IM Cyber: "U DJingu mě udržela hudba."

V hudební branži se vyskytuje už roky. V sedmnácti si chodila malá blonďatá holka pravidelně do kanceláře D Smack U pro tiskové materiály, ze kterých pak psala články do časopisu Čtrnáctka. A taky hrála na saxofon ve Skyline. Najednou ale byla DJka a psala všude možně, pak studovala sociologii a dělala PR... Až si na konci minulého roku řekla, že chce zase všechno změnit, pracovat jinak a věnovat se víc hudbě. Mezi tím začala hrát kromě drum’n’bassu i house a konečně teď nahrála set, který si můžete užít právě teď:)

Bylas redaktorkou, později jsi přešla do vod PR, tedy na druhý břeh, co ti to dalo/vzalo?

Když jsem začala koketovat s PR, pracovala jsem v médiích víc než deset let a potřebovala změnu. Přišlo mi, že už se v tom psaní strašně opakuju. Najednou mě to netěšilo, každá věta byla porod. Táhlo mě to k něčemu víc dynamickýmu a manažerskýmu, k něčemu, kde se budu zase něco novýho učit. No a to PR bylo totálně přirozenej next step, asi jako u většiny novinářů, který se ocitnou na týdle křižovatce.

Pro mě to byla obrovská výzva hlavně v tom, naučit se normálně bavit s lidma, kterejch bych se dřív z nějakýho důvodu bála. Tohle samozřejmě děláš i jako redaktor, ale lidi na novinářský rozhovory si můžeš do jistý míry vybírat (nebo aspoň já jsem mohla), přirozeně tak spíš saháš po těch, který jsou ti nějakým způsobem blízký, navíc se na ně můžeš dobře připravit… V PR funguješ v mnoha odlišnejch prostředích, kolikrát musíš řešit různý průsery, dostáváš se do totálně nečekanejch situací. No a pak jsem zjistila, jak může bejt PR kreativní a sofistikovaný, což je největší zábava. Fakt to nezačíná a nekončí vydáváním tiskovek, telefonováním a chozením na kafe, jak si spousta lidí myslí. Strašně moc teda záleží na tom, jak k tomu všemu přistupuješ a jakýho máš klienta. Blbá je na týdle práci nejistota; nikdy nevíš, jak to tvoje úsilí dopadne. A často nejsi pánem svýho času ani ve chvílích, kdy jiný lidi jsou.

Teď jsi na volný noze. Jak ti na ní je?

Strašně si to užívám. Jsem vděčná za všechno, co jsem se naučila v agenturách, ale já se prostě v kancelářským prostředí dusim. Baví mě pracovat venku, doma, po kavárnách, vyřizovat telefony, když courám se psem po Stromovce nebo jdem pěšky z Letný, přes Pražskej hrad na Petřín… Potřebuju prostor, inspiraci, prožívat každej den. Mám štěstí, že teď můžu dělat jen to, co mě baví. Vybírám si mně blízký témata a dobrý lidi. A nakládám si toho na sebe tolik, abych měla dost času na hudbu, ke který mě to zase začalo hrozně táhnout.

To je právě docela vidět. Jako DJ už hraješ 16 let, viď? Jaký to bylo, když jsi začínala?

Dobrodružný! Nejdřív ty Ninja Tune party, který dělal David Urban, pak mejdan s Ronim Sizem v době, kdy vydali Reprazent první desku, pak drum’n'bassový čtvrtky v Puntu… Tohle všechno totálně změnilo moje vnímání hudby, až jsem se do toho potřebovala taky nějak víc zapojit. Standa Zima mi vysvětlil, jak se mixuje, Vec mě dokopal se za gramce postavit a pak už se to rozjelo, ani jsem nevěděla jak. Hodně věcí jsem se teda učila za pochodu, což možná nebylo úplně ideální, ale sedlo si to. Jak celý devadesátky byly ve všem takovej milej pank, tak to k tomu asi patřilo. No a klíčový momenty, díky kterejm jsem se na tý scéně zabydlela, byla určitě spolupráce s agenturou East Base a rezidentura v Roxy. Měla jsem ohromný štěstí na lidi a osudový křižovatky. A sem za ně fakt vděčná.

Co tě u DJingu udrželo?

Hudba. Všechny ty věci kolem včetně mejdanů, cestování, “fejmu”… můžou bejt ve finále hrozně únavný. Kdybych tu hudbu tak nemilovala a ona by mi to tolik nevracela, tak z toho mýho konce před třemi lety není pauza, ale fakt konec. On je tenhle životní styl vážně dost náročnej a není vhodnej pro každou životní etapu. Dneska jsem za to svoje tehdejší vyhoření ráda, protože jsem se díky němu naučila s tím vším zacházet. Aby mi to co nejvíc dávalo a co nejmíň bralo. Teď mi hraní a všechny ty související aktivity dávaj úplně nejvíc.

Používáš vinyly/mp3/CD/co?:-)

Teď už pár let Serato, ale dlouho jsem digital DJingu nemohla přijít na chuť. Zlomilo se to až na zimním Let It Rollu někdy před třemi lety. Tehdy jsem hrála z desek a trochu z cédéček, během svýho setu jsem si v tom všem udělala strašnej bordel a furt nebyla schopná najít „ten další“ track, kterej sem měla v hlavě. Takže chaos a stres. Po mě hrál D-Bridge, můj superhero. Vybalil Serato a počítač a když jsem viděla, jak dává v klidu naprosto dokonalej set, konečně jsem si připustila, že je ten digital DJing vlastně skvělá a hlavně praktická věc. Máš u sebe stále v podstatě všechnu svoji hudbu, není těžký v ní mít pořádek a taky skoro nic neváží. Když to jde, hraju ze Serata a gramců - dokonalej kompromis mezi oldschoolovým a novým přístupem. V menších klubech, obzvlášť tam, kde se hraje house, už maj dneska ale kolikrát jen CD playery, tak se holt musím přizpůsobovat.

