VARY blog aka Psaní z festivalových lázní ::: Den poslední

Uběhlo to. Jako vždy. Protože tu člověk má furt co dělat. Jede na doraz. Jinak to ani nejde. Moc o odpočinku to tu není. Trochu paradox, že? U filmu si máte přece odpočinout. Po druhém dni na festivalu je ale všechno jinak.
Jaké filmové highlighty letošní ročník obohatily?
Jednoznačně výjimečný italský snímek Velká nádheraod režiséra Paola Sorrentina. Poctivá filmařina.  Díky programovému oddělení si mohli diváci vychutnat dvakrát projekci ve velkém sále. To se nepoštěstilo žádnému jinému filmu z programu. O emocích po první projekci se tu ve Varech mluvilo dost. A to jen v nejlepším možném světle. Není divu, že se bylo obtížné dostat na tu druhou, ale kdo měl to štěstí mohl radostně tento filmový skvost zapít s nadšením, že viděl dílo, které se vidí jednou za dlouhý čas. Pojďme ale k samotnému příběhu. Spisovatel Jep Gambardella, kterého hraje Toni Servillo, jenž exceluje letos ve Varech hned ve dvou filmech (ten druhý se jmenuje Ať žije svoboda a mj. soutěží hlavní cenu – kříšťálový glóbus) žije v luxusní čtvrti v blízkosti římského Kolosea. Pořádá a chodí na divoké večírky pro italskou, bohatou smetánku. Společnost těchto lidí mu ale žádnou inspiraci nepřináší. Se znechucením nad svým životním stylem už ale nic moc neudělá...
 
Všechny soutěžní filmy jsem neviděl, ale podle hodnocení kritiků by vyhrál právě zmíněný snímek Ať žije svoboda a já bych se vůbec nedivil, kdyby Servillo získal i cenu pro nejlepšího herce.
 
O dalším filmovém skvostu Jen 17, tentokrát díle francouzské kinematografie, jsem již psal tady. Francois Ozon jakoby znal ženskou duši jako sama žena. Jen málokterý režisér má takový smysl pro poetiku vyprávění. I když jeho snímky jsou většinou dramata. Ozon dokazuje, že i na težké životní osudy se dá nahlížet s krásou.
 
V neposlední řadě ještě zmíním jeden dokumentární film, ze kterého jsem se právě vrátil. Britský režisér Shane Meadows měl jako fanoušek Stone Roses obrovskou radost, že se mu dostalo pocty natočit velký comeback manchesterské čtveřice. Film The Stone Roses: Made Of Stone je skoro z vetší části  záznamem jejich koncertů. Nejdojemnější část je ale v okamžiku, kdy Stone Roses oznámí na poslední chvilku koncert ve Warringtnon Parr Hall. „Prvních 1000 fanoušků, kteří se dostaví po čtvrté hodině k hale a budou mít s sebou naše CD, LP, triko atp. dostanou pásku a mohou zdarma na náš koncert,“ napsala kapela na facebook v den koncertu. Na místo se ihned začali sbíhat ti největší fanoušci a sdělovat své pocity, emoce a vztah k idolům z mládí. Večer tak byla kapela v objetí svých největších „domácích“ fanoušků. Zaslouženě. Uvědomíte si, jak je hudba silná. V jakém spojení je s člověkem. „Tahle deska je stará 20 let, ale já ji pořád poslouchám v autě,“ řekl jeden z fans. To mluví za vše.
 
Fanouškovství je fantastická věc. Ve Varech jsou plné sály milovníků filmů a co víc si může Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary přát? Aby se to za rok stalo znovu. Stane. Už po čtyřicáté deváté.
 
A nakonec. Kdo je nejvíc Proti šedi? :-) Theodor Pištěk. Letos oceněný křišťálovým glóbem za mimořádný přínos světovému filmu (viz obrázek).
 
Text by Pierre Urban
Blog Pierre Urbana, který připravuje Karlovarské bublinky - zpravodajství z karlovarského filmového festivalu vysílané na Radiu 1 od 29.6. do 6.7., a to vždy v 11 a v 16 hodin (repríza).