá asi napsat?

Madonna je prostě kategorie. Je fuk, jestli vás irituje, nebo vzrušuje, a je jedno, co si o ní myslí vaše přitroublá ségra, která chodí do katolický školy. Protože Madonna tu byla, je a bude… Nahá, oblečená, rajcovní i k smíchu, vamp i jako od kolotočů. Ať udělá, co udělá, vždycky to funguje jako dupnutí kopytem do vyprahlý hlíny. Zvedne se prach, rozbouřej vášně, mrak si zase sedne a jede se dál. A Madonna furt kraluje, s tím mírně povytaženým koutkem symbolizujícím opovržení plebsem s přezíravostí, která by se dala vyučovat.

MDNA je jako opulentní pyramida z živejch opocenejch těl a základních kamenů posledních patnácti let její dominantní kariéry, na jejímž vrcholu majestátně stojí královna chanelovejch kurev. Gang Bang? No jo, proč ne. Track studenej jak psí čumák, plnej navztekanýho štěkání, který prahne po odplatě. Šifry a odkazy na kolaps manželství s panem Ritchiem jsou mimochodem patrný i v jinejch věcech, ale může to bejt samozřejmě účelová spekulace, hehe. Každopádně to funguje a nakopává ten místy posh kolovrátek k uvěřitelnějšímu drajvu. Jako jasně, s tím drajvem i uvěřitelností opatrně, tady není místo na nějaký hokus-pokusy, tady se hraje na jistotu.

Give Me All Your Luvin' chytře tahá esa z rukávu, M.I.A. a Nicki Minaj, dvě “bitches in arms”, primadoně krejou záda, fakováky lítaj k obloze a zpupně se pohazuje hlavou. Dobrý, beru. Při Some Girls a hlavně Superstar už mám neodbytnej pocit, že jsem si někde sednul na hodně velký lízátko a mám prdel ulepenou až někam pod lopatky, ale tak to je taky Madonna. Přeskakuju. S I Don’t Give A (Fuck? Jo aha, fuck!) už zase všechno provokativně bouncuje a mírně naprdlej groove vyrovnaně tře stehno o stehno s docela současným sexy popem. A slyšet Nicki Minaj, jak do pauzy pateticky deklamuje, že tady je jenom jedna královna, a tou je Madge, je úsměvný i zlověstný zároveň. Jsem hříšník, a tak se mi to líbí (I’m a Sinner), a skoro gospelový pseudo-pokorný vyvolávání všech svatejch, haha… to mě baví, to je ta Madonna, ve který se tluče děvka se světicí, a ještě z toho teatrálního souboje vydojí docela slušnej track. Love Spent – další porozvodovej sentimentální zářez těsně pod krucifix v hlubokým dekoltu? Falling Free, psychopatická, duši propichující balada, a je konec, proposlouchal jsem to!

Nominace Orbita byl rozhodně dobrej tah, stejně jako výběr ostatních producentů (Benassi, Solveig a pár dalších vometáků, co sem tam otočili čudlem), nějakým zázrakem je to docela konzistentní. Na druhý cédo kašlu, postý poslouchat, jak kdo udělal chybu a fucked up, na to fakt nemám náladu (kecám, dal jsem ho!). B-day Song s M.I.A. má v jednom místě tak otravnou dikci, že začínám hledat zaměřovač. S remixem LMFAO už chladně pálím jeden shot za druhým. Na komoru. Za Madonnu. Za všechny bezbožný děvky. Amen.


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.