Pasta Oner exkluzivně pro protišedi.cz: Rusko!

Výtvarník Pasta Oner byl malovat v Rusku.
Pozvali ho, aby namaloval mural v Magnitogorsku. Exkluzivně pro nás nám celou anabázi sepsal. Čest jeho mobilu, díky za úsilí a držíme palce!
 
Na začátku byla ruská dívka Olga, co mě přišla vyzvednout na letiště. O pár hodin později se k nám přidal Leonid. Oba pracují pro místní radnici na kulturním odboru. Olga maluje ve volných chvílích zátiší olejem na plátno a Leonid dělá kreativní dorty, třeba ve tvaru Kalašnikova.
 
Vezou mě do školícího střediska, kde mám získat průkaz pro ovládání plošiny. Je neděle a ve firmě na mě čeká školitel, sekretářka a fotograf. Školitel začne číst pravidla a Olga je čte z anglického překladu, který si připravila dopředu, oba některým odborným výrazům nerozumíme. Já všechno odkejvu a vyfasuju od sekretářky připraveny průkaz o velikosti naší bolševické občanky. Na závěr podání rukou se školitelem a foto na zeď do rámečku.
Po krátké prohlídce města končíme v imperialistickém McDonaldu. Oba položí iPhony na stůl a začneme řešit ukrajinskou krizi. Teze je jasná,Aamerika hledá záminku k třetí světové válce a chce ohrozit Rusko. Celý svět nenávidí Rusko a chce ho zničit. Mluví o zprávách v TV a ptají se, co ukazují nám. Leonid zjevně pochybuje o tom, co jim servírují, Olga vypadá, jako když křesťanovi řekněte, že Ježíšek neexistuje. Dusno se stupňuje. Netuší, že ruská vláda blokuje nezávislé a opoziční ruské weby. Netuší, že jejich armáda okupovala Československo. Netuší, že jejich vláda potlačuje lidská práva. Podle toho, co mi říkají, byl Goebbels oproti současné ruské propagandě naprostej zoufalec. 
Jedna z velkých kauz v rámci ukrajinské krize byly záběry amerických vojáků černé pleti (aby to byla tutovka) operujících na území Ukrajiny, další pohádka je o tom, kterak ukrajinská armáda ukřižovala ruské dítě na počest dobití Doněcku. Tragické sestřelení civilního Boeingu bylo prezentováno jako nepovedený útok na letadlo s Putinem. Tohle vše prý prosím pěkně denně reportují hlavní ruská média. Olga má jednu výhodu, strávila několik měsíců v Americe, a i když říká, že ruskej mekáč chutná líp než ten americkej, tak cítím, že dost přemýšlí o všem, co jsem jí řekl. Nakonec se shodneme, že jsme uprostřed mediální války a naše média budou s velkou pravděpodobností více nestranná. Rusové chápou Krym jako své území, na přímé otázky, kdo byli a jsou anonymní ozbrojenci mluvící rusky na východě ukrajiny, odpovědí že jde o západní propagandu řízenou USA a že ukrajinská armáda začala bezdůvodně vraždit ruské ženy a děti a oni se pouze brání genocidě. Na závěr se mě Olga ptá, proč nemám WhatsApp a jestli taky chodíme do McDonalds.
Večer skicuju mural. Všechno zařízený, plošina, projektor, barvy.
Přijíždí parta dělníků, hlavní třída se ponoří do tmy a z plošiny montují prodlužovacku s nastavenými dráty přímo do lampy veřejného osvětlení. Za deset minut ulice zase svítí a s ní i můj projektor.
 