Právě na ten house jsem se tě chtěla zeptat. To je jen příležitostně nebo je to tvůj novej směr? Jak to je?

Začalo to zcela nevinně a postupně se to nějak zvrtlo, hehe. No co bych ti k tomu řekla… Je to jiná energie než drum’n'bass a tahle energie mi je teď hodně blízká. Trávím s ní a v ní dost času a to jak doma, tak na pódiu i na parketě. Nemám ten house zatím tak v paži jako drum’n’bass, občas bojuju se strachama, ale i to je k něčemu dobrý. Jistotu poskytujou stereotypy, díky kterejm pak ale často zpohodlníme a nemáme dostatečný koule na to, se nějak posouvat. V housu ty stereotypy vytvořený nemám, tak musím makat. Asi i proto mě tak baví. Ale na drum’n'bass jsem úplně nezanevřela, jen je pro mě stále složitější si v něm najít něco, co ve mně rezonuje. Většinou je to spíš zvuk, kterej je od toho standardního drum’n'bassu hodně vzdálenej.

S tím svým housovým mixem sis dala pěkně načas, viď? Mluvily jsme o něm spolu několik měsíců… :)

Noooo… :) Tak tyhle věci potřebujou svůj čas. Asi jsem na to nebyla dřív ready. Ten mix reflektuje jednu z housovejch poloh, který mám ráda. A je v něm ta “moje” nálada. Je super, že mi tam úplně přirozeně zapadly dva slovenský tracky z labelu Leporelo a česká pecka od Over3, který teď maj comeback. Do skladby “Fool” jsem se zabouchla hned, když mi ji Risto pustil ve studiu. Je to strašný emo. Tohle zařazení do mixu je vlastně taková jeho oficiální premiéra. Kluci už maj hotovu další věc na EP, který vyjde na podzim, a ta je teda taky skvělá.

S Ristem trávíš ve studiu dost času. Bude nějaká společná muzika?

Jo no, náš první track se pomalu blíží do finále. Po prvý jsme ho s Ristem testovali teď o víkendu ve 2. patře, kde jsme spolu hráli. Bylo úžasný vidět, jak dobře na něj lidi reagujou. Za tejden hraju na Bukanýru a na Štvanici, tak až se budu tvářit, jak v sedmym nebi, poznaj lidi, že to je ta naše haha.

Občas někde zahlídnu, že učíš lidi mixovat. Jak se to dělá?

Já sem ten nejhorší učitel na cokoliv!

Ale fakt, jak se učej lidi míchat? Od čeho se odpíchnete, co musí ovládnout, abys mu řekla, že dobrý?

Tak úplnej základ je pochopit ty doby. To, že má takt čtyři doby a že ta nosná první, na kterou se míchá, je vždycky jednou za čtyři takty. Všechno ostatní je o uších, o citu a o tréninku. Todle už žádnej učitel neovlivní.

Ty sama ses školila v Brazílii na RBMA, jaký to bylo?

Nezapomenutelný. Nejradši bych tam jezdila každej rok, ale to bohužel nejde :) Spíš než o školení je RBMA o spojování lidí, který milujou hudbu a normálně by se nepotkali. A taky o představení hudebního světa v celý jeho šíři. Každej, kdo tam byl, se vrací s ohromnou motivací a inspirací na spoustu let dopředu. Zažil něco, co chce žít celej život.

Co je nejoblíbenější věc v tvým majetku?

Psa neříkám, protože to není věc. Hudba taky není věc, viď. Tak knížky. A tenisky. A postel. A obrazy od mámy. A kytky. A šperky s příběhem. A můj mobilní park od Applu, kde mám tu hudbu.

Čím si děláš radost?

Hmm.. Zní to možná banálně, ale mě hodně baví móda a když si chci udělat fakt radost nebo se za něco odměnit, tak vyrazím na nákupy. Stejnej požitek mám ale i z nakupování hudby, knížek nebo dobrýho jídla. Takže mi vlastně dělá radost shromažďování hmotných a nehmotných statků hehe. Džizs, to je strašný!

Co tě probudí, když se probudíš po ne-tak-docela-dospané noci po hraní?

Nekonečná teplá sprcha, po který si uvařím kafe do termohrnku, nasazuju sluchátka a jdu na dlouhou procházku se psem. Je to takovej něžnej start a přitom účinnej. Když na sebe potřebuju aplikovat něco radikálnějšího, tak mám takovou novinku, že konečně běhám. Dlouho jsem tomu nevěřila, protože spousta lidí vypadá u běhání, jako když strašně trpěj, ale vono to nebolí a je to fakt skvělý.

Co děláš proti šedi?

Snažím se žít svobodně a dělat jen to, v čem u sebe vidím smysl. Díky tomu mám každej den úplně jinej a naplněnej. Chvíli mi trvalo, než jsem si tu cestu vyšlapala, protože tomu tlaku systému ohledně toho, jak se má “správně” žít, se ne vždy lehce odolává. I když já jsem asi byla vždycky takovej lehce problematickej týpek. No každopádně jsem teď na cestě, která je parádně barevná, jsem na ní spokojená a modlím se, aby se z ní jednoho dne nevyklubala slepá ulice.

www.facebook.com/imcyberdj

Data hraní v nadcházejících týdnech:
14.8. - Garage Store, Praha (opening party) Upgrade Music Bar, Praha
15.8. - Bukanýr, Praha
16.8. - Štvanice, Praha (Mystic Rave)
29.8. - Bamboo Relax Bar, Frýdek-Místek
30.8. - Nu-Spirit, Bratislava