Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Hot Chip - In Our Heads

HOT CHIP
IN OUR HEADS

Hele, jako já si to můžu dovolit. Já nepíšu recenze, že jo. Já píšu glosy, skeče někde mezi muzikou, co nás obklopuje i ovlivňuje, a životem. Někdy převažuje to, jindy zase tamto. Někdy jsou období, co reprezentujou první den brigády s osádkou fekálního vozu, kdy se všechno prostě neliterárně posere. Od rána špatný zprávy. Počasí je blbej vtip. Ne, počasí je vypravěč špatnejch vtipů, co s entusiasmem sobě vlastním, bez špetky sebereflexe servíruje jeden trapnější kameňák za druhým. Najs začátek. A pak to přijde. Blitzkrieg zpráv od vrchní Jedubaby, která sedí u mýho mobilního operátora a mění orders jako ten nejškodolibější skřet. Může sedět u mobilního operátora kohokoliv z vás. Je to naklonovaný čistokrevný zlo. A je s ním děsná bžunda, btw. Teda pokud se k tomu tak stavíte. Ale i tak je to jako celej den na cvičáku asertivního chování, kde vás zpíčený okolnosti drezúrujou jako zpíčenýho nováčka, ksicht vám ráchaj v bahenní lázni a onanujou nad každým viditelným příkořím. Fajn, tohle je trochu za rohem motivační den, přiznávám, ale zase ostře polarizuje to, co přijde potom. Hot Chip jsem nikdy neměl rád. Můj pocit, že to je nekonzistentní parta chemickejch inženýrů, masovejch vrahů v gumovkách a geeks z nejblbějších britskejch sitkomů, už nikdo a nic nerozptylí. Nikdy. Ale to je asi fuk. Viděl jsem je na Electronic Beats ve Veletržáku pár let zpátky. Byl jsem fakt rád, že jsem na plech, protože bych asi začal něco házet na pódium a následně byl vyvedenej, nebo by mi nějakej zakamuflovanej White Sensation adorant dal do držky a s hodně silným moravským přízvukem mi řekl, že tenhle mejdan je over, ať táhnu do holešovickýho nonstopu a neotravuju. Prostě jsem nikdy nepochopil ten optimistickej disco odér, ve kterým je vyráchaný to jakože opravdický umění a invence. Moje chyba. Asi čas otevřít oči. Každý roční období, natož životní, má svůj signifikantní song, imaginární soundtrack. Já dneska našel ten svůj. Look At Where We Are je úžasná jímavá balada s geniálně minimalistickou instrumentaci a ještě víc vypointovanou melodií, jednoduše dokonalost sama. A nejsem opilej, předesílám. Předchozí Don't Deny Your Heart je sice čistej Jacko bez pedofilního sex-appealu, ale tohle funky můžu. Je v tom něco zvrhlýho a invenčního zároveň, to kupuju. Divnotanečky pokračujou samozřejmě dál, inspirace Kraftwerk se nedá pochovat do mělkýho hrobu bez aspoň naoko humbuku. Flutes je skutečný srdce In Our Heads, sedmiminutovej grower, jenž atmosféricky roste k extatickýmu finále, který je sice subtilní, ale neskutečně esenciální, a nejen v rámci Hot Chip. Now There Is Nothing je jako rozhřešení a ničím nekontaminovanej rozbřesk s trochou kakofonie a pomatenosti, ale veskrze pozitivní a slibnej začátek dalšího dne. Let Me Be Him je opus hymnus se vším tím klišé a nezbytným pozlátkem, ke kterýmu stopáž tracku (přes 7 minut) hříšně vybízí. Yeah, Always Been Your Love je jako most mezi Hot Chip’s nesmiřitelnou koketérií s popem a mementem všeho, co se děje kolem. Moje iTunes v iPodu nemilosrdně najedou v shuffle modu nějakej masakr, jehož drumstepovej slogan říká “how do you find the sluts” nebo tak něco, čímž je slosováno a vymalováno. Ale vy si pusťte Hot Chip domů, udělaj vám super večírek se vším tím nevinným osmdesátkovým pozlátkem a bude vám fajn. Ale jestli jste na porno, tak tohle je malinko vedle, sorry.