Fringe blog: Den třetí - You Can't Hide from the Devil

Poznej svého Ďábla, přijmi ho jako část sebe, dotkni se ho, pohlaď ho. Poznej jeho podobu, která se v tobě plíží, přijmi jeho stín, přijmi jeho tvar, jeho nespočet tváří. Smiř se s jeho blízkostí.
 
Nancy Wiltink předčila mé očekávání, přestože laťka nastavená z minulého roku byla vysoko. Pro svůj vytříbený vypravěčský styl si letos vybrala nejlepší možné prostředí - Prahu, její zákoutí, malostranské uličky, ale především její magické příběhy. S Nancy v čele se člověk vydává na cestu pražských ďáblů, aby postupně pod vlivem příhodně vložených řečnických otázek mohl přemýšlet nad svým vlastním Ďáblem, nad Ďáblem obecně.
 
Už při začátku se Nancy dotazuje na vaší vlastní představu Ďábla. Chce, aby si ho každý udržoval ve vědomí a nepouštěl se ho, dokud procházka neskončí. První abstraktní siluety se postupem rozlišných příběhů začínají formovat, několikrát se promění, ale I přes Ďáblovu přirozenou amébnost, se daří ho postupně chápat, uchopit nebo jen vidět.
 
Procházku drží při sobě rudé deštníky, které každý v úvodu dostane. Slouží nejen jako poznávací znamení, ale určitým způsobem nám dovolují vymanit se z okolností turistické tepny a soustředit se plně na nastavené téma. Deštník Nancy Wiltink zužuje pohled na konkrétní situace. Formuje úhel pohledu a dává nám možnost vymanit se z vizuální saturace, která je přirozená, když se do malostranských uliček dostáváte s pravidelností metronomu. Skrze příběhy je však zavedené vnímání rozbouráváno, po poslechu příběhu o původu názvu Čertovky již nikdy nepůjdete kolem stejnou rychlostí, ale vždy přejedete pohledem hladinu. Příběh umělce, který si nechával říkat Ďábel ve vás zanechá stopu a při přechodu Karlova mostu budete periferně hledat malinkaté růžky na odpudivých karikaturách lokálních řemeslníků.
 
Tyto a další příběhy, které s Nancy během procházky prožijete mění vnímání o Praze. Každá jednotlivá příhoda je spjatá s konkrétním místem, kde je nesmazatelně živá – tedy pokud se jí naučíte vidět. Jakmile přijmete úhel pohledu zaměřený na ďábly, nad jeho podobami a proměnami, není možné si nevšímat dalších projevů – vyprávěné příběhy jsou umocněny nepředvídatelnými okolnostmi, ve kterých se snadno najde určitá spojitost. Příkladem může být roztomilá dívka, která sbírala u japonské ambasády podpisy na... Nikdo neví... Nebo jím může být výstava na Kampě věnovaná Wintonovi doprovozená o dobové fotky holocaustu – nebo jím může být úplně něco jiného.
 
Postupně, po vyslechnutí koncentrovaných příběhů o různorodých ďáblech se začínáte ptát sami sebe: Kolik z Ďábla je ve vás, kolik z Ďábla jste vy?
 
Na biblickém příběhu o Ráji se člověk dostává k uvažování nad ďáblovou nutností a nad jeho přirozeností v lidském vědomí.
 
Procházka s Nancy Wiltink je nejideálnějším vystižením genia loci pražského Fringe. Spojuje paměť místa s kouzlem místa, kouzlem festivalu a zanechává duševní obtisk v uličkách, kterými během festival ještě mnohokrát projdete – nikdy však už stejným způsobem.
 
text: Petr Dlouhý