Tip na výlet: Kamenné knihovny v Karlovarském kraji

Vydejte se na dobrodružnou výpravu do Kamenné knihovny přes Cháronův rybníček
Pokud si chcete vyrazit na nevšední výlet, pak vás pošlu na hřbitov. Není to tak morbidní, jak se zdá. Velmi zajímavou kulturu totiž mají židovské hřbitovy a říká se jim proto kamenné knihovny. Náhrobky Židů nebyly tak stručné, jak jsme zvyklí – jméno, příjmení, datum narození a úmrtí, případně nějaké pěkné motto. Ne, ne. Židé o svých bližních na náhrobcích sdělovali mnoho (tedy pokud měli dost peněz na kameníka, který si za každé slovo či písmeno bral penízky navíc – podle toho také můžete na židovských hřbitovech tipovat, kdo byl jak bohatý či chudý, kdo byl jak obcí vážený, kdo méně…). Na náhrobku tedy naleznetejména, data narození a úmrtí (které je často v našem kalendáři a letopočtu, a k tomu je ještě připsáno datum hebrejského kalendáře - například dnes je sice měsíc srpen, ale v hebrejském kalendáři měsíc AV a nikoliv rok 2014, ale 5774 – tedy, za měsíc a kousek budou Židé slavit nový rok 5775), bývají navíc kratičké věty o životě zemřelého. Právě tyto příběhydodávají hřbitovu život. Protože ´kdo jiný leží na hřbitově než ten, který byl živý´.
 
Na náhrobcích si přečtete zkrácený životopis zemřelých
Například si můžete na jednom z náhrobků přečíst toto: „Porodila a vychovala čtyři vlastní děti, osvojila si další dva sirotky a vychovala je.  Za války pomáhala v polním špitálu.“ No neříkejte, že byste podobný epitaf nechtěli mít na věky do kamene vyrytý také… Zajímavé pak je, že pokud čekáte, že mrtví jsou pohřbeni hlavou směrem k náhrobnímu kameni, pak se mýlíte, anebo si budete muset zajet třeba do Španělska, kde Sefardští Židé takto pohřbívají. V českých zemích žili (a žijí) především Aškénázští Židé, a ti pohřbívali naopak - u náhrobního kamene jsou nohy.
 
Na židovský hřbitov se nesmí nosit ´mrtvé květiny´ - tedy květiny řezané - přeci chceme, aby naši blízcí a lidé, zde spočívající, ´žili navěky´. Pokud tedy chceme své bližní uctít vzpomínkou, přineseme malý kamínek, který položíme na náhrobek. Můžeme ho podložit nějakým lístkem, mechem (to však má zcela specifický význam – je to takový malý katalyzátor, aby naše přání, sdělení ´se dostalo´ rychleji tam, kam má směřovat.). „Když jedu na dovolenou, chodím po lese nebo po pláži a najdu nějaký pěkný kamínek, ten vezmu domů, a když jdu za rodiči na hřbitov, vezmu jim ho s tím, že jsem tam na ně také myslela,“ říká Michaela Vidláková, která má své předky sice pohřbeny především na pražském židovském hřbitově, ale před několika lety našla ke svému překvapení jednu vzdálenou prastarou rodinnou větev na židovském hřbitově v Drmoulu (na Mariánskolázeňsku). „Chceme-li přinést květiny, pak leda v květináči  - tedy ´živé´. A proč se nosí v upomínku kamínky a oblázky? No, původní význam je v celku jednoduchý a praktický, jak už to u židovského národa bývá – kdysi se pohřbívali mrtví například na poušti či obdobných místech, kde jste je zahrabali pískem. To jste však riskovali, že je zase dravé šelmy vyhrabou. A tak se na hroby položily kameny, aby toto znemožnily,“ dodává. „Na židovském hřbitově se nejí a nepije, ale to je asi samozřejmé. Muži by si měli vzít čapku (jarmulku, které se dnes říká spíše kippa),“ doplňuje Rabbi Reuven Grosz, čestný rabín karlovarské židovské obce, žijící v Israeli, tohoto času ve městě ostřelovaném teroristy s tím, že ženy mají, jako vždy v židovství, svá privilegia a mohou být prostovlasé.
 
