Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Bloc Party - Octopus

BLOC PARTY - OCTOPUS (SINGL)
&
MOTHERFUCKING TITTY CITY # 48

(Snajpr Ká doporučuje otevřit si (pokud vám bylo 18) http://www.wastechester.com/18994/motherfucking-titty-city-48/ a postupovat textem obrázky, jenom tak to bude dávat smysl, stejne jako by bylo asi fajn číst něčí exprese v kontextu s recenzovanou, či popisovanou hudbou, hehe).

Snajpr Ká šel konečně do sebe. Miluje konstruktivní kritiku. Dost bylo debilních a dacanskejch narážek na náboženství, sexistický komentáře jsou doopravdy trapný a opakovaný porno odkazy už fakt otravujou. Navíc ten věčnej stín Nanoru, kterýmu se snaží tak vypíčeně priblížit, a samozřejmě se mu to nedaří, to je vážně do nebe volající trapárna. Oukej, tak dobře, Michala mám rád, on mě taky, obzvlášť má v oblibě moje modely typu: “Sejít? Proč? Potřebuješ něco?” A proto mi přišlo nenápadný a celkem příhodný pokusit se naklonovat jeho gonzo plky, i kvůli tomu, že teď už moc o muzice nepíše. Ale nějak je to děsně průhledný, byl jsem odhalen, nařčen a odsouzen, hehe. To je teda léto, to vám řeknu. K tomu všemu ještě tenhle Mud and Chaos For People festiválek pro všechny pohodový lidičky a následný ovace na sociálních sítích, jak je super, že to bylo skvěle ošéfovaný, že nikdo neumřel, neodnesla ho vichřice ani ufoni a Skrillex je hrdina, protože je normální pařmen a chtěl si zahrát, takže by bylo dobrý z něj udělat třináctýho apoštola. Miluju tenhle Disneyland Absurdistan. A abych naplnil podstatu, nebudu dneska vůbec recenzovat muziku, ale svůj oblíbenej seriál na blogu Wastechester, Motherfucking Titty City # 48. Jo, kdyby to někomu nedošlo, je to o zvířátkách. Takovej Zverimex věstník, chcete-li. Vezmu to pěkně track po tracku. Úvodní věc mě trochu zklamala, jakože lyrika a má to evokovat léto, sluneční brejle a tak, ale veskrze nuda. Na Titty City standard rozhodně těžce pod průměrem. Hned první gif mě dost překvapil svým zařazením za úvodní pic, ale to je tak jedinej atribut šoku, protože je hodně blbej. Tracky až po číslo třináct jsou dost slabý, žádný napětí, nápad a retro index je taky značně low and poor quality. Ty dvě u kabrioletu, no, taky žádná hitparáda, ale dá se to. Redhead fajn, černobílý intermezzo je v pohodě, ale furt se nemůžu zbavit dojmu, že už jsem tohle všechno někde slyšel. Teda viděl. To je jedno. Bazén nuda. A je tu další gif - a tady už začíná konečně nějaká akce! Ale ne, středoškolačky s oldschool foťákem před zrcadlem, to ne, proc mi to kazíte?! Další kompozice nesourodejch vzorů na prostěradle, sukni a topu mě trochu irituje, přiznávám. Pokračujem. Piercing nesnáším, ale tenhle track s jazykem má minimálně zajímavej úhel. Další kurvoidní póza, další jazyk, nuda, dál. Studentky s kalhotama v půlce stehen ignoruju, to je pod úroveň. Hej, bejby s růžovým mobilem – decentní tetování, to jo, ale vlasy máš na konci nějak roztřepený. Kompozice požár a kozy mi nepřijde ani za mák dramatická, ale budiž. Gif z obchodu? Jako začínám fakt zívat, Wastechesteři. A to nejsme ještě ani v půlce. Džínový kraťasy. Oukej, to by šlo. Následujících pět tracků vynechám. Nuda nud. A máme tady první jesenku. Když jde do tuhýho a nic nefunguje, jesenka to vždycky zachrání. Devět tracků za jesenkou přetáčím, protože mě neba. Desítka je něco, co nejsem s to dekódovat, nevím, kde přesně je ten prst, ale tak či tak, bude určitě správně. Další. Americkej flag. Hm, to mě vždycky otráví. Tři domácí tracky nevalný kvality a znovu americká vlajka, tentokrát zapálená. Uf, najs. Vodka na odhaleným zadku, to už začíná aspoň malinko akcelerovat, ale jak se ukáže, nadšení je předčasný a končí u nesmyslně opětovně zařazenýho úvodního tracku (jako wtf?). Kozy v síti, kozy ve vodě a kozy na nafukovacím krokodýlovi to nezachráněj ani omylem. A celý dlouhatánský outro je skoro trapně statický. Zklamání. Fakt. Jako zůstanu Wastechester i Titty City určitě věrnej i dál, ale tohle je naprostej průser.

Jinak první singl  Bloc Party Octopus z Four je přesně ta věc, která funguje jako hardcore resuscitace i s tím jazykem, co vám občas incidentně zabloudí do pusy během dýchání z úst do úst. Trochu nechutně eklektický, ale zároveň to má přesně to napětí, který už jsme u Bloc Party pohřbili (nebo teda já určitě). Jednoduchej, a přitom brilantní fígl s rychlým delayem, kterej střídá ještě jednodušší riff. Nakažlivá melodie, co si nezadá se zpívánkama pro retardovaný děti. Zasekne se vám do hlavy jako dikobrazí osten skrz pravý oko dovnitř, a levou částí zátylku ven. Geniálně jednoduchý, skin and bones, těším se děsně na celou desku. Tak. Dostali jste všechno. Teď šup na síť a plivat kyanid!