Fringe blog: Den pátý - Letters from Another Island

Almost Human se svou inscenací Letters from Another Island je jedním z nejoriginálnějších počinů, které jsem měl možnost za 3 roky navštěvování pražského Fringe zhlédnout.
 
Zcizování žánrů a jejich rušení, obohacování, kombinace je jednou z nejsilnějších stránek atraktivity Fringe, což vychází už z názvu - fringe jako okraj. Letters from Another Island na principech zcizování vystavěli celou svou inscenaci. Výchozím bodem se stává scénická instalace miniaturních kulis snímaných na kameru, jejíž záběr je promítán společně s jevištním děním snímaným skrze zelené plátno do výsledného multimediálního obrazu.
 
Zcizováno je vše, co považujeme za běžné od vstupu do divadelního sálu do průběhu představení. Přestože jeviště zůstává věrno svému účelu, tedy herecké akci, nestává se zvyklým středobodem diváckého zájmu. Jevištní akce tvoří totiž jen část výsledného obrazu. Zelené plátno je funkčně zapojeno, aby společně s výtvarnou instalací miniaturních kulis vytvořilo komplexní obraz ve složené projekci. Ani hlediště nezůstává u pevného tvaru, ale je tvarováno samotným divákem. Ten rozhoduje, kde se umístí - jaký pohled zvolí, kde si stoupne, kudy bude procházet, kam si donese židli nebo na jakou část podlahy si sedne.
 
Výsledný formát je tvořen scénickou částí, hereckou akcí a zvukovou technikou. Scénická část je instalací několika miniatur různorodých prostředí od intimních pokojů, přes kino, městské náměstí až k venkovskému panoramatu. Všechny části jsou odděleny od sebe a snímány na pojízdnou kameru, která horizontálně přejíždí mezi jednotlivými scenériemi. Herecká  část je rovněž snímána na kameru a je chytře komponovaná, aby zapadala do nasnímaných kulis - vytváří se tak iluze člověka sedícího v kině, čekajícího na nádražní platformě, pozorujícího televizi, atd... Spojení herecké akce a snímaných kulis je navíc obohaceno o vnější efekty, které velmi přesvědčivě vytvářejí vizuální obraz. Příkladem může být bouřka zpodobněná za pomocí baterky prosvítavající za miniaturními okny miniaturního pokoje. Výsledný efekt je dechberoucí. Zcizování herectví neprobíhá jen skrze zelené plátno, ale především absencí jevištní řeči. Monology nebo výjimečné dialogy herců na jevišti jsou odříkávány jinými herci, kteří stojí pod jevištěm u zvukové techniky. Výsledný obraz tak stojí především na stylizované mimice a zdání vnitřního hlasu myšlenek. Tím se vlastně dostáváme i k tematické rovině celé inscenace, která vypráví šest příběhů. Vyobrazuje šest lidských duší které žijí uzavřené sami v sobě. Ve svém malém světě malých kulis, která ale obohacují svou intimní zpovědí.
 
Letters from Another Island jsou jakousi introspekcí do vnitřního života introvertů, kteří svůj život prožívají a sdílejí především sami se sebou. Troufám si tvrdit, že si scénář psali herci sami, že je odrazem jejich vlastního vnímání, vlastního snění, vlastních radostí a strachu. Celé představení je vlivem kompozice jednotlivých obrazů, miniaturních kulis a až pološeptajících hlasů bojících se cokoliv říct, velice křehké. Divák má pocit, že kdyby se ho neopatrně dotkl, celé se rozpadne. Letters from Another Island se musí sledovat s opatrností s jakou se sleduje ptáče, které se snadno vyděsí.
 
Představení je unikátní především svou multimediální kompozicí, které nám dává možnost sledovat jednotlivé části postupně nebo se soustředit na celek. Můžeme ho vnímat po technické stránce nebo zavřít oči a plout po hladině vnitřní zpovědi. Divadelní instalace zde splňuje svůj potenciál - je na úhlu pohledu a na oblasti zájmu diváka, jak k inscenaci přistoupí, čím se nechá pohltit, co vypustí.
 
text: Petr Dlouhý