Druhý den potkávám Anju, má se o mě starat a řešit problémy, když maluju mural. Vypadá starší, ale je ji 25 let. Snaživý holky poznám hned, říkám jim svazácký a i u nás jich je spousta. Maji úkol, funkci a nedejbože rozpočet. Anja ale byla ještě k tomu divná, něco mi nesedělo. Vypadalo to, že je ochotna udělat cokoliv, abych se cejtil OK. Pořád se usmívala a mluvila o svém městě a zemi, jaké mají vymoženosti a tak. Pořád se mě ptala jak se mi u nich líbí. Taky říkala že má moc řada sendviče z mekace. Řekla mi, že má od Olgy pro mě peníze na večeři a že půjdeme společně. To jsem ještě nechápal, že sami. Vycházím z hotelu a Anja stojí v zapadajícím slunci a snaží se tvářit jak z reklamy na parfém. Autem jedeme do její oblíbené restaurace, kterou vybrala. "One of the best in Magnitogorsk." Cestou mi s dikcí předsedkyně SSM popisuje okolí. Jsme na místě, je to zoufalá čajovna, kde všichni hulí šíšu a k tomu tam jakoby trošku vaří, nikdo nejí, všichni jenom hulí. Objednávám si lososa na grilu, Anja kuře a šíšu, hulí a povídá o Rusku. Na stole přistane losos usmazenej ve friťáku a brambory s houbama.
Už to nemůžu vydržet a mluvím o politice. To byla chyba. Tahle Putinova holčička, kovaná komsomolka, chytne jak benzín. Vyslechnu si všechno o zlých Američanech, o tom, jak je celý svět nenávidí (to má trošku pravdu) a jak se snaží jenom chránit utiskované krajany. Ještě se dozvím, že její otec byl armádní důstojník, a odejde na záchod. Když se vrátí, je jak sluníčko. Cestou v autě, když mě veze na hotel, si všimnu Svatojiřské stuhy (oprášený ruský symbol používaný odpůrci Euromajdanu) houpající se na zrcátku vedle stromečku s nápisem sexoholik. Na palubce leží květináč s umělou kytkou a nápisem "flower". Druhý den se mě Olga ptá, jestli bylo "everything all rigt with Anja," naznačím, že mě trošku srala, a od tý doby už jsem ji neviděl. Poslední den držela balónky, které jsem odstřihnul při vernisáži mého muralu společně s jejich šéfem.
 
Den třetí. Pokračuju v práci na fasádě. Přijíždějí místní média. Dělník Andrej, který mi ovládá plošinu, si nasazuje helmu. Olga přezouvá tenisky za podpatky a přijíždí jejich šéfová Jana. Dělám rozhovory a Olga překládá, občas i věci, které jsem neřekl. Některé, které jsem naopak řekl, zůstaly nepřeložené. Ruština je pro Čecha do jistě míry srozumitelná. Reportérka si bere sprej a čistý malířský váleček a natáčí stand-up u mé zdi.
 
Párkrát za den někdo zanadává na rýsující se anglický nápis na fasádě, jsem označen za amerického provokatéra. Občas jsou agresivní. V patnácti metrech si z toho ale nic nedělám a holky dole mě brání. Později se dozvídám, že když se schvalovala má skica, tak tlačili na České centrum v Moskvě, jestli by to nemohlo být v azbuce. České centrum to odmítlo jako vměšování do umělecké svobody.
 
Čtvrtý den dodělávám mural. Skončím brzo a dělníka Andreje, co mi obsluhoval plošinu, obdarovávám lahví koňaku. Říká, že je vidět, že jsem profesionál. S partou z Rakousk,a co malovala zeď přede mnou, se vůbec nemohl sladit a byl z toho dost nasranej. Dávali mu protichůdné povely a zeď dělali čtrnáct dní.
Jedu na hotel s aquaparkem a záplavu si. Odpoledne musím na zdi dodělat ještě loga projektu a Českého centra, nakonec se mi je podaří ukecat na celkem minimalistickou variantu. Večer sedím v hospodě pod obrázkem české prvorepublikové reklamy "Nejlepší jest Korunní mýdlo. Vyrábí pouze Spolek českých mydlářů." Když jdu na záchod po půllitru Krušovic, meju si ruce u Ladovy vesničky.
 
