Report: Suzanne Vega, Divadlo Archa

Kdo by to byl řekl, že jeden z našich zatím nejlepších letošních koncertů bude folk!? 

Suzanne už dávno není vypravěčkou newyorskejch příběhů (pokud někdy byla), s novým albem se posunula do spirituálna, což vždycky smrdí průserem.

Tahle obecně aplikovatelná teorie v úterý naštěstí selhala. Vega sice pár písní uvedla duškovsko/hnízdilovskejma řečma o tarotech a léčivým doteku, ale jakmile začala zpívat, bylo všechno jinak. V keckách za pár dolarů a s cylindrem v dosahu nakráčela do vyprodaný Archy (kde byla probohaproč většina míst k sezení!? (Já bych věděla, prostě velká část publika jsou její vrstevníci, tj. majitelé artróz, endoprotéz a kořenových syndromů, pozn. JK)) a začala bejt... jiná. Její koncerty totiž nejsou koncertem v pravým slova smyslu. Je to melancholickej hudbou doprovázenej dialog s publikem, který Suzanne dobře zná a ví, kam se ten rozhovor bude ubírat. Příběhy v písních. Něco novýho zazní, ale hraje se spousta vzpomínek. Ten New York tak proletí kolem s Tom's Diner, ta malá troška tvůrčí odvahy s 99.9°F. Aplaus ve stoje. Příběh o první letní romanci. Příběh o Havlovi. Příběh o Luce, co bydlí v druhým patře a někdo jí mlátí... Tři přídavky. U posledního někdo z publika hledal zapomenutej text na webu.

Doprovod taky stojí za zmínku. Pradědeček s kytarou, kterej dostane jednou za koncert možnost předvést se přes distortion a strašně si to užije. Bubeník, co vypadá spíš jako sportovní ředitel Tour de France. A někdy v půlce se zjevil takovej jako karlínskej spiťan a celkem prima si to dal na basu.

Na Suzanne Vega jeden z nás vyrost. Ten druhej ji nikdy nevyhledával, ale prvnímu dal za pravdu, že na tohle by se dalo chodit ob tejden. Ano, i žena s ohavným coverem nového alba může předvést něco dechberoucího.

další fotky zde!