view counter
Share |

Kay Buriánek ze Sunshine pro protišedi.cz: Vítěz ankety Nejoblíbenější prodejce

foto archiv autora

Oi! Dneska to bude všechno krapet jinak. Ani ne tak o hudbě. I když. vlastně docela jo. Docela dost jo, hehe. Ne že by nevycházely žádný dobrý desky, o kterejch by bylo záhodno ztratit dobrý slovo, nebo naopak ty blbý, o který se jedovatě štrejchnout je skoro moje občanská povinnost (hehe, uvědomělý kecy v době posttraumatickýho střízlivění z kašparovoleb jsou příjemný asi jako  mozkomíšní punkce). Ale Snajpr Ká má jedno jediný pravidlo, a to zní Nedržet se vůbec žádnejch pravidel. Takže si klidně může místo pravidelný recenze střihnout malej rejpanec.

Budu vám vyprávět celkem fádní, ale nadmíru determinující příhodu. Rozbil se mi adaptér. Taková veskrze nicotná věc, která ale krmí šťávou všechno, co kytarista potřebuje k tomu, aby vypadal, jako že je lepší kytarista, než doopravdy je. Bez týhle mamrdí krabičky prostě nic nehraje. Basta. Když vám doma dojde toaleťák, jednoduše skočíte naproti k Vietnamci a koupíte ho. Vyřešeno za dvacet pět sekund až minutu a půl, max. Ale když se vysere adaptér?

Bingo! Proto je tady přece váš Vítěz Ankety o Nejoblíbenějšího Prodejce. Pick up the phone, you silly! Haló? Kytary.cz? Mám malej problém. Hlasem na druhý straně  jsem byl frajersky ujištěnej, že to je fakt titěrnej trabl, a i když milou krabičku zrovna teď nemaj, do pár dnů ji dostanou z jinýho skladu a já můžu krmit efektový pedály vesele dál, jako by se nechumelilo. Obrazně. V době, kdy proběhl první kontakt, bych na sníh nepomyslel ani náhodou, teď už si tím tak jistej nejsem. Vlastně by mě nepřekvapilo nic.

Ale zpátky k našemu VANPovi, jak těm kulihrachům budu odteď familiérně říkat. Systém mě prej bude informovat, kdy si můžu adaptér vyzvednout, někdo mi zavolá, napíše a bude to nejdýl do tejdne. Po čtrnácti dnech občasnejch uštěpačnejch poznámek, že jsem úplnej dement, protože jsem skočil na lep, protivnýho chichotání a neustálýho otravování kolegy kvůli zapůjčení ty triviality mi začala lehce docházet trpělivost. Nikdo nevolá, zkusím zelenou linku Help. Haló, VANP, mám problém. Na druhý straně Franta Vomáčka blahosklonně odpovídá, že se nic nestalo, že to je otázka jen několika dní, že je všechno v procesu. No vidíš, vole. Ty se takhle stresuješ a ještě ze sebe děláš vyjukanýho paranoika. Vždyť tohle není žádnej Uzbekistán, to je přece VANP!  Tejden se opět nic neděje. Nervozita se vrací, blbý kecy kulminujou. Zelená linka a Franta Vomáčka číslo dvě. Tenhle má určitě dready, odhaduju podle dikce. A hele, investigativní operátor na druhý straně zjišťuje, že někdo bezejmennej udělal chybu a položku zanesenou jako odbavenou ve skutečnosti neodbavil. Přeloženo - tři tejdny jsem žil v domnění, že to asi někde v Koreji budou muset chudinky děti vyrobit, ale že se tím někdo zabejvá, a vono velký hovno. Připadám si jako naprostej mimozemšťan. Help pánové musej mít pořádně vychytanej kurz asertivního chování, nebo jim VANP platí hodně dobrý drogy, každopádně se nenechaj ničím vyvést z míry.

Jasně, už před třema tejdny jsem to moh kencnout a objednat jinde, ale já jsem tvrdohlavej a rozhod se to dotáhnout do vítěznýho konce. Takže objednávka vrácena do hry, ne-u-vě-ři-tel-ný, hezky vy! V pátek to budete mít na prodejně, ej juch, čas slavit. Přijde vám SMS a pro jistotu i e-mail, kdyby vám třeba zrovna někdo jako na potvoru ukradl telefon.

Jaký úděsný překvapení! V pátek nic a během víkendu samosebou taky ne. V pondělí se osmělím, i když už je mi fakt mdlo a trapně dohromady. Ej, no, to teda nevíme, kde se stala chyba, ale večer to určitě bude na prodejně, i bez SMS a mailu tam jeďte, žádnej strach. Žádnej strach?!? Maj do sedmi, v šest raději ještě volám. Nebudu to protahovat - položka se prej stále transportuje. Vyměkl jsem a radši nikam nejel. V úterý ráno zapínám telefon a komp, SMS ani e-mail od VANPa nedorazily. Hohoo, jenže na mě jste krátký, je tu přece naše oblíbená green line zdarma! Franta Vomáčka číslo tři (nebo to byl možná jeden z těch dvou předtím, nevím) mě po představení čtyřikrát za sebou bez sebemenšího zaváhání vytípne. Frajer jako svině, chtěl bych ho poznat, to musí bejt fakt strašnej drsňák! Pro jistotu vzápětí zkouším volat jinam, jestli třeba nezlobí něco (nevím co). Nezlobí, hovor probíhá. Volám teda pro změnu na reklamace. Tam mi nevzrušeným hlasem řeknou, co jako blbnu, že zboží je tam, kde má bejt. Jenže to už můj nervovej systém malinko ztrácí. Spustím monolog, že tohle už je vážně moc. Na druhý straně proběhne 'hm' a něco jako náznak omluvy, ale jistej si tím tak docela nejsem. Jedu na Děkanku. Po potupnejch třech minutách, kdy se dívám na skladníka, jak do sebe bez jakýhokoliv náznaku aspoň předstíranýho zájmu souká rohlík s tlačenkou či co, dostávám konečně!!! drobný cosi. Odcházím dveřma, na kterejch se skví oranžová samolepka - kytary.cz, vítěz ankety nejoblíbenější prodejce.

V hlavních rolích: adaptér Dunlop bratru za čtyři stovky (doba dodání měsíc a něco), Franta Vomáčka číslo jedna, dva, tři, čtyři a možná i pět a již zmiňovaná instituce. Počet mnou iniciovaných telefonních hovorů: asi dvanáct. Počet telefonátů přijatých: jeden. 

Říkám si, že kdyby se nějaká kapela hypoteticky chtěla vybavit nebo dovybavit tímhle tempem, bude svůj první koncert hrát v pokročilým důchodovým věku, jestli vůbec. A taky si říkám, že když už ty moje hemzy čtou podle statistiky každou středu stovky lidí, proč neudělat Kytarám trochu reklamu, že jo. Takže kytary.cz - váš ultimátní vítěz ankety Nejoblíbenější prodejce!

Web najdete tady: www.kytary.cz

Příště zase desky, no.

 

Pozn. redakce: Co vy na to? Máte taky nějaké spotřebitelské hustopříběhy? Sem s nimi. DISKUTUJTE ZDE!


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.