Re-Recenze: Rozprostřeno!

Je to pudová záležitost. Reality show se vším, co k nim patří. Zápletky opravdovější než v Tak jde čas a intriky s hroty ostřejšími než špičky polobotek ropných magnátů z Dallasu. Když máte kliku, můžete v nich vidět víc grandiózního nevkusu než v Esmeraldě, případně se dojmout účinněji než při sledování Chcete mě?. Každý má v sobě kousek šmíráka a reality show je způsob, jak jeho touhy ukojit způsobem společensky neškodným. Tedy jak se to vezme. Potácíme se v bermudském trojúhelníku společenské patologie, fenoménu doby a pouťové atrakce. Mizí v něm zdravý úsudek a estetično dostává pěkných pár facek od lidové tvořivosti. Pramen inspirace!

Když se řekne Rozprostřeno!, měla by se vám vybavit všeobecně proslulá reality show nikoli nepodobného názvu. A právě na její motivy zinscenoval novou hru soubor Teatro NoD pod taktovkou Kateřiny Bílkové známé také ze souboru Depresivní děti touží po penězích. V projektu vystoupili dokumentaristka a herečka Tereza Nvotová, herec a moderátor Andrej Polák, Hana Müllerová ze souborů HaDivadlo a – stejně jako autorka – Depresivní děti touží po pěnězích, seriálový a muzikálový herec Jan Cina a herec a student DAMU Pavel Blažek. Jeden každý z představených charakterů představuje extrém, archetyp dotažený ad absurdum. První „casting“ se odehrál v úterý 12. června v NoDu.

„Název naší reality show je záměrně matoucí a veškerá podobnost s jakoukoli jinou show je fiktivní. Při psaní scénáře jsem nepoužila žádný z prvků, které současné televizní reality show používají. V centru našeho zájmu byly jednotlivé lidské charaktery a jejich rozdílnost a rozmanitost. Bavilo nás sledovat, jakým způsobem na sebe reagují v uzavřeném prostoru. Chtěli jsme nastavit zrcadlo již existujícím televizním formátům. Nic nehodnotíme, jen vytváříme nový, jeden z mnoha nových obrazů skutečnosti,” uvedla na vysvětlenou Kateřina Bílková.

Pět televizních předobrazů. Pět charakterů. Pět „charakterů“. Roman, Michal, Patrik, Simona a Miluna. „The best of Prostřeno!“. „The best of the worst“. Reality show přenesená na divadelní prkna. Re-Show. Re-Iluze. RE: Realita.

Přiznávám se. Přinejmenším v první polovině inscenace jsem se opravdu bavila. Taky jsem trochu vylekala sama sebe, když jsem se nachytala smějíc se při replikách, které jsou televizním divákům známy z „pravého“ Prostřeno!. Jakmile jedna z postav svěřila publiku své podezření, že jeden ze soutěžících taktizuje, zavládlo všeobecné nadšení. Samozřejmě došlo i na „bakety“. Takže jsem nebyla ani zdaleka jediná, kdo byl s podklady hry obeznámen. V danou chvíli uklidňující zjištění, ovšem podíváme-li se na to z jiného úhlu, taky trochu alarmující, co se dostává do všeobecného povědomí. Lidová pseudo-moudra a „osvědčené“ recepty na život. Fascinace debilizací společnosti. Ovšem dostáváme se k oné druhé polovině (abych se vyjádřila přesně, jsou to pouze pomyslné poloviny, žádné oficiální dělítko neexistuje a zvolený zlomek možná také neodpovídá), kde právě mělo dojít k už řečenému dotahování do absurdna. Jisté napínání na skřipec tam patrné bylo, to je bez debat. Ale abych byla upřímná, chyběl tomu vrchol. Gradace. Bod zlomu. Čekáte na něj a Godot stále nepřichází. Tak si řeknete, že budete trpěliví, když to vypadalo tak slibně. A najednou je konec, herci se uklánějí a kytice se dostávají ke svým novým právoplatným majitelům. Na začátku vás rozmlsají předkrmem, ale pak na vás vyrukují s tím, že hlavní chod nebude, protože ho kuchař neumí uvařit. Nebo tvůrci takhle zákeřně taktizovali?

Dobře rozprostřeno, použité ingredience kvalitní (čerství herci, „100% organic“ prostory NoDu a fair tradeově přátelská atmosféra), v receptu se bezpochyby našla silná a originální místa a je mi jasné, že postup přípravy si vyžádal nemalé úsilí a nasazení všech zúčastněných. Ve výsledku škoda snad jen závěru hlavního chodu, jenž byl trochu bez chuti. Přesto se však podle mého jedná o kulinářsky zajímavou záležitost a návštěvu představení rozhodně doporučuji. Životní recepty obyčejných smrtelníků přenesené na divadelní prkna mají nezaměnitelnou, jaksi typicky českou chuť. Národní kuchyně teď přece celkem frčí, tak proč nejít ochutnat? A kdyby se vám náhodou nelíbilo, co vám naservírují, vždycky si můžete skočit pro baketu.