Kdo si dneska kupuje kontejnery na hudbu? Cédéčka už skoro nikoho nezajímají, dvacátníci na kazetu koukaj jako na mimozemskou technologii archeologický povahy a ve vinylu jedou jenom opravdový fajnšmekři, podivínský staromilci, hipsteři, co kolikrát ani gramofon doma nemají, a promile populace, co si naivně myslí, že to je “umělecký ztvárnění ocenění pro vítěze nějakejch dalších hudebních cen, co se jmenujou Vinyla“.
Je v tom chaos. Dřív jsme desky sbírali. Ručně vyráběli obaly na kazety, nevynechali jedinej hudební bazar. Vzájemně si obdivovali i záviděli sbírky. Šmelili. Žili majetnickým nadšením a mánií kolektovat něco, co má hmatatelnou hodnotu, ne jenom smrsklou empétrojku bez duše někde z bezbřehýho netu. Otevřít si v tomhle všeobecným klimatu kamennej krám s ‘kontejnerama‘ se zdá bejt čirý bláznovství. A přeci není.
O tom, o hudbě jako takový, o Record Store Day i o tom, že do recordstorů živá muzika prostě patří, je i tenhle rozhovor s majitelem Musictownu pod Žižkovskou věží Jakubem Sedláčkem.
Jaká byla tvoje cesta k tomu, mít vlastní obchod?
Dlouhá. Byl jsem hodně let zaměstnaný v krámech s deskama. Nejdřív pět let v Brně a pak další tři v Praze. Sbíral jsem zkušenosti a nakonec jsem díky náhodě se společníkem otevřel obchod Musictown v nákupním centru ve Štěrboholích. To bylo v roce 2005. Před dvěma lety jsem ale Musictown přestěhoval pod Žižkovský vysílač, kde už jedu jen sám za sebe. Společníkovi se pokračovat nechtělo.
Je to tedy tvůj úplně první vlastní krám?
Jojo, je to můj první krám. Vlastně jsem ani neuvažoval, že by Musictown měl víc poboček, protože v téhle době bych víc obchodů neutáhl.
Neměl jsi divnej pocit, otvírat si Musictown Record Store jednak na ne uplně frekventovaným místě a hlavně v době, kdy se hudba prodává fakt těžko?
To jsem tedy měl. Pravdou je, že jsem se před dvěma lety rozhodoval, jestli obchod zavřít, nebo ho přestěhovat a pokračovat dál. První varianta byla skoro jistá, ale pak jsem dostal od lidí nějaký nový impuls a nechtělo se mi to po sedmi letech, když už máš vybudovanou svou klientelu, jen tak vzdát. Zákazníci na mě tlačili, ať to nedělám, a v mém okolí byla docela velká podpora, takže jsem začal hledat nové místo, tentokrát v kamenném obchodě. Praha 3 – Vinohrady nebo Žižkov byla jasná volba. Bydlí tu spousta mých zákazníků a koneckonců i já.
Čas od času se proměňuje tvůj obchod nárazově na provizorní řekněme klub - jak se díváš na estetiku recordstore gigs, který jsou ve světě poměrně běžná záležitost, jen tady nemají skoro žadnou tradici?
Nevím, třeba na to jiné obchody nemají takový prostor. Já vlastně ani netuším, jestli někdo jiný v obchodech s hudbou dělá koncerty. Nezjišťoval jsem to. Můj obchod není žádná hala, ale pár desítek lidí se sem při nějaké live session vleze. Všichni si pak koncert užíváme, protože to má vždy úžasnou atmosféru. Na kapelu si můžeš skoro sáhnout a vypadá to tak, jako kdyby hráli u tebe v pokoji. Taková domácí pohoda.
Hudební vystoupení do obchodu patří. Kde jinde by se měly kapely prezentovat než tam, kde se jejich desky prodávají? Tak asi začnu tuto tradici tady budovat já s obchodem Musictown, no.
Máš vždycky skvěle udělanou výlohu, zakládaš si na tom, že selekce toho, co prodáváš, je hodně vytříbená... to musí být hodně velká vášeň, že jo? Je to víc láska, nebo byznys?
Jéé, díky. Snažím se dávat do výlohy jak taháky, tak i neobvyklé věci a dost to promíchat, aby nad tím lidé trochu přemýšleli (a nebo si řekli, že to je úplně mimo, haha). Desky, CD i filmy, ne jen novinky, discokouli, a tak, haha. Jinak celkový koncept výlohy mi jednou za čas dělá moje kamarádka Patrície, která vlastní skvělý vintage shop „Boho“ na Francouzské ulici ve Vršovicích. Předloni na Vánoce mi zabalila celou výlohu velkou červenou stuhou jako obří vánoční dárek. Famózní! Abych se vrátil k druhé části otázky, tak ano, vše co dělám je vždycky víc láska než byznys. Někdy si říkám, jestli nejsem až příliš zamilovaný, heh!
Vždycky jednou za rok, třetí sobota v dubnu (letos to vyšlo na 19. dubna) je mezinárodní den podpory malých nezávislých obchodů s deskama - Record Store Day. Ty už jsi dělal v rámci toho něco loni, co chystáš letos?
Je to tak. Loni se akce velmi vydařila! Přišla spousta lidí, v obchodě vystoupily čtyři kapely - Bonus, Palindromes, The Dogsbodies a písničkář Jakub aka „J“. Prodával jsem limitované 7“/12“/LP vydané přímo pro tento den, nechybělo ani občerstvení a hlavně v obchodě byla celý den parádní atmosféra.
Letos opět v Musictown vystoupí několik kapel. Budou to Foma, Kieslowski a Palermo. A protože jsem chtěl, aby to tentokrát bylo trochu jiný a delší, připravili jsme společně s Basement Barem ještě vystoupení dalších tří kapel a jednoho dýdžeje právě u nich v baru/klubu. Těšit se můžete na Sundays On Claredon Road, The Linings, Rentip a DJe Felixe! Takže ten, kdo se odpoledne do obchodu nevejde, může se večer zastavit v Basement baru a poslechnout si další kapely. To vypadá jako takový malý festival, mě teď napadlo, no super!
Vinyl, kazeta, nebo CD?
Dříve kazeta, pak CD, nyní vinyl.
Můžeš nám prozradit pět svých nejoblíbenějších desek posledních dní?
Sisyphus - Sisyphus, Gem Club - In Roses, Trust - Joyland, Kangding Ray - Solens Arc a vrátil jsem se k desce Suuns - Images Du Futur asi proto, že tady budou mít 9. června koncert v Meet Factory. Jinak teď na to koukám a mám to žánrově velmi pestré, haha.
Nejpovedenější česká deska podle tebe za řekněme posledních dvanáct měsíců?
Baví mě Sky To Speak, Subject Lost a nejnovější deska Bratří Orffů Šero. Ale nejspíš vyhrávají Palermo s deskou Still Life. Srdcovka!
Koho jsi v poslední době viděl hrát naživo a dostal tě?
Líbila se mi vystoupení Fennesze a Bvdub v rámci festivalu Spectaculare. Prostředí Doxu byl super nápad. Pak třeba Hauschka a Nils Frahm v Akropoli. Teď se těším na Dillon a právě na už zmiňovaný koncert kanadských Suuns. Ale tajně doufám, že nejlepší vystoupení budou v sobotu 19. dubna v obchodě Musictown a v Basement baru...
UDÁLOST: https://www.facebook.com/events/752422998102196/772422432768919
STRÁNKY OBCHODU:
http://www.musictown.cz/