Koncert obrazem: Hooverphonic@LMB

Povězte nám, proč má koncert, na kterej jsme si mysleli, že se chodí z nostalgie, nejlepší publikum za nějakou tu dobu!?

Přiznejme si to, Češi nebývají motorem tý nejlepší atmosféry a i tady to zpočátku vypadalo na menší fiasko. Horko jako v pekle, politika focení prvních tří songů (=nasraní my), a přesně tyhle tři songy byly samozřejmě naprosto o ničem. Už se někde zezadu dere takovýto malý "wtf?", když se rozezní Mad about you. Absolutně nesourodá masa lidí (jako to fakt chtělo zažít), která u Hooverphonic prožívala první vážnější vztahy, vyhodí ruce do vzduchu a už je tam nechá.

Hooverphonic přijeli v šesti, ale jsou tam hlavně kvůli dvěma jménům - Alex Callier a Noémie Wolfs. On charismatickej producent s kolísavým citem pro hudbu, ONA má ten nejkaramelovější mazlivej hlas, na kterej spotřebuje během koncertu kvůli nemoci celýho medovýho medvídka. Podle Alexe se poslední album (byť až na Amalfi marný) natáčelo bez příkras a po turné se cestuje bez orchestru, aby hudba nechala co nejvíc prostoru právě pro Noémi. Eden (ten zazněl v trošku slabší verzi) pro naše uši.

Jasně, pár věcí tomu chybělo, ne všechny přídavky bychom potřebovali slyšet, novej zvuk jim moc nesedí, ale jako celek to fungovalo překvapivě skvěle.