Lorely Rodriguez aka Empress Of, dcera honduraské matky z Brooklynu, stvořila v podobě Me jeden z nejlepších albových debutů roku 2015, zažít jej naživo v téměř celé úplnosti před Purity Ring bylo naprosto skvostným bonusem.
Její přístup k nu r n b je přímočařejší a výrazně méně abstraktní než třeba u FKA Twigs, a to i textově, občas do něj vstupuje tech house (Water Water) anebo způsob klenutí a vrstvení vokálů prozrazuje latinské vlivy, sambu, když dva doplňující hudebníci, klávesista a živý bubeník, doplní zdvojeným perkusivním vkladem programovaný základ. Přímočarou jednoduchost vyjadřuje již obal, podobnost s Horses není zmiňována náhodně, zcela v souladu s tématy skladeb vznikajících v dočasném dobrovolném exilu středního Mexika, deníkově vyjadřují pocity předcházející a následující konci nevydařeného vztahu. Střemhlavě tanečně v To Get By, krásně soulově připomene velké zpěvačky devadesátých let (Paris Grey, Caron Wheeler nebo N'Dea Davenport) v How Do You Do It anebo se na nás obrátí skvostně naštvaným nu r n b atakem závěrečné Kitty Kat. Najděte si na youtube její Color Minutes z roku 2012, patnáct minutových kousků označených jen čísly a barvami, už tady se potkáte s výrazným talentem.
"Hang you like a lullaby," Purity Ring, Dust Hymn
Ten název. Žejo. Nezapomenu, jak Grimes vypískla na svém twitteru "když jí v úplnosti došlo jak subverzivní to je". Ta lightshow. Asi víte. Corin Roddick paličkami triggeruje pady spojené s osmi lucernami ke hraní melodických linek, zatímco zpěvačka Megan James si ve Stillness In Woe nasazuje rukavice opatřené zrcátky, aby tak rozeznívala proudy světel jednotlivých reflektorů jakési prazvláštní mašiny, tajemně vpravené v naprosté tmě na pódium před koncem koncertu. Tak vznosného, intimního, přímočarého a intenzivního, že po jeho skončení můžete mít pocit jako byste se nadnášeli několik centimetrů nad zemí.
Shrines byl debut, pro který by Ivo Watts-Russell v osmdesátých letech založil 4AD. Dodnes zní naprosto neuvěřitelně, že nahrávka tak pevně sevřená a ucelená vznikala emailovou výměnou mezi Halifaxem (Megan) a Montrealem (Corin), aniž by se při práci na ní oba tvůrci setkávali osobně. Purity Ring na ní přišli s tvarem tak dokonalým a hotovým, až se vymykal potřebě být nějak pojmenováván. Dvojice si chytře pomohla vše(nicne)říkající nálepkou future pop a užaslí kritici k přesnému zjištění že Shrines naprosto vyjadřuje zeitgeist let 2012/13 více či méně bezradně pohazovali jmény jako The Knife anebo Burial. Jako by na tom záleželo. Ještě složitější se ukázalo být i rodilým mluvčím pronikání do syntaxe Meganiných impresionistických textů, tradičně se spoustou přírodní a anatomické obraznosti ("Get a little closer, let fold Cut open my sternum, and pull My little ribs around you", Fineshrine), s přímočarou úderností a prostotou dětských říkadel a básniček, intenzivních, ale nikdy makabrózních, komorních jako nějaký divnofolk od Asthmatic Kitty Records. Téměř vždy působí lépe zpívány, než jen napsané. Není divu, že po statementu tak zásadním si Purity Ring dali rok a půl přestávku, než začali pro Another Eternity hledat tvar, který by zněl futuristicky i v roce 2015. Tentokrát již ve společné práci na písničkách, do kterých proniká více světla a introvertní texty "obsahují více zájmen", jak se směje Megan. Výsledek je v tradiční průzračnosti a čistotě soulovější a teď se na pódiu v Roxy projevují s neskutečnou bezprostředně suverénní nakažlivou sebejistotou, a to v nejlepších možných myslitelných významech těchto slov. Není divu, že nad jejich novinkou tolik užasla Hayley Williams a z Tommy Lee z Motley Crue, který se nedávno nečekaně objevil v jejich koncertní šatně, učinili devótního fanouška. Takhle přirozeně uchopená stylizace vás smete.
Corin s Megan přicházejí s hard trapovým beatem úvodní Stranger Than Earth, kdy verze dýchající nu r n b přejde do eurotrancového motivu tak mocného, že by jím zhmotnili Pictureplaneův mokrý sen zatímco Tereza Pergnerová zatlačuje slzu. Pokud byste měli snad náhodou pochybovat, koncertní provedení dosvědčuje, že Another Eternity není albem horším než legendární debut, už jen samotná skutečnost, že všechny věci z něj nabývají opakovaným poslechem na kvalitě budiž pak dostatečným důkazem. Otázkou ovšem zní, kdo je ta slečna před zcela koncentrovaným Corinem, ta která působí introvertně zabraná do své hudby, aby vše vnímala a vyjadřovala jakoby zevnitř, a vzápětí v ní mezi skladbami propuká nespoutané veselí, ta která se chvilkami pohybuje s trhaností loutky a rozpustilostí skřítka, aby se poté nechala unést živelnou tanečností projevující sílu i tolik bezprostřední radosti, ta která se obrací k tolika rukám vztaženým z publika ("Baby, why don't you see, see my sea? Make slow, get inside and pull on my sea", Sea Castle). Trochu připomíná uhrančivost Stevie Nicks v polovině sedmdesátých let, i vzhledem k obrazům, které evokují její texty anebo gradací Dust Hymn údery do velkého nasvíceného bubnu zavěšeného za Corinem. Že se ovšem jedná o osůbku báječně rozpustilou a veselou je zde nade vší pochybnost.
Téměř většinu v několika prvních řadách tvoří slečny a nemyslím, že ty jsou zde kvůli inflaci slova éterický v recenzích Purity Ring. Tolik lidí začíná postupně zpívat celé texty. Při Fineshrine zachytí Megan můj pohled a spontánně se na mě začne smát. Aby ne, samým štěstím svítím jak lampión. O chvíli později se natahuji k její ruce, kterou si podává s dívkami vedle mne, vyjde z toho jen letmý dotyk. Pamatuje si mne, obrací se ke mně a s nesmírnou něhou mě pohladí po dlani. "Já si myslím, že by se dotykem ztratilo něco z tý magie, kterou jsou schopni vytvořit, ukázalo by se, že je to jenom člověk," povídá mi kamarádka stojící vedle mne. A já vím, že v něm bylo něco, co si budu pamatovat navždy. Nemůžeš si s někým podat ruku, pokud ji k němu nevztáhneš. Až budou příště Purity Ring v Praze, rozhodně si je nenechte ujít!
Purity Ring setlist:
Stranger Than Earth
Heartsigh
Repetition
Obedear
Lofticries
Push Pull
Belispeak
Crawlersout
Bodyache
Sea Castle
Dust Hymn
Flood On The Floor
Stillness
In Woe
Fineshrine
Begin Again
-
PURITY RING
support act Empress Of
Praha, Roxy
5.11.2015
Fotoalbum na facebooku