Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Public Enemy: Most Of My Heroes Still Don't Appear On No Stamp

PUBLIC ENEMY

MOST OF MY HEROES STILL DON’T APPEAR ON NO STAMP

Psát o kozách je easy as fuck. Literally. Opakovat vtipy je snadná cesta, jak naplnit potřebnej počet znaků a nenapsat nic. Minule jsem psal o kozách a novým singlu Bloc Party v dobrý víře (ano, nejsem šovinista), že další tejden (tedy tenhle) se mi už někde podaří vyšťourat ‘blokpártí’ čtyřku a budu vám ji moct naservírovat hezky za tepla. A nic. To snad dřív vyjde další Titty City než leakne tohle, sakra! No nic, nevadí.   

Když občas někde utrousím, že moje hudební dospívání formoval metal, hardcore, punk a new wave souběžně s old school hip-hopem, leckdo povytáhne obočí a myslí si něco o pozérskejch kecech. Jenže to je fakt. KRS-One, Boogie Down Productions, N.W.A., Ice Cube, Eric B & Rakim… A samozřejmě Public Enemy. Nepřítel číslo jedna.

Dneska nechám svoje nablblý fórky a metafory, na který musí bejt pomalu dešifrovací klíč, spát. Public Enemy je laicky asi nejznámější trademark pro černej vzdor ve jménu hip-hopu. Jejich logo je stejně ostrý jako polarizovaný politický postoje a nulová názorová ambivalence. Veřejnej a hlasitej nepřítel pro všechny, kdo schovávaj hlavu do písku a zavíraj oči před bílým svinstvem, noblesně operujícím s elegantně zabaleným nebo naopak explicitním rasismem. Jejich texty vždycky byly jako skalpel, co odděluje libový maso od tučnýho bordelu. I přes svou jasnou názorovou vyhraněnost, alarmující, až skoro militantní image a krutě ostrej sound nikdy nepostrádali nadhled, ironii a poměrně zřetelnou uměleckou i ideovou vizi. Jejich první čtyři desky, Yo! Bum Rush the Show, It Takes a Nation of Millions to Hold Us Back, Fear of a Black Planet a Apocalypse 91… The Enemy Strikes Back, jsou jako čtyři zásadní kapitoly z Bible, který se celej pokryteckej bílej politicko-kulturní svět dodnes bojí jako kříž Ďábla.

PE jsou hypnotickej odsekávanej manifest, kterej se nedá bagatelizovat, a už vůbec ne umlčet. Ani po těch letech. Chuck D, frontman Public Enemy, v kontroverzním singlu Fight The Power rapoval o tom, že Elvis Presley byl sice hrdina pro masy, ale ve skutečnosti grázl, nula a rasistická kunda. A že většina Chuckovejch pravejch hrdinů není na poštovních známkách jako ta masa nýmandů a gaunerů, co si to ani mrtě nezasloužej. To se psal červen roku 1989.

Dvacet tři let poté vychází dvanáctá studiová deska PE a v názvu nese stejně hořkej statement, kterej signalizuje, že za víc než dvě dekády se ve světě zhola nic nezměnilo - Most Of My Heroes Still Don’t Appear On No Stamp. Deska je nezvykle krátká – jenom jedenáct tracků – ale je to dílem proto, že na letošek plánujou PE druhou desku s ještě výmluvnějším názvem The Evil Empire of Everything, a dílem proto, že nepotřebujou moc chodit kolem horký kaše, na což jedenáct shotů bohatě stačí.

I přes hodně předvídatelnou strukturu hned úvodní track Run ‘Til It’s Dark v půlce rozčísne hodně netradiční, téměř minutový kytarový sólo, což je skoro hip-hopová rarita. Get Up Stand Up (mimochodem citace Boba Marleyho z desky Burnin’) má vzácnýho hosta z Rhymesayers stáje, Brother Aliho. A hosti se trousej dál: Z-Trip, Freddie Foxxx, Large Professor, Cormega nebo DMC. Není to proto, že by PE snad docházel dech. Chuck D pořád dokáže předvést celý plejádě jalovejch youngstaz, kdo je největší hlas hip-hopu. Jakkoliv to může znít jako klišé, jejich vliv je dodnes urgentní a nepřehlídnutelnej, a vůbec nevadí, že Chuckovo flow nebylo upgradovaný od roku 88. Textově má furt co říct, čemuž notně nahrává stav světa kolem nás, a ze svý neochvějný pozice se nepotřebuje vtírat do přízně nový hip-hop vzývající generace, která vyrůstá na bezduchým póvlu MTV a adoruje kočičí zlato namísto vzdoru, myšlenky, ideologie a kořenů.

Na začátku jsem zmiňoval čtyři první desky PE jako učebnici hip-hopu a černou Bibli. V kontextu s tím Most Of My Heroes Still Don’t Appear On No Stamp není dost dobře na stejným levelu jako jejich raný kousky, ale zároveň nezaostává a je logickou a důstojnou kapitolou v brilantní knize Public Enemy historie.