Recenze: Kelela v Meetfactory

Ondřej Holý aka dné se objevil na pódiu po půldruha roce s materiálem pro připravované album. Od úvodní nad ruchy se klenoucí zvukové stěny s přidaným falzetem over the top působí velmi impresionisticky a velmi velmi lyricky. Zde se jméno Erica Satie vkrádá okamžitě, ač způsob frázování anebo klenutí melodií jsou zcela odlišné.
dné nepůsobí jako programátor, který striktně vychází z rytmu, vše je neseno útržky na sebe navazujících klavírních melodií, víc klasicizujících než jazzy, případné beaty zde mnohem víc plní roli akcentů anebo zvukového obohacení. Když se na pódiu nakrátko objeví hostující rapper, zní jeho hlas jako ojediněle kontinuální rytmický nástroj. Ondřejova hudba plyne ve zvláštním čase, jeho metrum je rozhodně ojedinělé, oproti němu znějí i ti, kdož hrají důsledně dozadu a zahrají dobu s důrazem, ještě velmi uptempo. Mohla by jej donést k labelům Type anebo Kranky s jeho oblíbenými muzikanty, vyplatí se dream big. "Jste zlatí, ale takhle je to kompletní," říká vřelému publiku po necelé půlhodině. A je to.
 
"…and I need to let it out". Kelela, Bank Head
 
Počítali jste s tím, že hned úvodní věc koncertu bude průlomová Bank Head, tolik (právem) opěvovaná Pitchforkem, jak je vypozorovatelné z různých útržků koncertních stopáží na youtube? Nespletli byste se. I když, jak se zvolna vynořuje ze zvukové koláže a Kelela Mizanekristos přichází na pódium již se zpěvem téhle své Unfinished Sympathy, působí velmi jinak než na studiové nahrávce výborné mixtape Cut 4 Me (label Fade To Mind) anebo na dosud dostupných živých záznamech. Dynamičtěji, abstraktněji, tvrději, mnohem dubstepověji v závěrečné gradující části. Podobně úderný je i atak dvou věcí původně produkovaných Nguzunguzu, ať již Enemy anebo skvěle přepracované Something Else. Pokud je právem zmiňovaný britský vliv v podobě 2-step garage, vnímatelná je i naléhavost Buriala stejně jako vřelost raných Wild Bunch.
       Ač se roztrhl pytel s množstvím přirovnání k FKA Twigs poté, kdy se produkce ujal Arca (výsledek jejich spolupráce, šestipísňové EP Hallucinogen "by se mělo objevit v příštích týdnech"), Kelela je přímočaře a hlouběji mnohem soulovější, ne náhodou je v souvislosti s ní tak často zmiňovaná nebohá Aailyah, a to nejen kvůli podobně krásné barvě hlasu a okouzlující elegantní živelnosti. Kelela je contender, ta o níž se mluví zda se stane první dámou amerického r&b, jako jí měla být na přelomu tisíciletí Aaliyah, ta nejtalentovanější, než její život ukončila tragická nehoda, aby její místo zaujala Beyoncé. Zde se vlastně víc než o nu r&b (nebo pbr&b heh) jedná o neo neo soul, a to s tou nejfuturističtější produkcí jakou si můžete představit tímto směrem od Timbalanda. I v tomto ohledu se jedná o vyjímečný večer, sedím si u Meetu u kolejí, koukám jak nic nejede a přemýšlím, kolik lidí v Praze by asi v jednadevadesátém roce přišlo na Massive Attack. A podobně jako kdysi mladá Kelela cestovala čtyři hodiny na koncert Groove Theory, aby si potajmu natočila Amel Larrieux nadšená její bezprostředností, vykonávám zde pilgrimage do první řady abych zavnímal jak hluboko sahá její soul. Odměnou je mi pohled do těch nejveselejších očí, které jsem kdy z pódia viděl, po Hayley Williams (ale ta je v tomto ohledu ve vlastní lize).
 
       "Mým snem je vytvořit něco jako dj set, kdy vše by bylo tvořeno lidským hlasem," říká z pódia a kdosi jí odpovídá "Už ho máš." Prolínání nápěvů jednotlivých hlasů patří k jejím nejsilnějším momentům, podobně jako mohutný basový zvuk Arcou produkované High, ne nepodobný HTRK, anebo střemhlavá senzualita Do It Again anebo Cut 4 Me těsně před tím, než základní set příznačně uzavře pilotní věcí z Hallucinogen EP A Message (přídavek Floorshow). Výborný koncert. A pokud by se někdejší studentka sociologie usazená v LA stala společně s Arcou pro tuto dekádu tím, čím byli druhdy Kevin Saunderson s Paris Grey, bylo by to skvělé.
 
KELELA
support act dné
Meet Factory, Praha, 19.5.2015