Vybydlený lázně. Náš bratislavskej kamarád tam jako malej získal diplom za pětadvacítku prsama. Kachličkovej fetiš. Nebo jak tomu řekl Vladimír, nenazvučitelnej rébus.
Pár kluků si společně s Jégrem usmyslelo, že v tomhle bohem a slovákama zapomenutým prostoru uspořádaj večírek. Začalo to orchestrem s doprovodem diskžokeje (nečekaně dobrý), skončilo to PSH (jako už standardně - dobrý). Genius loci tomuhle místu rozhodně nechybí a každej docela rád odpustil, že to trochu znělo, jako když křičíte do kelímku. Vono taky když táhnou celou akci tři agregáty (pak dva a končili jsme, tuším, na jednom)... V rámci možností to bylo zvukově víc než snesitelný, vizuálně naprosto uhrančivý, podtrženo tím, že to v bazénu a přilehlém okolí vypadalo jako při hromadným opušťáku z Czechoslovak Models. Vše korunováno nezapomenutelným Džyntáreho přiopilým pokusem o rozhovor s Vladimírem. Jen houšť a větší kapky s takovejmahle akcema.
Vobrázek vydá za tisíc slov, my v autě začínali vybírat z tisíce obrázků z večera. Mockrát se nestane, že by byla party takováhle pastva pro oči.