Rujana: Les a moře na jednom místě

v neděli ráno je v praze šílený pařák. vyjíždíme v trojčlenné sestavě na rujanu. největší část auta zabírají draky na kiteboarding. vlaje příznivý východní vítr a tak jedeme na rujanu kitovat. u berlína stoupá teplota k třicetišesti stupňům.  zastavujeme o nějakých 150 kilometrů dál, směrem na sever a ve vzduchu začíná být cítit vůně moře. teplota klesá na přijatelných třicet. fouká vítr.
 
přejíždíme most spojující pevninu s ostrovem rujana a poprvé tak vidíme moře. ostrov vypadá jakoby odřízlý od vlivu civilizace. žádné velkoměstské německo. krajina plná zrajícího pole a rozkvetlých modrých chrp.
 
chrpy značí zdravé životní prostředí. a tady to životem překypuje. jsou tu nádherné vzrostlé stromy dělající baldachýn nad silnicí, spousta vodního ptactva a domečky jakoby vypadlé z hobita s typickými střechami porostlými mechem. před malebnými domky je také živo, slézy se škrábají do výšin, jakoby se chtěly dotknout oblaků, růže jsou právě v plném květu a kopretiny jemně doplňují scenérii.
 
přijíždíme do kempu. tady už fouká opravdu hodně. vítr je slyšet jako dunící splav. nad hlavami nám závratnou rychlostí sviští oblaka, která si to právě ženou směrem na čechy, kde se částečně zarazí nad krušnými horami a nahňácaná hmota oblak pak spustí za pár dnů pořádný slejvák.

hned běžím na pláž. vidět moře. dotknout se ho, poslechnout si rytmus jeho vln, ochutnat vodu - je tu nezvykle nízká salinita, teplota vody je příjemně vlahá.
 
Celý text na blogu Veroniky Šrankové, zde.