Anatomie stylu, díl 8. - Rockabily, Greasers, Psychobilly

KDY: první polovina 50. let až dodnes
KDE: Memphis, USA, později všude
HLAVNÍ VIZUÁLNÍ ZNAKY: široký kalhoty (dole zúžený, tzv. pegged), černý košile s širokým límečkem, bílé či černobílé boty, napomádovaný vlasy, džíny s vysokou záložkou, pastelový barvy, bílé t-shirty, bílá tílka, vysoký kožený boty, či tenisky (Chuck Taylor Converse). 
TOP 5 PLAYLIST: Elvis Presley – That’s All Right, Carl Perkins – Blue Suede Shoes, Jerry Lee Lewis – Great Balls of Fire, Bill Haley – Rock the Joint, Stray Cats – Rock this Town
LITERATURA: Poore, Billy – Rockabilly: A Forty-Year Journey (Hal Leonard Corporation, 1998), Gorman, Paul: The Look (Adelita, 2009)
FOTO: AP, Lansky Bros, pymca, flickr, profimedia
Vzestup rockabilly se přímo pojí s dobou, kdy marketing v Americe padesátých let našel novou a vítanou kupní sílu – teenagera. Městský mládeži naservíroval revoluční scénu, která paradoxně dorazila z venkova. A která se natrvalo stala jedním z pilířů světového showbyznysu…
Hudební kontext rockabilly asi netřeba rozebírat. Prvotní forma rokenrolu vzešla ze sloučení afroamerických hudebních forem na straně jedný a country prezentovaným „buranskými“ jižanskými Hillbillies na straně druhý. Výsledkem bouřlivého procesu nebyla jen zbrusu nová hudba nazvaná později rokenrol. Především to byl originální styl, který zasáhl nově pojmenovanou skupinu teenagerů a způsobil doslova kulturní a společenskou revoluci, jejíž dopady jsou jasně patrné dodnes. 
 
Město Memphis v unijním státu Tennessee už v předválečnym období bylo domovem blues. Velikánskými hudebními talenty překypovalo také v padesátých letech. Právě bez jejich vlivu by později nevznikli The Beatles a nynější hudební byznys by taky vypadal pravděpodobně úplně jinak. V centru memphiskýho hudebního dění stála nahrávací společnost Sun Records, u který nahrál svý první hity také Elvis Presley. Toho času řidič náklaďáku a budoucí král rokenrolu společně s Carl Perkinsem, Jerry Lee Lewisem pomalu chystal velkou popkulturní revoluci. 
Těmto hudebníkům nechyběla stylovost a v mnohém se podobali bílým hipsterům z velkých měst. Oproti nim však oplývali jižanskou autentičností a postupně vytvořili docela vlastní styl, který byl amalgámem různých inspirací.
Nejen v hudbě si rockabilly mocně půjčovalo (leckteří jsou v tomto ohledu poněkud přísnější) z černošský rhythm and blues, gospelu či jazzu. Velký vliv měl rovněž černošský styl oblékání. V případě Memphisu se módní trendy rodily na živý tepně Beale Street. Tato městská třída se nalézala stranou hlavních ulic (ty sloužily výhradně bělošskýmu obyvatelstvu) a Afroameričanům obstarávala nejen zábavu, ale i nákupy. V samotným centru dění na Beale Street pak bylo krejčovství jménem Lansky’s. Zatímco konkurence nadále přešívala vojenské oděvy v jakžtakž nositelné obleky, krejčovství Lansky’s se věnovalo pro zapadlý Memphis až šokující eleganci. Navzdory vysokým cenám stěžejní zákaznictvo sestávalo z námezdních černošských dělníků na plantážích, kteří po celý rok šetřili na luxusní oblek. 
Nevelkou skupinu zákazníků tvořili taky mladí bílí hipsteři, kteří k Lanskymu do Beale Street zabloudili z prozaického důvodu. Právě toto krejčovství šilo moherový kalhoty bez zadních kapes, které perfektně tvarovaly mužské pozadí a dívky přiváděly k šílenství. Jedním z oněch mladíků byl rovněž sedmnáctiletý Elvis Presley. Po několik let chodil výhradně zírat do výlohy, později se stal v Lansky’s tím nejváženějším zákazníkem a toto partnerství trvalo vlastně až do Presleyho smrti. Krejčovství Lansky’s nepřímo určovalo styl americkýho rokenrolu padesátých let a stalo se tím, čím byla londýnská Savile Row pro tamější rokenrolové elegány teddy boys. V Lansky’s brzo nakupovali vyjma Krále taky další známá jména jako Johnny Cash, Roy Orbison, The Beach Boys a fůry dalších. 
V červnu roku 1954 vydal Elvis svůj singl That’s Alright, Mama (původně singl černošského bluesmana Arthura Crudupa) a jeho kariéra rázem vystřelila na oběžnou dráhu. Majitel krejčovství Bernard Lansky ale nepřišel o vzácnýho zákazníka – právě naoopak! Pokud Lansky’s pro Elvise nešilo, tak právě Bernard Lansky ochotně a po řadu let sloužil jako jeho spolehlivý stylista. Právě na jeho doporučení si Elvis později oblíbil i svý klasický obleky kombinující především dvě barvy, a to černou s růžovou…
V rokenrolovym outfitu padesátých let nebyly zakomponovány jen černošské vlivy, ale rovněž vycházel z tradic správnýho jižanskýho dandyho. Inspirace country and western stylem je víc než zřejmá: vyjma obliby bílých a pastelových tkanin celkový look doplňovaly zdobné dekorace včetně výšivek, pestrobarevných švů a našitých kontrastních látek, dále pak výrazné límce nošené přes klopy obleku a bundy. Znovu šlo o klasický příklad chudých teenagerů (mezi který se ve svých začátcích rozhodně počítal i Elvis), kteří se toužili ukázat v okázalym oděvu symbolizujícím úspěch. Rovněž účes vyžadoval zvláštní přípravu, který dominovalo využití brilantiny. Vlasy sčesané dozadu často na temeni zakončovalo speciální úpravu s pěšinkou uprostřed zvanou kachní zadek, neboli Duck’s Ass – zkráceně D. A. [dý-ej]
Souběžně s tímto trendem se však raní fanoušci rockabilly prezentovali i lookem, který byl s původní zdobností v ostrém protikladu. V roce 1957 zbožňovaný Elvis zabrousil i do filmový branže a na plátně se objevil v džínový bundě, džínách a vysokých botách. Dosažený kontrast nemohl být zřetelnější, svým způsobem však nepostrádal logiku. Král rokenrolu dávno nebyl chudým chlapcem z jihu a nemusel už svým oděvem nic dokazovat – docela v klidu se svou image mohl vrátit ke svým kořenům. Tento trend přejali zejména dělničtí mladíci z chudých předměstí větších amerických měst. Pod označením hoods se napomádovaní milovníci silných a kustomizovaných hot rodů či motorek stali protikladem „intelektuálskym“ beatnikům a dalším kultům.
V šedesátých letech ovládla svět rocková hudba a na rockabilly a vlastně i tak trochu na Elvise se začalo zapomínat. Zvrat nastal v dalším desetiletí, kdy se v americký popkultuře, jmenovitě prostřednictvím několika televizních seriálů a taky Elvisova velkolepýho návratu na scénu, objevila nostalgie po starých dobrých časech a oživila fanouška rokenrolu. Protentokrát jako nemilosrdného rebela, který dostal podobu nikoli jižanskýho rockabilly dandyho, nýbrž pouličního hejska v křiváku, modrých leviskách a conversích na nohou a napomádovanými vlasy, který se baví proháněním jak hot rodů, tak i krásných dívek. 
 
