Anatomie stylu, díl 12. - Skejťáci

Průvodce vizuálními proměnami silný skupiny, která je základní esencí streestylu.
KDY: konec 50. let až dodnes
KDE: Kalifornie
HLAVNÍ VIZUÁLNÍ ZNAKY: oblečení popularizovaný surfaři, později punkový outfit ve znamení secondhandové módy, baggy pants v hiphopovém stylu, mikiny, široký t-shirty, typický skate tenisky, úzký džíny aj.
HUDBA: surf rock, punk rock, hip hop, hardcore
TOP 5 PLAYLIST: Dead Kennedys – Holiday In Cambodia, Suicidal Tendencies – Go Skate!, Metallica – Enter Sandman, House Of Pain – Jump Around, Cypress Hill – Insane in the Brain
 
Ve svých začátcích skateboarding nebyl ani sportem, ani životním stylem, ale spíš vítanou zábavou pro hrstku surfařů. Vše se změnilo v okamžiku, kdy „spořádaní občané“ začali na nadšené skatery dotírat a vyhazovat je z veřejných prostranství.
Výsledek? Kolem neškodné kratochvíle se brzy utvořila hrdá scéna se silnou identitou, která se v běhu času rozšířila doslova po celém světě. Jeden z hitů slavného surfového dua Jan & Dean se nazýval Sidewalk Surfin’, v překladu: surfování po chodníku. Dvojice ležérních zpěváků vyzývá imaginární přátele, aby „vzali prkno a vyzkoušeli nejnovější sport ve městě“. Měli samozřejmě na mysli skateboarding, jehož první praktikanti se objevili již koncem padesátých let, ale ke skutečnýmu boomu došlo právě v době, kdy skladba Sidewalk Surfin’ drtila americkou hitparádu, tedy v roce 1964.
V té době se už taky skateboarding nazýval svým pravým jménem a z dobových volnočasových aktivit, jakými byly kupříkladu hod létajícím talířem či obruč, byl jasně nejoblíbenějším. 

Kdo skutečně vynalezl skateboard, zůstává nejasný. Jistý však je, že vznikl pod drobnohledem kalifornských surfařů – ať už šlo o hyperaktivního jedince, který toužil po rovné zábavě i na souši, anebo za vším byly praktický důvody (nalézt si rychlý a laciný způsob, jak se dopravit na pláž). K výrobě prvního skateboardu si neznámý tvůrce vystačil s kusem dřeva a kolečky z kolečkových bruslí. 
Značně podobně vypadaly skejty po celá šedesátá léta. V polovině desetiletí míru a lásky dosáhla první vlna skateboardingu svého maxima. Pořádaly se první závody ve slalomu či freestyle (třebaže tato disciplína se tenkrát blížila spíše baletním číslům než adrenalinovým trikům pozdější doby), v polovině šedesátých let dokonce vyšlo první číslo časopisu Skateboarder. 
První skateboardisté se svým vzhledem příliš nelišili od surfařů – jednoduše z toho důvodu, že šlo především o surfaře, kteří se příležitostně bavili i na skejtu. Vyznávali široké barevné kraťasy (baggies), volný t-shirty a tenisky značky Vans, které měly mezi prkýnkáři na vodě i na chodníku ve druhé polovině 60. let výsadní postavení – a toto sepjetí funguje vlastně dodnes.
Široký surfařský outfity se nosily i v první polovině sedmdesátých let, kdy ve světě skateboardingu došlo k přelomové události, totiž vynálezu prvních uretanových koleček. Volné oblečení ležérní skejťáky výrazně odlišovalo od nepříliš oblíbených jezdců na kolečkových bruslích, kteří naopak přijali za své upjaté disco outfity z lycry a jiných chemických materiálů na tělo. 
V tý době již prkýnkáři prokazovali přízeň zavedeným surfařským značkám, jako byly OP (kdysi slavná značka po letech krize dnes degradovala do jednoho z brandů masovýho řetězce Walmart) anebo Quiksilver – kde nakupovali surfaři, tam se vypravovali taky skateboardisti. 

