Fringe blog: Den první - Cat Black

Od prvních do posledních strávených momentů při mňoukavé komedii Cat Black mě provázelo déjá vu, které mi připomínalo předloňské Déjá Vu a False Friends - další dvě inscenace Stu Mentha v rámci pražského Fringe.
 
A pořád nevím jestli je to dobře nebo špatně. Cat Black si udržuje svou komiku, fungující osnovu, děj, vtipné peripetie, hravou živelnost. Na druhou stranu není Cat Black v ničem odlišná od předchozích dvou inscenací, nikam se neposouvá, zůstává uzavřená na Kampě, kde za tři roky jen změnila svůj text.
 
Lidé se smějí stejně nahlas, mlčí stejně potichu, tleskají stejně dlouho a intenzivně. Cat Black pracuje se stejně nastavenou rovinou komiky jako Déjá Vu a False Friends.
 
Tam, kde je Déjá Vu pracuje s proměnou časoprostoru a False Friends s proměnou mrtvých v živě, proměňuje se Black Cat v Cat Black. Kočka v kočičím těle do kočky v těle lidském. Jediná změna tkví v tom, že proměna Black Cat v Cat Black není pouze tvůrce komických zápletek, ale je komická sama od sebe. Velká část inscenace stojí právě na kočičí hravosti, kočičí roztržitosti, kočičím mňoukání, kočičím vrnění, kočičím předení, kočičí útočnosti, kočičí lenosti, kočičí tvrdohlavosti, kočičích zvycích. Na kočičí mentalitě přenesené do lidského těla.
 
Vtipné? Zajisté.
 
Šárka Vaculíková vystihla kočičí esenci a vtělila jí hravý kontrast ke zbytku děje, který je... nedůležitý. Říká pouze, že pokud si převtělíte vaši kočku do těla vaší milované ženy, zažijete úzkostlivé chvíle - sice uvolňující sex, ale spíš ty úzkostlivé chvíle.
 
Důležité jsou vtipné situace. Důležité je to, čemu se lidé smějí a proč se také na Stu Mentha vracejí. Smějí se. Je to tak správné.
 
Vtipy jsou přesné, originální, často ale jednoduché, fádní, předvídatelné.
 
Opět zůstává jen laskavý úsměv, který je však uzavřen na Kampě, protože se mu očividně na čerstvý vzduch nechce. Nechce ve vás zůstat, částečně se otisknout do paměti nebo se alespoň s vámi projít. Cat Black bohužel vytváří zážitek, který funguje jen tady a teď, ve chvíli, kdy se Cat lýsá, mňouká, vrní...
 
text: Petr Dlouhý