Pro bílého mladýho rebela se vžilo pojmenování greaser (právě kvůli specifickýmu účesu) a proměnil se v jeden z popkulturních amerických fenoménů sedmdesátých let, který vyvrcholil kupříkladu v retro blockbusteru Pomáda (Grease, 1978) s Johnem Travoltou a Olivií Newton-John v hlavních rolích. 
Sedmdesátá léta rovněž „způsobila“ návrat rokenrolu ve Velké Británii. Na stylových Ostrovech se návrat odehrál dokonce hned na několik způsobů. V roce 1976 vtrhl na scénu punk, spolu s pankáči i noví teddy boyové, kteří oprášili svý edvardovský obleky. Že se oba kulty neměly právě v lásce, to je vcelku známá věc. Pozoruhodnější je, že v téže době se v londýnských ulicích rovněž objevili zastánci „pravýho americkýho venkova“, kteří se oblékli jednak do džínových lacláčů a vytáhli dokonce fajfky, ale taky reinkarnovali presleyovský styl jižanského dandyho podle vzoru memphiského krejčovství Lansky’s. 
Rovněž pokrátili a jemně pozměnili svý účesy. Oblíbený se kupříkladu stal pramen vlasů spadnutý do čela – jeden z pozdějších artefaktů masový kultury osmdesátých let. Nositelé britských tradic teddy boyové zareagovali jednoznačným odsudkem a britská rokenrolová scéna se rozdělila vedví. Noví londýnští rockabillyové se záhy prezentovali řadou progresivních stylistických obměn šatníku včetně totálně rozedraných džínů (později další standardní osmdesátkový trend) a množstvím nových kapel, který si razily cestu do světových hitparád. Z nich nejznámější se stali američtí revivalisti Stray Cats a The Cramps, kapely, který kombinovaly dřevní rockabilly s country, punkem a dalšími styly. 
Tak se i stalo, že revival rockabilly se rozdrobil v množství dalších hudebních a stylových podstylů, který žánr kombinovaly tu s punkem (psychobilly), tu s gotikou (gothabilly) atd. Docela výjimečná je švédská scéna zvaná raggare, která přísně oživuje původního ducha rockabilly. A tak zatímco v jiných státech jsou zatvrzelí stoupenci rokenrolu nevýznamou minoritou, ve Švédsku je jich údajně víc než půl milionu… 
http://www.stylesurfin.cz