Recenze: Róisín Murphy - Hairless Toys

FKA Twigs se nedávno zmínila, že se považuje za undergroundovou umělkyni, která je na vedlejší úvazek popovou hvězdou.
Právě tak je téma stvoření vlastního bezpečnějšího osobního světa či nové lepší rodiny v hudbě nebo uměleckém hnutí jedním z ústředních motivů třetího sólového alba Róisín Murphy. Poznáte je z něj, aniž byste z textů znali půl slova. "I am uncommon sense, close to abandonment," zpívá hned v úvodní Gone Fishing, inspirované dokumentem Paris Is Burning o drag ball culture New Yorku osmdesátých let. "…I had to run this far from home…" Ale právě tak zní celé nové album vzniklé po osmileté přestávce jako její soukromé Exile On Main Street, komorní, intimní, velmi soulové, velmi velmi hluboké.  "…My mother's mistake, My father's heartbreak…" Je potřeba překládat?
 
       Tak aby bylo jasno. Nečekejte žádný klaustrofobik. Hairless Toys je krásně vzdušné, nádherně jazzy a právě tak elegantní jak bývá u zpěvačky legendárních Moloko radostným zvykem očekávat. Je to jedna z těch nahrávek, které svým zvukem nadchnou hned po několika vteřinách, produkce dlouholetého spolupracovníka Eddie Stevense je naprosto bezchybná. Zprvu svojí komorností připomene sólový debut Ruby Blue, vynikající spolupráci s Matthewem Herbertem, proslaveným schopností dosahovat suchými konkrétními zvuky nesmírné hřejivosti, s přibývajícími poslechy ale stále více vystupuje do popředí jak moc je taneční, postupně zjišťujete jak blízko se nacházíte střemhlavé uvolněnosti druhého alba Overpowered. Jazzové cítění zde opět často směřuje daleko před swingovou éru, až k hot jazz music dvacátých let, ale někdejší vliv berlínského kabaretu ustupuje broadwayské muzikálovosti, právě tak chtěla Róisín vyjádřit svoji poctu "children of god, the children of the passion" v Gone Fishing.
Dokážu si představit, jak často bude zmiňováno klasické disco Casablanca Records, kosmické disco začátku osmdesátých let, temné eurodisco, whatever disco… jak  blízko mají mnohé zvuky k elektru, nakolik silný je stále Herbert faktor (či Funkstoerung glitchový faktor chcete-li), ale houseový či garážový shuffle je téměř stále přítomen. Výrazný je acidový vliv, ať už v případě singlu Exploitation s joepassovskými kytarovými linkami a vtipným minimalistickým závěrem anebo na základě jednoduchého motivu rozvíjené House Of Glass. A protože Róisín vždy potěší hravostí, nasměřuje vás na Hairless Toys se samozřejmostí s kterou "the practice of realness feels so surreal" někam poblíž country blues, a pak - gospelový break v Uninvited Guest je dotykem génia. Tahle přirozeně uvolněná nahrávka je podobně nekompromisní jako bylo Ruby Blue v roce 2005 - na prahu velké popové slávy - a připomene jak je Róisín Murphy vždy vesele art house punkově mile výstřední pro generický mainstream.
 
Nebudu to natahovat. Pokud máte Róisín Murphy rádi již dlouho a jste právem zvědavi jak se jí podařilo uspět s novinkou po tak dlouhé odmlce, pak vězte, že tahle deska je výborná. A pokud je to pro vás 'ta pani co před časem něco dělala a teď vypadá (a zní) trochu jako Dusty Springfield', odpovím slovy instant classic.
-
foto Maarten van Maanen / licence CC by sa 2.0