Recenze filmu Ve stínu

Technicky vzato je na tom český film dobře. Kameramanům zručnost nechybí, což potvrzuje i poslední Ondříčkův film Ve stínu. Problém je ale příběh
Jak říkal Sokrates či Josef Lustig – příběh potřebuje začátek, prostředek a konec. Zní to jednoduše, až plytce... leč právě i Ondříčkova nová detektivka na pozadí židovského spiknutí v komunistickém ČSR padesátých let bojuje právě s příběhem.

Postavy, a to nejen hlavní, jsou skvěle obsazeny – od Soni Norisové až po Kryštofa Muchu (ačkoliv jeho postava z plátna mizí a divák o jeho osudu dále jen tuší), ale některým zcela chybí motivace, zejména ta pachatelova, ke svému chování. Absence těchto podnětů není vyvolaná špatným herectvím, ale špatnou stavbou příběhu, zejména v jeho konci.

Některé postavy, zejména detektiv Hakl, jednají až neuvěřitelně foglarovsky. A některé zápletky jsou naopak zcela zbytečné – viz upocené erotické jiskření majora Zenkeho v prádelně.

Plus naopak získává skvělá výprava a set design (snad jen některé rekvizity jsou do obrazu nastrčeny příliš okatě, aby se dobře „prodaly“). Plus získává i muzika od Jana P.Muchova, která je možná někdy až příliš návodná a závěrečný filmový song je jako z jiného filmového žánru...

Vcelku tedy film nepůsobí špatně, ale kultovní detektivkou se jistě nestane.