Recenze: Róisín Murphy v Praze

"In a moment of realness,
I fear I could be fearless"
Róisín Murphy, Gone Fishing
 
Takhle nějak by mohl vypadat normcore. Míněno v souvislosti s Róisíniným vstupem na scénu v jakémsi okrovém kabátci s kabelkou za jakou by se nemusela stydět královna matka. Pokud byste si ovšem odmysleli, že mu předcházelo dobře dvacetiminutové pozvolna zesilované industriální crescendo s výraznými perkusemi a spoustou dechů, jako vhodná připomínka jejího původu z sheffieldské scény, jedné z kolébek britské elektroniky ("kdybych zůstala jako teenager v Manchesteru možná bych nikdy nedělala hudbu, ani v Londýně mi není klubová scéna tak blízká", říká) a že z úvodní Let Me Know vyjma krátké citace refrénu zbývá příhodně syrový základ, v němž kromě vlivu pana Moralese zazní třeba i David Ball. Což pro popovou hvězdu zahrnující značný segment houseového publika nemusí být zrovna obvyklé. Podobně jako skutečnost, že první věc z aktuálního alba Hairless Toys, Unputdownable, zazní až jako šestá v pořadí.
       "Je to vše zářivé a neposkvrněné, nahlíženo ze vzdálenosti, a ostré a rozbité, když se přiblížíte moc blízko," napsala přesně pani v Pitchforku. Ovšem vnímat Róisín Murphy jako Marianne Faithfull hedonistické generace přelomu let devadesátých a nultých by bylo příliš kách. Nelze nevidět její obrovský smysl pro humor, a to nejpozději při vesele uvolněné "environmentalistické" Dear Miami, takřka vždy mám chuť pustit si po ní Flesh And Blood Roxy Music. Ostatně, vystavět koncert tak, aby jeho vrcholem byla po autobiografické House Of Glass - právě tak ústředním bodu nového alba - cover verze Ancora Tu Lucia Battistiho z roku 1976 by třeba v Anglii prošlo kromě Bowieho snad jen Marcu Almondovi. Přímo tak připomíná, že disco v době svého vzniku, jakkoliv glossy mohlo působit, bylo právě jako punk hudbou outsiderů a vydědenců ("o čem byste čekali, že disco je? Vzpomeňte si, že "Barely Breaking Even" je o chudobě a životě na podpoře,"Tears" je o hluboké bídě. Ale stejně se najdou lidé, kteří při tom budou mávat rukama ve vzduchu"),  právě proto mohly být pro mnoho muzikantů tyhle dva žánry komplementární, a v Sheffieldu obzvlášť. Jo mimochodem, všimli jste si, že název Moloko je už několkátý odkaz na Mechanický pomeranč (po Clock DVA a Heaven 17) z téže scény?
       Konceptuální disco? No proč ne. Cabaret Voltaire si takhle hráli už na konci sedmdesátých let. Směřuji tím ovšem přímo k výtvarné stránce koncertu, k minimalistickým projekcím se spoustou architektonických detailů a funkcionalistických polocelků, číslic a občasně letmých velkých detailů Róisíniny tváře, téměř vždy ve striktně černobílé, právě jako i ke zvuku pětičlenné kapely vedené skvělým muzikantem Eddie Stevensem, se zvukem někdy modulárním, častěji studeným a kovovým, v obsazení oscilujícím mezi klasickým kytara basa bicí, dvoje klávesy až k variacím jako čtvero kláves bicí anebo čtvero kláves banjo! (Overpowered). S kontexty se pracuje i v textech, k velké metafoře kdo zneužívá koho v Exploitation je vtipně přidán obdobně dvojznačný motiv Sing It Back, přičemž právě název někdejšího megahitu zůstane nevyřčen, důraz patří na come to my sweet melody.
       Kabaretní? Jistěže, nejen kvůli v tomto ohledu explicitní tečce koncertu v podobě Pure Pleasure Seeker, příhodném kontrastu k tolika předcházejícím motivům vnitřní emocionální bolesti. Fuck pain! říká Róisín sarkasticky. Právě tak ironicky až sebeparodicky nakládala před tím s Evil Eyes, používala jako znělky skity ze starých alb Moloko, jindy zase vidíte v jejích očích slzy. Zase, podobně jako u Bowieho a v bezprostřední srdečnosti snad ještě trochu víc než u něj, veškerá emoční nabitost je přímo ve vaší tváři a zároveň - protichůdně - v tak velkém odstupu, na velkou vzdálenost, tolik detached. I v souvislosti s vyjádřenou kontinuitou tolika let právě téhle hudby, zvláštní, nejednoduchý a těžký zážitek.
       
setlist : Let Me Know Dirty Monkey Dear Miami Tight Sweater In Sintesi Unputdownable Overpowered Evil Eyes Tatty Narja Gone Fishing House Of Glass Ancora Tu Jealousy Exploitation
přídavek Exile Pure Pleasure Seeker Evil Eyes instrumental
 
RÓISÍN MURPHY
Praha, Lucerna
14.11.2015
Další fotky ve FB fotoalbu