NOVÝ SERIÁL: Anatomie stylu, díl 4. - Motorkáři

Coffee-Bar Cowboys, Ton-Up Boys, Rockers a další partičky motorkářů – sestavil jsem jejich malý stylový přehled a trochu o jejich vlivu na světovou popkulturu…

KDY: druhá polovina 40. let až dodnes

KDE: USA, Británie

HLAVNÍ VIZUÁLNÍ ZNAKY: americký bikers: kožený křivák (nejlíp Schott Perfecto 618), džíny s vysokými záložkami (Levi’s 501 nebo Lee 101 Z Rider), „koně“, britští motorkáři: křivák, bílá šála, bílý ponožky zpoza kožených boots

HUDBA: be-bop, rokenrol, classic rock

TOP 5 PLAYLIST: Buddy Holly – Ready Teddy, Gene Vincent – Be Bop a Lula, Eddie Cochran – C’mon Everybody, Steppenwolf – Born to Be Wild, ZZ Top – La Grange

Koncem čtyřicátých let se na obou stranách Atlantiku zrodila silná motorkářská ekipa, která každá po svym a každá docela odlišnými výrazovými prostředky nadlouho výrazně ovlivnila běh popkultury po celým světě.

Motorkáři ve svých kožených křivácích a založených leviskách – ať už to byli bikers v Americe, Coffee Bar Cowboys, Ton-Up Boys v padesátých a rockers či greasers v šedesátých letech v Británii, anebo Kaminari Zoku (předchůdci pozdějších styloborců bosozoku) v Japonsku – vynalezli rebelský vzhled, kterej se stal synonymem společenskýho renegáta a ani po šedesáti letech se výrazně nemění.

U příležitosti amerického státního svátku (4. července) se v kalifornským Hollisteru v roce 1947 pořádaly motocyklový závody, který se organizátorům vymkly kontrole. Část motorkářů se po soutěži chytla alkoholu, tropila výtržnosti a malý městečko si na celou noc propůjčila ke svý párty. Média celou věc pořádně zveličila a zrodila se událost, která je zlatým písmem vetkaná do historie amerického motocyklismu.

Neméně důležitá skutečnost: incident řádně zaujal hollywoodský filmaře a roku 1953 putoval do film bájný film The Wild One (v češtině Divoch) s Marlonem Brandem v hlavní roli motorkáře Johnnyho, kterej nejenže se událostmi v Hollisteru inspiroval, ale mimo to pro tisíce mladých z celého světa vyloženě definoval rebelský outfit na mnoho desítek let dopředu.

Pro hlubší pochopení, jak dalece se motorkáři lišili nejen od většinové společnosti, ale i proti současně probíhajícím kultům hipsterů, zoosuiterů či beatniků, je nezbytný načrtnout obrázek poválečných USA čtyřicátých a padesátých let.

Země prosperovala, hluboce se ponořila do masivní spotřeby a společnost se tužila novou zábavou – televizí. Bedna s pohyblivými obrázky vzývala krásnej reklamní svět a ideál nukleární rodinky – tatínka ve špatně padnoucím standardním obleku, maminku-hospodyňku, dvě nádherný děti, standardní auto a standardní domek se standardním políčkem anglickýho trávníku.

S „novou dobou“ se však museli konfrontovat také vysloužilci z druhý světové války. Šlo to ztuha, ale pak někdejší piloti amerických bombardérů a řidiči tanků přesedlali na motorky. Na svých harleyích a indianech se začali shromažďovat v motorkářských klubech. Právě tak se zrodil i ten snad nejproslulejší – Hells Angels. Vzorem pro příběh i celkovou estetiku filmu The Wild One (Divoch, 1953) se stali předchůdci pekelných andělů, kteří se nazývali The Boozefighters a 13 Rebels Motorcycle Club.

Jejich oblečení bylo nejen ryze praktický, ale jak prokázal Marlon Brando, taktéž na vysoký vizuální úrovni. Slavný outfit ovlivnil nejen tisíce stylotvorných motorkářů, ale časem se stal i poznávacím znakem každýho rockovýho rebela…

Motorkářská scéna se vyjma Ameriky rozvíjela i v jiných částech zeměkoule. Ve válkou zpleněný a zchudlý Evropě na sebe však vzala nepatrně odlišné podoby. Kupříkladu v Británii, kde byl benzin až do začátku padesátých let na příděl, se motorkářským skupinám říkalo Coffee-Bar Cowboys anebo Ton-Up Boys (a v šedesátých letech se název ustálil na rockers).

Britští motorkáři do chudý, ale chvatně bohatnoucí ostrovní společnosti vtrhli nedlouho po teddy boys. Na rozdíl od nich se oblékali daleko buřičtěji, ve skutečnosti to však byli relativní „vzorňáci“ nejen v porovnání s teds, ale především pak se svými americkými kolegy, jako byli třeba nechvalně známí Hells Angels.

Třaskavá melánž radosti z rychlý jízdy a adrenalinu přitahoval na Ostrovech především mladý zástupce dělnický třídy (středostavovci téhož věku dávali přednost rychlým sporťákům). Motorka byla levnější, a to jak při koupi, tak i při opravě, navíc se dala snáz opravovat, ale i upravovat.

