VARY blog aka Psaní z festivalových lázní ::: Den pátý - které filmy jsou proti šedi?

Zeptal jsem se, který film je z letošního programu „proti šedi“. 
 
Ivana Novotná
Programová dramaturgyně
 
Film : Field in England (Pole v Anglii)
Filmem jdoucím rozhodně proti šedi dní je britský zástupce v hlavní soutěži Pole v Anglii jednoho z nejoriginálnějších současných britských režisérů Bena Wheatleyho, kterého mohou diváci karlovarského festivalu znát díky snímku Seznam smrti. Stylizovaný černobílý snímek divákovi bortí zažité vnímání filmu coby lineárně vyprávěného příběhu, ohromí absurdním humorem, nespoutanými nápady, nápaditou kamerou a podmanivou hudbou, které nenechají diváka poklidně dřímat v sedačce kina.
 
Tomáš Baldýnský a Saša Michailidis
 
Film: La Grande Bellezza (Velká nádhera)
 
Tomáš: Režisér Paolo Sorrentino vyzval na souboj Felliniho a neprohrál. Jako první člověk v historii lidstva. Za druhý, je to film, jako se točily tehdy, ale vznikl v současnosti. A je to prostě nepředstavitelně úžasný. Je to film za dvě flašky šampaňskýho, který jsem pak koupil, abychom oslavili, že ten film vznikl. A to se nám fakt na festivalu nestává.
 
 
Saša: Tomáš si na to vzal oblek.
 
Tomáš: Na ten film.
 
Saša: Já jsem na projekci šel s tim, že Tomáš si na to vzal oblek. A skončil jsem s nim u těch lahví šampaňskýho, protože to prostě bylo potřeba. Jako asi se neshodnem, názory jsou různé, ale to byl takový ten zážitek, který doufáš, že v kině budeš mít. Chtěl bys ho mít vždycky. Což se ti nestane.
Ten film je prostě důvod, proč jít do kina. To je ten důvod, proč tam vlastně sedíš - vidíš film na skvělém plátně, se skvělým zvukem s hromadou lidí, který na  něj dobře reagujou a zažiješ to něco, co lidi zažívali dřív.
 
Tomáš: To si řekl hezky, Sašo.
 
Ivana Přivřelová
Festivalový deník
 
Film: Papusza
 
Film Papusza je od manželů Krauzeových, který už na karlovarském festivalu uvedli v minulých ročnících filmy Můj Nikifór (film získal hlavní cenu na MFF KV v roce 2007) a Náměstí spasitele. A tento film je dost podobný. Je to portrét první polské, romské básnířky, taková epopej. Sleduje život Papuszy od jejího narození, ale děj se odehrává „napřeskáčku“, což funguje moc dobře. Na jejím osudu, který byl dost dramatický a dost smutný, je vidět příběh Romů skoro v celém 20. století. Jak kočovali, jak byli pronásledováni. Jak se museli usazovat i proti své vůli. Společnost má stále vůči Romům hodně předsudků a právě tento film je dost upřímný.
 
text by Pierre Urban