Zachyceno: Trentemøller @ Roxy

Že studení čumáci z Dánska předvedou live něco takovýho, by po poslechu alb Anderse Trentemøllera čekal málokdo. Pro nás trošku odtažitej sound vynikne naplno až ve chvíli, kdy se Andersův band vyrovná na pódiu. Multiinstrumentalista je to naživo spíš perkusní, vizáž Roberta Smithe mu dodává na výrazu a dokonalá vokalistka s dvěma metry v kohoutku je mu důstojným, a z celý kapely nejvýraznějším, doprovodem.
 
Základ je začít tou největší peckou. Still on Fire rozběsnila Roxy od prvního tónu a až na pár zbytečně plouživejch, ale na pohodu vyklidňujících a perfektně zahranejch vsuvek, jsme si udělali nízkej a intenzivní průlet žánrama.
 
Fajn, Trentemølleří show byla prý párkrát nominovaná na Live Show of The Year. No, ehm... Hlavním efektem byly malomračna kouře, sekundárním pak tři nepochopitelný kokony s desetiwattovou skomírající žárovčičkou nahoře, který se předvídatelně začaly zvedat asi v třetine koncertu. Čekali jsme, kdy začnou zběsile blikat a minimálně přeříznou a upálej zpěvačku a jednoho bedňáka. Leč nestalo se. Live Show of The Year to pro nás byla, ale díky tomu nářezu. Ke konci to bylo opravdu takříkajíc všeobecně strhující a přišlo nám, že na balkóně ani na place neexistuje zpruzená osoba. Jelo se celkem dost naplno a vopravdicky. Jak se dá udělat z něčeho tak jednoduchýho něco tak geniálního...?
 
Nad půlnočním půllitrem proběhlo naše oblíbené bilancování. Co my jsme vlastně za posledních pár let viděli lepšího? Jasně, Justice. Alva Noto nebyl blbej. Na Boys Noize to taky ušlo. Ještě uvidíme, co zase předvedou Swans. A dál? Do tohohle elitního klubu nám ve čtvrtek vstoupil Trentemøller.