Recenze: Cena za něžnost

 
V pondělí 26. září uvedlo pražské Divadlo Palace premiéru divadelní hry Dana Gordona Cena za něžnost. Pod režisérskou taktovkou Viktorie Čermákové byly do hlavních ženských rolí obsazeny Jana Janěková s Jitkou Čvančarovou. V hlavní mužské roli se předvedl Alexej Pyško. Jak se podařilo namíchat výsledný dramatický koktejl?
Abychom si udělali jasno, Cena za něžnost je vyhledávaným a bezesporu atraktivním materiálem. Původcem látky jako takové je spisovatel Larry McMurtry se svým románem reflektujícím téma velmi nadčasové – totiž komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou. V osmdesátých letech byl podle románu natočen stejnojmenný film, který byl ověnčen dokonce pěti Oscary a kde se to hvězdnými jmény jen hemžilo – vzpomeňme namátkou Shirley MacLane nebo Jacka Nicholsona.
Dominantní puntičkářská vdova Aurora (Jana Janěková) sama vychovává dceru Emmu (Jitka Čvančarová), o které by se dalo víceméně bez nadsázky říct, že je jejím pravým opakem. Je bezprostřední, upřímná a mluví, jak jí zobák narostl. Navzájem vysílají na rozdílných vlnových délkách a jedna pro druhou obtížně hledají porozumění a pochopení. V tomto bodě vlastně inscenace začíná – mladá Emma se z rodného hnízda, kde je na ni vyvíjen nepříjemný tlak, snaží uniknout prostřednictvím sňatku s floutkem, jehož žádná zářná budoucnost nečeká, Flapem. Aurora toto konání pochopitelně neschvaluje, pro Flapa má jenom pohrdání a v emočně vypjatých chvílích před svatbou místo podpory zahrne Emmu litaniemi o tom, že si zničí život. Po svatbě se Emma s Flapem stěhuje do jiného amerického státu, takže jediným způsobem, jak spolu matka s dcerou mohou zůstat v kontaktu, se stane telefon. Emma následně ztvárňuje archetypální osud „hodné holky“, co si vzala muže-budižkničemu: rodí děti, stará se o neutěšenou domácnost, nemá peníze, na všechno je sama a posléze se dozvídá o manželově nevěře, kterou sama řeší útěkem do náruče jiného muže. Ani zde se však mezi oběma ženami ledy neporozumění neprolamují. Mezitím Aurora podléhá svodům svého souseda – někdejšího astronauta a poněkud omšelého playboye a opilce, Garretta. Zlom situace, zpětná sebereflexe postav a uvědomění si vzájemné lásky nastává ve chvíli, kdy Emma umírá na rakovinu.
Dějovou linku v kostce známe – a zpracování? Jak Jana Janěková, tak Jitka Čvančarová jsou herečky s velkým potenciálem, o tom nemůže být pochyb. Přesto se šlo jen poměrně těžko ubránit dojmu, že tento jejich potenciál nebyl zcela využit. Ačkoliv se Viktorie Čermáková snažila jaksi prohloubit zorný úhel, kterým je nazíráno na vztah matky s dcerou tím, že úplně vypustila postavy Flapa a Emmina pozdějšího milence (o obou se pouze mluví, ale ani jeden z nich se během celého představení neobjeví), díky dialogům a občasným hluchým místům se kýženého dojmu hloubky nepodařilo úplně dosáhnout – lépe řečeno ne natolik, nakolik se to bylo bývalo povést mohlo. Alexej Pyško si svého astronauta za zenitem zřejmě užil - alespoň to tak vypadalo. Archetypálního starého kocoura, co sice honí každou sukni a rád si přihne něčeho ostřejšího, ale přesto je to v jádru hodný chlap, se mu podařilo ztvárnit obstojně. Snad jen upozornění pro ty, co mají nasledováno hodně filmů s Brucem Willisem (Pyško je jeho dvorní dabér) – dojmu, že před vámi na jevišti stojí samotný Bruce, se zřejmě neubráníte. Nicméně sama za sebe nemohu říct, že by to bylo čemukoliv na překážku. Plusové body rozhodně za sofistikované pojetí scény, kam se podařilo vtěsnat hned tři příbytky – Aurořin, Emmin i Garrettův. Žádné přestavby a případné oddělování prostorů elegantně pouze za pomoci poloprůsvitných bílých závěsů. 
Celkově je nutno říct, že samotný námět v sobě skrývá nemalé možnosti. Jádro pudla a problém v jeho uchopení spočívá v nutnosti balancovat na hraně mezi komedií a dramatem, respektive melodramem. Nelehkým úkolem je rovněž zachovat alespoň rámcovou rovnováhu mezi první a druhou částí hry. Ve zpracování Divadla Palace se komedie zdála být na mnoha místech až fraškou, díky čemuž následné přechody do dramatické roviny působily poněkud násilně a uměle. Nezbývá tedy než si položit otázku, zda se Ceně za něžnost dostalo skutečně něžného zpracování, které by dokázalo plně vyjádřit smysl a sdělení původního díla.