Poslední den pobytu. Vstávám jako pokaždé brzo a řidič s Dmytrijem, co mě má na starosti ,mě vezou do Tramvajového depa. Fasuju tramvaj vytaženou před depo, vzhledem ke stavu ostatních vybrali fakt pěknou. Začínám malovat, když Dmytrij vidí moji skicu, vidím, že nevěří že z té čmáranice něco bude.
Slunce začíná brutálně pařit a já prosím Dmytrije, ať mi skočí pro vodu a colu. Na cole je azbukou napsáno "hrdina". Tlačí nás čas, jen tak tak stíháme slavnostní opening mého muralu. Hostesky na podpatkách drží balónky v ruských barvách a stříbrný tác s nůžkama. Zdravím Anju, Olgu a Jana z Českého centra, který přiletěl z Moskvy.
Čeká na nás několik desítek novinářů a fotografů. Jeden z náměstků starosty má proslov, pak mluvím já a Jan vše překládá. Stříhám balónky, všichni tleskají, další kolo rozhovoru a útěk autem s Janou, Olgou a Janem na výlet za město.
 
Ruský venkov je překvapivě čistý, silnice rozbité, příroda krásná. Na úpatí jedné z hor vidíme nápis z obřích kamenů, který gratuluje Vladimíru Iljiči Leninovi k 140. narozeninám.
Večer se jdeme rozloučit na večeři, vzhledem k tomu, že mě nikdo za celou dobu nepozval na panáka, si s Janem objednáváme na začátek 300 gramů vodky. Rozhovor se stočí na ukrajinskou krizi a já radši odcházím na záchod. Jan žije v Rusku 8 let a postrádá iluze o tom, co se opravdu děje, debata je ale marný boj, holky jsou neústupný. Alespoň se dozvídám pikantní detaily z ruské propagandy. Srdečně se loučíme s holkama, děkuju upřímně za veškerou péči a starost. Měl jsem se jak v bavlnce. Snažím se utratit jediné peníze, které jsem si vyměnil, v obchodě s vodkou, abych něco přivezl kamarádům. Jana stejně všechno opět platí. Po dvou hodinách spánku a se strašnou kocovinou mám při přeletu nad Ukrajinou o čem přemýšlet.
 
Závěrem
Obecně byli Rusové milí a pohostinní. Upřímně mě vyděsilo, kolik máme společného. Je to evropský národ se silným demokratickým potenciálem. Bohužel lidská práva jim moc neříkají a stále si myslí, že homosexualita je nemoc. Předsudky, které jsem si do Ruska vezl, se bohužel jenom potvrdily. Mráz opravdu přichází z Kremlu.
 
V Rusku už se nechlastá jako dřív. Rusové milují rajčatovou šťávu. Aeroflot má ve znaku stále srp a kladivo a nerozlévá alkohol na palubách letadel. Jedinej, kdo dělal v letadle bordel, byli tři český padesátníci, co už nalitý přišli. Rusové jedí něco, co jsem nazval vrstvený salát: ráže, majonéza, salám, sýr, rajčata. Vrstev může být více a vrstvit lze prakticky cokoliv. Značky českých piv jsou v každém obchodě nebo restauraci, je to pro ně obrovský pojem. Hotelová snídaně obsahovala: brambory s něčím, tvrdej chleba (to je záměr), ryby v oleji, takže vše smrdělo už od recepce, ovesnou kaši a la krmná směs, vrstvený salát, zeleninu ve stavu, že by u nás byla stažena z prodeje, studená vejce natvrdo a nepoživatelné uzeniny a kafe.
 
Nemám moc důvěru v země, kde nesmíte splachovat toaletní papír, mají tenké potravinové fólie, žvýkačky a pasty s chutí jódu. Městská doprava na tom není nejlépe a většina lidí jezdí "gazelama",  což jsou soukromé minibusy za hranici životnosti, ktereje křižují město a staví na mávnutí. Továrna na levém asijském břehu města vypouští neuvěřitelně množství zplodin, údajně mnohem méně než dříve.
 
Olga byla milá chytrá holka. Leonid chytrej schopnej kluk co se chystá navštívit Prahu. Anja se neztratí. Jana byla profesionálka s dokonalou maskou a odhodláním bránit svou vlast.
Pasta Oner
Další fotky na www.facebook.com/PASTAONERfanpage