Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Trash Talk - 119

TRASH TALK

119

Trash Talk. To chceš! (Nikdy jsem úplně nepochopil, co ta hláška znamená, ale teď mě napadla, tak se sem asi hodí.) V tomhle neutěšeným světě plným gaunerskejch politiků, intrik a korupce je jedním z nejdůležitějších principů mentálního přežití “dělat si radost”. Čímkoliv. Ujetý úchylárny nevyjímaje. Moje dnešní radost je tristní. Je to deska, na kterou jsem čekal fakt dlouho, a včera konečně vyšla. 119. Takže to neberte jako recenzoplky, ale spíš takovej tip, kterej – ehm – nebude pro každýho, jak jinak. 
Letošní rok je vlastně dost ve znamení návratu toho ‘dobrýho’ punku. Proto taky ta legrační ilustrační fotka, která je samozřejmě jen dalším z mejch retardovanejch vtípků, ale zároveň je v ní i kousek pravdy. Off! se svým oldschool punkem, transponovaným do přítomnosti, sklízej globální podporu a obdiv od kdekoho. Masakrální demostraci nadčasovosti Refused (i když to úplně punk není, ale ideologií asi jo) měli někteří možnost přihlížet minulej tejden. Gallows s novým zpěvákem vsadili na retro výmrd taky, a nesekli se. The Bronx chystaj novou desku a ušmudlaný punk-fasion-whores na skejtech Cerebral Ballzy se stali miláčkama New Musical Expressu, kterej pase všechno, co se mu zdá jenom trochu fresh, a zvysoka prdí na žánry. To jenom hipsterská smetánka v Čechách si furt myslí, že nejvíc “in” jsou mrkváče v barvě ptačího hovna, případně dijonský hořčice, svetry se skandinávským vzorem a že tu nej ‘scénu’ furt válcuje surf punk. Ounou, epická chyba, pchátelé.
Trash Talk právě doručili svoji nejlepší desku a good news je, že je, jaká je. Hlučná. Jednoduchá. Bordeloidní. Představte si něco jako třírychlostní převodovku s vyrakvenou zpátečkou. Závody z kopce v autech, kterejm kdosi sundal bezpečnostní pásy, vyrval z těla brzdu a nafetoval je vysokooktanovým leteckým benzinem. Cesta je jenom jedna, směr jenom jeden. Z kopce. Počítaj se fraktury, stehy, amputace, a smrt je za plnejch deset. Když se objevil Tyler, The Creator s rozdivočelou partou kolem vlastního labelu Odd Future, říkal jsem si, že to je sice rap (kterej mám rád, obzvlášť takovejhle), ale ve skutečnosti to má nezřízenou a neuchopitelnou energii jako nějakej nigga HxC. Prej novej čerstvej movement v kalifornským hiphopu, pche! Choděj na ně víc bílý spratci než kdokoliv jinej a estetika na koncertech je punkovější než na punkovejch koncertech.
Někdy v květnu přišli se zprávou, že další deska Trash Talk vyjde na jejich labelu s kolaborací Odd Future navrch. Došlo mi, že moje šestý smysly se nepletou a že to je sakra dobře, když se tyhle dva světy protínaj. Sice tím naprosto popřeli jakoukoliv dementní segregaci a žánrovou řevnivost, ale to je mi srdečně fuk, protože předsudkama fakt netrpím. Definitivní deklarací budiž pak “Blossom & Burn”, kde se tyhle dva tábory melou v jenom circlepitu. Zapomeňte na rockový titány, poučený nebo aspoň vzdávající hold hiphopu model Run DMC versus Aerosmith, nebo Anthrax, co podrželi Public Enemy.
Mladý nevycválaný smradi z černý, navíc skejtový komunity ctěj kořeny, starý dvě desetiletí! Fuck yeah! Předpojatej nedůvěřivej šťoural může píčovat, že tohle je ‘new fashion’, ale podstata je jednoduchá. To nejsou jenom nášivky Black Flag a Exploited na džískách náctiletejch smradů, co nemaj ani páru, o čem tenhle segment hudební historie je. Trash Talk, 119 a Odd Future sice hrajou trochu na efekt, nicméně jejich spojení a hlavně výsledky jasně indikujou stav, ve kterým se sofistikovanější část indie subkultury nachází. Absence slavnejch producentů, žádný zavedený jména a rádoby všemocný labely. Tohle se děje právě tady a právě teď. Hudební revoluce, která kašle na zažitý a všema uctívaný principy. Není tajemstvím, že Trash Talk jedou v hiphopu, a na druhou stranu samotnej Tyler režíroval jejich video. Idea 119 je organicky propojit tyhle dva zdánlivě nesmiřitelný světy, v nichž obou sice figuruje skate a neukojená touha po nejdivočejších parties, ale razantně je rozděluje barva kůže i žánr. Prostě po dlouhý době – ač se to absolutně nezdá – Trash Talk a jejich 119 je kapela a deska, která akcentuje revoltu i dancefloor stejným dílem a spojuje zarytý rebely i povrchní baviče na jednom břehu. Ani ne tak proti globálnímu kulturnímu establishmentu současnosti, ale jako opozici, nesoucí nekomplikovanou podprahovou zprávu všem, kdo chtěj poslouchat. Trochu moc na jednu ani ne půlhodinovou desku, co říkáte?!?