Coffee-Bar Cowboys byli často k vidění v kavárničkách poblíž čerstvě zbudovanýho severního okruhu kolem britské metropole, kde popíjeli kávu, posuzovali svý mašiny a spřádali plány na tajný závodění v londýnských ulicích. Klíčovým výrazem bylo „Doing the Ton“, tedy překonat sto mil v hodině.

Odtud pochází alternativní označení pro britský motorkáře padesátých let – Ton-Up Boys. Pro motorky, které v padesátých letech používali nejen britští, ale unisono evropští motorkáři, se v historii motoristického sportu vžil výraz Café Racer. V Británii se pak mezi ně řadily především stroje značek Triumph (slavný model Bonneville), BSA a Norton.

Většina kavárenských kovbojů brala svůj koníček zatraceně vážně. Byl pro ně způsobem života a jedinečnou možností, jak uniknout ze stereotypu života squares. Tento osvědčený hipsterský (čtenáři Style Surfin’ etymologii slova „hipster“ už znají :) ) výraz pro maloměšťáky nebyl jediným rysem importovaným ze zámoří. Některý londýnský kavárny, které si oblíbili motorkáři (jako kupříkladu slavné Ace Café), se dokonce pyšnily jukeboxem. Právě sázka o to, kdo zaplatí další píseň, byla často důvodem živelných závodů v ulicích, který si bohužel občas vybíraly i daň nejvyšší.

Co se stylu týká, vliv filmu The Wild One byl docela klíčový nejen pro americký, ale také pro britský motorkáře. A to přesto (nebo právě proto?), že snímek byl takřka po celá padesátá léta v Británii zakázaný a motorkářští nadšenci se museli spokojit s plakáty a dalšímí filmovými upomínkami. Na nich byl nejčastěji vyobrazen Marlon Brando ve svym proslaveném outfitu – křiváku značky Schott, ohrnutých leviskách a vysokých kožených botách.

Jenže sehnat podobný oblečení v Británii nebylo zdaleka tak jednoduchý. Zásadní problém se ukázal už v případě kožené bundy. Značka Schott v Británii neprodávala, naštěstí záhy se objevili místní výrobci jako Lewis Leathers či Pride & Clarke, které na trh vtrhly se svou verzí. A ti, kteří si nemohli dopřát kožený výrobek, spokojili se aspoň s koženkovou náhražkou.

Nebyli by to však stylotvorní Britové, aby si motokářský vzhled neupravili, ba neposunuli k obrazu svýmu. Aby byl outfit úplný, zpoza vysokých bot vykukovaly tlustý bílý ponožky, kolem krku nemohla nikdy chybět bílá šála a pod bundou se zpravidla skvěl svetr z tradiční aranský pleteniny.

Tato stylová uniforma nebyla jen doménou mladých mužů, ale taky nevelkýho počtu dívek, které rovněž propadly vášni pro motocykly. Pokud se vezme v potaz běžné oblečení v Británii padesátých let, tedy oblek u pánů a kostýmek u dam, pak je nutno uznat, že šlo o outfit veskrze progresivní, originální a modernistický.

V tomto kontextu je docela pozoruhodný rozdíl mezi kavárenskými kovboji padesátých let a jejich přímými následníky rockers z let šedesátých. Těm bezostyšně sebrali punc modernosti mods, kteří na rockers pohrdavě pohlíželi jako na zoufalé konzervativce.

Rockers
Když se řekne rockers, jedním dechem se většinou dodává i mods. O půtkách mezi těmito dvěma (domněle) znesvářenými britskými stylovým kmeny bylo napsáno mnohý a na Style Surfin’ se jejich bitkám věnujeme v článku o hnutí mods.

Zkraje šedesátých let nabrala historie mladických scén spád. Britským ulicím začali dominovat elegáni  mods. A byl to právě tento stylový tábor, který nejspíš vymyslel i pojem rocker. Podle všeho tím nemysleli nic pěkného – spíše naopak. Dělali si z motorkářů legraci kvůli tomu, že poslouchali rokenrol, který byl už zoufale out a taky proto, že se odívali do stále stejnýho outfitu.

Jenže co bylo míněno jako urážka, zejména mladší Coffee-Bar Cowboys a Ton-Up Boys přijali jako náramnou poctu. Šlo o to, že zkraje šedesátých let byl původní rokenrol nelítostně bastardizován do podoby líbivýho popu a sami britští motorkáři se pasovali do role posledních strážců nesmlouvavýho, autentickýho rockabilly. Zrodili se Rockers… V porovnání s ostražitými staršími zástupci kavárenských kovbojů, pro který byl na prvním místě především samotný motocykl a závody, se rockers ujali záchrany rokenrolu formou výrazný stylotvorný přeměny. Svý kožený bundy zkrášlovali hromadou cvočků a jiných ozdobných prvků. Kupříkladu to byly zdobný portréty rokenrolových hrdinů, jakými byli Eddie Cochran či Gene Vincent.

V polovině šedesátých let získali Mods mezi teenagery jasnou převahu a po krutý porážce na jihoanglických plážích se zdálo, že rockers navždycky skončí v propadlišti dějin. Rockerský styl se v budoucích letech však tal jednou z hybných sil světové módy, jíž se mnohdy inspiroval snad každý slavný návrhář. Nadto si rebelskou image rockers přivlastnila rocková hudba napříč veškerými jejími podstyly. Rockerská image se stala nesmrtelnou…

Příště: Hipsteři a bebopeři

http://www.stylesurfin.cz