V polovině sedmdesátých let však nastaly dva rozhodující okamžiky, který ve svém důsledku vytvořily ze skateboardingu masové hnutí celosvětového významu. 
Na scéně se jednak objevila kalifornská úderka Z-Boys v čele s bájnými Tony Alvou a Stacey Peraltou, která zcela změnila přístup ke skateboardingu. 
Odvážní rebelové využili útrpnýho kalifornského sucha a se svými skateboardy vtrhli do luxusních vilových čtvrtí, přesněji na pozemky s vypuštěnými bazény. Svý vrstevníky ohromili nejen originálními triky, ale především svým rozervaným vzezřením s dlouhými vlasy a úzkými rozdrbanými džínami. Ze sportu rázem vytvořili nejlákavější zábavu – rovněž však veřejného nepřítele číslo jedna. (Perfektně o tomto údobí skateboardingu vypráví filmový drama podle skutečných událostí Lords of Dogtown, v češtině Legendy z Dogtownu, 2005). 

Druhým výrazným okamžikem, který v sedmdesátých letech přepisoval skateboardingové dějiny, pak byl nástup punk rocku. Anarchistický punk definitivně surfaře a skateboardisty rozdělil na dvě docela odlišný scény – a to jak vizuálně, tak i vyloženě metafyzicky… 

Na jedný straně s přírodou úzce spjatí surfaři trpělivě vyčkávající na dokonalou vlnu… na straně druhý mladí punkoví skateboardisté se vztyčeným prostředníčkem… Ve druhý polovině sedmdesátých let se ze surfařů a skateboardistů staly dva docela odlišný tábory. 

Radikální punk stvořil skaterpunks s estetikou, která už v ničem nepřipomínala ležérní hippiesácký surfery – ba právě naopak! Stejně jako americký punk měl pramálo společného s medializovaným britským punk rockem, tak i američtí skaterpunks vyznávali úplně jinou estetiku než Sex Pistols a jejich ekipa trendsetterů z uměleckých škol. 

Zámořští skateboardisti přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vyznávali především módu ze second handů, kterou doplňovala hromada černých prvků a doplňků. Byla to právě tato skupina, kterou se pozdějc tolik inspirovalo hnutí grunge. 
Ve druhý polovině osmdesátých let se v USA (ale i v Británii, Japonsku, Evropě a řadě dalších míst po celém světě) začala projevovat nová generace skateboardistů. Ze skate parků se načas ježdění přesunulo na ulici, oblibu si získal street style. Zatímco předešlý punkový směr nalezl svou scénu ve skate parcích a vyznačoval se jízdou ve vertikální rampě, street style zkoumal možnosti samotnýho skateboardu. 

Změnila se i hudba a ze spojení s ulicí vzešla mocná afinita k hip-hopu a ke scéně graffiti. Do módy se znova dostalo volný oblečení – v porovnání se surfařskou módou šedesátých let však slůvko „volný“ dostalo díky hiphopový subkultuře docela nový významy. 

V běhu devadesátých let se stalo, že jistý prvky skateboardingového outfitu (kupříkladu volný t-shirty či mikiny s viditelnými brandy značek jako Jive, Stüssy, Fuct a Bench) si pořizovali i lidi, kteří s riskantním krocením divokého prkýnka neměli rozhodně nic společného. 

Avšak skateboardingová scéna prokazuje tuhý kořínek. Boj o vlastní autenticitu skateboardisté řeší pohotovým střídáním vizuálních stylů, přičemž v poslední době vítězí návrat k punkovým kořenům semdesátých let, tedy úzký džíny, přiléhavý tílka a klasický modely tenisek Vans.

Skateboarding je v dnešní době, podobně jako spřátelený surfing (a na rozdíl od momentálně mainstreamového snowboardingu), příkladnou undergroundovou scénou, kterou však cloumají neskutečný peníze. Přesto (či právě proto) se ukazuje, že velký byznys skateboarding nerdousí, ale naopak podporuje jeho přirozenou kreativitu a stylistickou dynamiku – a to je přece jedině dobře! 
http://www.stylesurfin.cz
-

foto Ernie https://www.flickr.com/photos/kouchi/ licence by 2.0 https://creativecommons.org/licenses/by/2.0/