Obrazem: Bruno Awolnation v LMBéčku

Jelikož na NIN šel kolega Fiala, a navíc by nás Reznor dneska po tý bouřce/nebouřce prostě stejně nějak nebral, nechali jsme se od Jany vyslat na "YtHit" a ty další písničky.
 
Saaail!
 
Nakočičkováno. Jo a taky tady byli kluci z posilovny. No málem jsme se prali. Ale v dobrým.
 
Ne, vážně, na tenhle svátek sailu jsme se museli řádně předposilnit, jak jinak, žejo, a vklouzli tak v kouzelných dvacet dva dvacet dva do slušně namačkaný rozjetý párty neuvěřitelný směsky lidí (YT chasa). Na pódiu se od baru mezi zmítáním rukou dalo zahlédnout tak akorát obrovský N, z čehož v nás trochu hrklo, jestli tedy nakonec nejsme na Trentově předafterparty. No nebyli. Saaail.
 
Většina přítomných znala, a co víc, zpívala i vytleskávala pro nás neznámé, i když poněkud povědomé chytlavé melodie. Jo, zlatá všeobecná vykrádačka. Popravdě, kam se na nabouchanou atmosférou serou pondělní Suuns. Saaaail. Došli jsme zkrátka na poctivej "neumětelskej" elektropop, zahranej veskrze na jednu kytaru, bicí a ňáký syntamašinky tohohle tisícročja, jo a na dva zvukaře. Saaaaail!!! I luvyu!!!
 
Jako umí to s děckama. Bruno. Zpíval. Urousaný vlasy. V tílku a rychlochodeckejch trenýrkách Lacoste (Jožo Pribilinec by záviděl). Bruno. Dneska má svátek a vypadal, že si to užívá. Sem tam sáhl po kytaře. Vysoko pověšené kytaře. No. Saaaail.
 
Navíc mu všichni taaak rozuměj. Jedem dál. Saaaail.
 
Teď už doopravdy. Saaaail! Kterejžto song Bruna viditelně sral a po půlce raděj utek. Skutek. Ne. Ten ne. Všichni mávali, skákali. I my tam v předu byli a dobře se měli. No ale čekali jsme větší bordel...
 
Ještě dokončit koncert. Vytáhněte selfouny (asi bude ploužák?). Pak přídavečky a dem, ne. Jedeeem saaail!
 
Jo a závěrečná Brunova exibice v potemnělém sále na ležící kytaru. Hurrá. Saaailíja.
 
A pak se rozsvítilo.
A děti plakaly.
A pořvávaly.
 
SaaaaaaaaaAAAAAAAAAAAAAAaail!!!