Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Muse - The 2nd Law

MUSE
THE 2ND LAW
To není žádnej Ká-trick. Nechat vás vybrat mezi zlem (Green Day) a menším zlem (Billy Talent), nakonec všem vypálit rybník, lovit čudly granátem, jako to dělali skopci za druhý světový a Rusáci za mírový okupace, a vybrat si zlo největší. Ano, nový Muse jsou zlo nejzlovatější. Mamamamamamamadness. Žluklý oříšky v karamelu. Bacha na zuby. Artrock model 2012 po baypassu pumpy. Je mi jasný, že tohle asi vzbudí vášně, že budu nařčenej z velezrady, jako když jsem si dovolil nactiutrhat posledním hlavám v rádiovkách, hehe. Ale tož, musí to bejt, tak co.
Všechny diskuse o Muse stejně logicky končej u jednoho tématu: Je Kamil Střihavka oukej, když umí tak krásně zpívat? Ne, jasně, že není. Jeho hlas mu nikdo nebere (i když…), ale jako sorry, nechci si poprskat čerstvě vypraný tričko. Mám pokračovat? Sebelepší cirkus je prostě jenom cirkus. Nechodíme si tam pro emoce, ale pro zážitky, který jsou odtržený od reality denního života. Vlastně, kdo dneska ještě chodí do cirkusu? Smutný, no. Trochu. Když Matt Bellamy v Explorers lká “we don’t belong here”, mám jednou jedinkrát důvod mu to věřit. Big Freeze je jasnej U2 rip off, kolize nepochopení v těstíčku geniálního šílenství. Něco jako když se potkaj cédéčka Joshua Three a nějakýho zvrhlýho nazi-gospelu v jednom přehrávači a nevěděj, jestli si vzájemně vopíchat ty středový dírky, nebo se zapálit a odejít mučednickou smrtí ve jménu lepších zítřků. Nevyhnutelná amputace soudnosti se dala tak nějak čekat, ale že to bude až takovýhle peklo...
Save Me jako fragment árie z Rusalky v nastudování plejád marťanskejch ukulelistů s vykastrovaným Falcem z Nekonečnýho příběhu, kterej zpívá veškerý lead vokály. Ale vysamploval bych všechny basy. Ty jsou hodně výživný. Rozhodně tu z Liquid State, co je ve slokách jako Foo Fighters, kdyby s nima byl ve studiu Peter Hammill. Nebo Pavol Hammel, to je skoro fuk.
Unsustainable to bere lišácky z druhý strany, přes hyperpopulární, striktně současný trendy, jako je třeba zrovna dubstep. Ale když pals z Pendulum dezertujou a vygenerujou Knife Party s tím, že vytěžej jméno a opentlej ho dobrejma trackama, není to to samý, jako když se Matt Bellamy a spol snažej dokázat sami sobě, potažmo celýmu světu, že dubstep se dá hrát i na kytary a signifikantní falzet je úplně v poho. Ne, není, sorry. Po slonovi taky nikdo nechce, aby proskakoval hořící obručí. The 2nd Law - nemůžu si pomoct (a nechci) - je jako portfolio nadpozemsky zručný kapely, co prolezla červí dírou skrz sama sebe a ocitla se v meziprostoru, kde nezbejvá než tahat z rukávu esa těch druhejch a hrát s nima zatraceně na hraně cinklej poker. Jako by se sám Satan - bůh všech zvrácenejch bohů - jen tak z plezíru vrhnul na destruktivní architekturu a poslepoval totálně neslučitelný kousky do jedný skulptury, vdechnul jí život a nechal ji tajtrlíkovat se slepicema u sousedů na dvorku.  Saxofony vedle heavy dubstepu, U2 kopulující s Princem a resurektovaným Jacksonem, Smashing Pumpkins a Rage Against The Machine bez poselství, osmdesátky, devadesátky, současnost, stroj času, Queen, Supertramp…
Když jsem si znovu pouštěl Panic Station, došlo mi, jak fatální nedorozumění to je. Všechen ten kůl taneční vibe, kterej na nějakou dobu vzkřísily kapely jako Shitdisco, The Rapture, Bolt Action Five a další, čerpající z Talking Heads, punkovejch Gang of Four, The Clash i pozlátkovýho disca Donny Summer, je tady interpretovanej s grandiózní sterilitou impotentního starce, co sice leccos zažil, ale jeho senilní kebule mu zatemňuje veškerý relevantní kontexty. Sad, so sad. Follow Me a přepálený, dryáčnický frázování ve slokách je karikatura sebe sama. Jasně, jsou tu fajn momenty, ale fragmentální jak sviň. Vždycky se objeví nějakej degradující nebo rušivej moment, kterej to vrací zase zpátky do polohy parodie. Nedělám si iluze – tahle kapela je natolik velká, že i kdyby vydala úplnej smradlavej fart, na kterým budou hostovat Alexandrovci a stádo na prach zhulenejch didgeridistů dohromady se všema pěti zpěvákama Iron Maiden, budou tomu lidi plácat a blahořečit múzy. Já jsem asi moc na zemi. Moc punk. Moc nedůvěřivej. Málo artistickej. Nehulím, drogy neberu a hodně chlastám, abych to tu kurva přežil. Druhej zákon k tomu fakt nepotřebuju.