Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Atoms for Peace - Amok

Původně jsem měl fakt slinu psát nový  Bring Me The Horizon, ale pak jsem usoudil, že by to nebylo fér, a to hned ze dvou důvodů. Jednak deska vychází oficiálně až v dubnu, takže když se jí budu věnovat až třeba příští týden, pořád budu kurevsky napřed, a potom jsem slíbil, že bude Amok. Tak je Amok.
 
Amok je hezkej název. Do jaký míry je ikonoklastickej v kontextu s deskou Atoms For Peace, je nasnadě, ale že se jedná o vskutku opulentní hudební orgie, musí bejt každýmu jasný už s pohledem na vážené účinkující. Vskutku all stars parta – excentrickej Thom Yorke obklopenej lidma jako je Flea, dlouholetej radioheadí producent Brouk Pytlík Nigel Godrich, kterej umí hrát snad i na šnečí ulitu, od Davida Byrnea půjčenej perkusista Mauro Refosco... to je už fakt vyšší dívčí. Je jasný, že všechno kolem Radiohead má nedotknutelnou aureolu a jakmile jim člověk našlápne do jejich kruhů, navíc botou od slepičího hovna, je z toho venku pomalu revoluce a jednoho by zbožný pomatenci ukamenovali.
 
Vlastně jsem nikdy nepochopil, proč jsou tak nedotknutelný i v Čechách, ale je fakt, že když jsem naposledy nevycválaně zpochybňoval kvality jejich posledního opusu s velkým O, bylo šeredně zle a málem jsem byl nucenej najmout si ochranku. Možná je to tím maločeským sentimentem, že když takový hvězdy jako Radios jedou na koncert obyčejnou sockou, necháme je zjihle napsat novou českou hymnu, dáme jim čestný občanství a vedle Svatýho Václava postavíme aspoň malou Yorkeovu bustu, kam se budou všichni opravdický muzikanti, co tomu fakt rozuměj, chodit v lunch pauze modlit.
 
Jasně, každej, jakože fakt asi každej si prošel obdobím ‚R‘. Mě to pustilo docela záhy, někde hned po Kid A, a rozhodně to nepovažuju za akt dospělosti a nebudu pokřikovat nadávky na všechny, kdo k tomu Yorke náboženství konvertovali pozdějc, nebo je to drží furt, od samýho začátku až doteď. Že je ale všechno kolem něj overanalyzovaný a přeceňovaný, mi nikdo nevymluví, a je to stejně jasný jako holej fakt, že jsem si vědom jeho iracionální geniality. Přetlak je hezká, ale vcelku nebezpečná, nebo řekněme dvojsečná věc. Když si vytrucoval Eraser, hodně lidí si výsklo, protože to mělo furt jasný atributy kapely, už možná proto, že Yorke se křečovitě bránil označení sólo a jistil se i tím, že hodně samplů použitejch na desce pocházelo z jam sessions celý kapely. Zároveň to byl ale občerstvující úkrok z pomalu se zatahující smyčky akademismu a mělněnýho opakování se.
 
Znám dost lidí s kladným vztahem k Radiohead, pro který je Eraser víc než celej jejich katalog dohromady, a něco na tom bude.
 
No a jakej teda je Amok? Logicky mnohem organičtější než Eraser. Flea tu má pár fakt hodně vydařenejch momentů, i když bych ho radši než točit ptákem v podkolence a masturbovat s basou viděl učit Yorka surfovat, to by mohla bejt konečně docela prdel. Perkuse fajn, ale slyšet postý různý variace otloukání dvou křemenů o sebe začne postrádat po nějaký době ten správnej pseudo-tropical glanc. Stejně tak i Mistrovo sametový vytí kastrovanýho vlka a nekonečný falzetový swingers párty, ze kterejch jsou všichni unavený dřív, než si stihnou pořádně něco užít (jak refreshing je taková Stuck Together Pieces, kde jde dolů a navíc ta věc začíná jako nějakej afrobeatovej flák od Liquid Liquid, než se teda zase zvrhne do nekonečnýho jamování).
 
No, horem dolem, kluci si udělali hezkou ambietně funkovou desku, vyblbli se s analogovejma mašinkama a dá se to rozhodně poslouchat. Jednou. Huliči budou nadšený a dojetím se propláčou k zaslouženýmu konci, nebo se na tom zasmyčkujou a totálně ztratěj, obojí možný. Má to atmošku nefalšovanýho muzikantství, totálně to sere na jakýkoliv trendy a i když místama by se jistý paralely (hudebně i schématem)  s How To Destroy Angels daly lehce najít, pan Reznor & family jsou proti Atoms For Peace studenej psí čumák a tam, kde Amok hypnoticky a organicky pulzuje, HTDA jenom ohřívaj tři dni starou polívku, která už stejně k jídlu asi moc nebude. Ale stejně bych ty dva strašně rád viděl surfovat, sakra!