Na židovské hřbitovy vás zavede intuice nebo ´vyšší síla´
Jaký židovský hřbitov doporučit? Asi možná ten, který máte nejblíže a vůbec o něm nevíte. Zajímavé na nich je totiž to, že jsou často na romantických místech (na krajích obcí, na svazích, uprostřed lesů, na zapomenutých remízcích mezi poli). Je to proto, že Židé vždy dostávali od obcí ta nejhorší místa (byť sami přiznávají, že zase také nechtěli za ně tolik platit), takže pravda bude někde uprostřed. Každopádně dnes je toto výhoda. Protože se tak pouť za židovskými hřbitůvky na menších obcích stává dobrodružnou. Leckde lezete po skalách, leckde jdete uzounkou cestičkou kolem rybníčku na okraji skály.
 
Zajímavý hřbitůvek je například v Karlovarském kraji na Mariánskolázeňsku, na kraji maličké obce Úbočí, která kdysi čítala slušný počet židovských (ale i německých a českých) obyvatel, stejně jako celé okolí Mariánských Lázní, kde žilo mnoho Židů, které vyhnali nebo poslali do koncentračních táborů nacisti a po válce zase komunisti. Pokud máte to štěstí a ve změti křivolakých, ne moc dobře značených, cest najdete maličkou obec (která měla kdysi i svého starostu, ale kde jsou dnes již jen chatky a žádné úřady a další stavby jakoby tu nikdy nebyly, ale to je už osud mnoha obcí v příhraničí), zastavíte u rybníčku u cesty, uvidíte rybníček mezi skalami a za ním na druhém konci je les. Pokud nejdete cíleně, je velice těžké ho najít. Hřbitov se rozkládá v lesní proláklině.
 
Rarita hřbitova spočívá v tom, že je téměř nemožné se k němu dostat. Ke hřbitovu dojdete přes horní delší cestu, pole nebo uzounkou cestou na břehu rybníčka (pěšinka, jejíž jeden okraj je tvořen strmým svahem a druhý je už příkrý, drolící se břeh rybníčku, místy chybějící s pěšinkou, která je široká cca deset cm.) Jde ale o krásnou dobrodružnou cestu, kdy jste odměněni vstupem do lesní prolákliny, z níž se před vámi najednou nečekaně rozprostře nádherný, malebný, tajuplný hřbitůvek – ještě s obvodní zdí.
 
Doslova přes Cháronův rybníček přepravovali Židé své nebožtíky v loďce
Skutečně úžasný zážitek! Ke hřbitovu ani dříve nebyla jiná cesta. Jak tedy Chewra Kadiša (židé mají tzv. ´pohřební bratrstvo´, což zní sice trochu sektářsky, ale fakticky jsou to jen lidé, kteří se starali o pohřeb zemřelého a věci s tím spojené) dostávala své nebožtíky na hřbitov? Správně. Loďkou přes rybníček. Pokud tam přijdete ráno, večer nebo na podzim, kdy bývají mlhy, a představíte si tmavě oděného převozníka s rakví uprostřed řeky dělící hřbitov a cestu do vsi, nepřekvapí vás, že se mu říká ´Cháronův rybníček´. Hřbitov pochází z první třetiny 19. století a čítá 71 náhrobků a jsou zde zbytky obvodní zdi. Garantuji, že nebudete této výpravy litovat.
 
Pokud si svůj výlet chcete opravdu užít, můžete se zapojit do ošetřování těchto hřbitovů. Občas na ně totiž přijíždějí dobrovolníci (ano, i z Německa, odtud převážně ti, kteří se snaží péčí o zarostlé hřbitůvky odčinit alespoň částečně vinu svého národa, jak říkají). Často stačí jen vzít obyčejný kartáč a oprášit náhrobek od nepořádku. Někdy ani toto nepomůže a je třeba náhrobky postříkat speciální směsí proti plísni a ničit také mech, který pomáhá erozi kamene. Tím určitě pomůžete. Zvedat náhrobky, vážící klidně i tunu, které časem lehají na zem, a dají se zvedat jen kladkovým přístrojem, samozřejmě nemusíte : - ) ). Pokud byste se chtěli zapojit do kolektivní úpravy hřbitova, ozvěte se nám, dáme vám vědět, kdy se bude chystat další výprava dobrovolníků.
 
Více o židovských hřbitovech a pamětihodnostech v Karlovarském kraji - je jich zde přes čtyři desítky - včetně zaměření GPS, abyste měli usnadněné hledání (včetně eKnihy - průvodce zdarma ke stažení v češtině, němčině, angličtině s hebrejskými nadpisy) ZDE. Výlet si můžete udělat kdykoliv, jen ne, prosím, v sobotu, to se na židovské hřbitovy nechodí z úcty k mrtvým. I ti totiž, slaví šábes.
 
 
text: Jana Frank, www.medialnicentrum.cz