"You will love each other", Health
Duo Space Love, Aka 47 a Vojta Novák alias Voodoo, vstupují na pódium souběžně s vydáním druhého alba Disco Inferno. Ze všeho nejvíc působí jako soundtrack k filmu o lásce napříč vesmírem, a zněli by tak i kdyby nebylo souběžně promítané projekce, od počátku s náladou Tarkovského filmů až po finální tečku s citací dívky s třesoucí se sklenicí z filmu Stalker, cinematic, operatic, tranceově a vlastně retro, Jean Michel Jarre faktor je zpočátku velmi vysoký. Ač postupně přibývá breakbeatů a dubstepových rytmů, znějí zvláštně nehybně a jaksi smutně. A zároveň velmi přirozeně, ať už do převážně polomluvené řeči (proč by si rozhlasoví činovníci, průběžně odvysílávající angličtinu se švédským, norským, estonským, francouzským a bůhvíjakým jiným přízvukem, měli lámat hlavu, že kdosi má český, když dosažení přirozeně znějících samohlásek je pro nerodilého mluvčího téměř nemožné - "everyone is me") mile vstoupí útržek melodie ("noc je klíč k tvojí duši") anebo se jako akcent mezi animacemi a útržky filmů (Scullyová a Mulder stříhaní vtipně na dobu) objeví na plátně oba hlavní protagonisté.
Nástup Health byl bouřlivý a právě tak byli při svém návratu do Prahy nesmírně nadšeně vítáni publikem hned s detekováním prvního významného pohybu v zákulisí. Od úvodní hlukovky Zoothorn přes mohutný nástup Crimewave (připomínka někdejšího souputnictví s Crystal Castles), drtivou Die Slow z druhého alba Get Color ke dvěma aktuálním singlům Stonefist a New Coke, je ohniskem často báječně perkusivního ataku (kdy bicí soupravu Benjamina Jareda Millera doplňuje samostatným kotlem a signifikantně skvostnými rimshoty kytarista Jupiter Keyes) s klávesovými staccaty evokujícími brutalismus rané EBM (Men Today) a apokalyptickými zvuky kláves nesmírná vřelost a srdečnost jejich hudby. V logickém protikladu k mnohými pisálky tolikrát opisovaném údajném nihilismu kapely stejně umřem-život je skvělej ale krátkej-co si to neužít-drogy berte-a buďte na sebe navzájem hodní. "Je tak snadné deprimovat teenagery," pronesl památně Bart Simpson. Ostatně, zazní-li zpěvák Jake Duzsik útržkem melodie na chvilku jako Neil Tennant z Pet Shop Boys, jsem nastaven okamžitě hledat vtip a humor minimálně ironický. A najdete jej hned na obalech alb Health, v protikladu k Love Will Tear Us Apart Joy Division, skví se na nich slogan zde uvedený v záhlaví. Právě tak, pokud může být hluk jako prostředek katarze z vašich frustrací ranou metodou losangeleských hlukařů, nabízí vám tím rovněž pomyslnou vstupenku na stroj času do bezbřehé divokosti industriální scény přelomu 80. a 90. let, pro připomínku, že Trent Reznor tenkrát s Nail Inch Nails tvořil úmyslně popovou kapelu. Šest let trvala Health práce na letní albové novince Death Magic (i za produkční spolupráce The Haxan Cloaka), aby se jim výborně podařilo uchopit vykrystalizovanějši strukturovaný písňový tvar se silnými melodiemi. Jejich koncert nabídl logické zvolnění cover verzí Pictureplaneovy Goth Star ("kdyby nebylo Health, asi bych ještě teď trčel někde v Denveru a živil se z popelnic", Pictureplane), kdy zde v památném samplu Fleetwood Mac zazněla Stevie Nicks opravdu skvostně zkresleně, připomněl nově nalezenou popovou melodičnost (Life), aby posléze dospěl k vyvrcholení publikem nadšeně vítanou USA Boys a Perfect Skin z prvního alba, uzavírající základní set. Tolik ryzí agrese, vyzařující při ní z Jupitera Keyese, jsem naposledy viděl u basáka z Neurosis. Pokud kdysi The Jesus And Mary Chain stačilo dvacet minut koncertu pro úplný a finální statement, platilo to zde i pro Health, s příhodně úsečným přídavkem trvalo jejich vystoupení krátce přes hodinu. A naprosto vše podstatné tak bylo řečeno. Jan Bauch řekl kdysi skvělému malíři Josefu Jírovi "ty už to máš všechno hotový, měl bys umřít, aby sis to nezkazil." O Health to ještě, ač se jim už daří svůj tvar uchopit, v celé úplnosti neplatí. Tím zajímavější bude, co udělají příště. V Meet Factory odehráli rozhodně jeden z nejlepších koncertů letošního pražského podzimu.
HEALTH
support act Space Love
Praha, Meet Factory
17.10.2015