Anatomie stylu, díl 20. - Mýty a styl punku
Malá stylová dekonstrukce postavená na historii jednoho zásadního londýnskýho butiku. Plus málo viděný dobový fotky, který vyšly v knize Punk’s Dead Simona Barkera (vulgo SIX)…
KDY: polovina 70. let až dodnes
KDE: Británie
HLAVNÍ VIZUÁLNÍ ZNAKY: spínací špendlíky, barevný vlasy, číra, kožený bundy, martensky, converse (Chuck Taylor), úzký džíny, anarchistická hesla, výrazný make-up, roztrhaný oblečení, DIY
HUDBA: punk, new wave
TOP 5 PLAYLIST: The Sex Pistols – God Save the Queen, The Clash – London Calling, The Damned – New Rose, The Buzzcocks – Ever Fallen In Love?, Undertones – Teenage Kicks
Z vizuálního hlediska byl punk časovanou bombou s účinky do tý doby netušených rozměrů. Z obecnějšího pohledu se pravda o punku krajně zromantizovala…
Ačkoli se často má za to, že punk je příkladnou ukázkou revolty chudý dělnický mládeže proti vyděračskýmu establishmentu, minimálně počátky tohohle kulturního fenoménu jsou spíš náznakem geniální marketingový činnosti.
S trochou nadsázky platí, že punk je vlastně přesně tím, čím jej jeho hlavní „PR agent“ Malcolm McLaren ironicky počastoval: totiž jeden velkej rokenrolovej švindl…
Fotokniha Punk’s Dead vyšla u pražskýho nakladatelství Divus v roce 2011. Jejím autorem je Simon Barker (zvaný SIX), který fotky nasnímal na nějakej obyčejnej bagelitovej foťák. Svýma snímkama však tenhle člen Bromley Contingentu dokonale zachytil ducha času léta páně 1976 – roku punku…
V začátku byla (britská verze) punku vyhraněnou módou studentů z elitních uměleckých škol. Původní výmysl podnikatele a umělce Malcolma McLarena a módní návrhářky Vivienne Westwoodové, jak zpropagovat jejich notně předraženej londýnskej butik, se takříkajíc vymkl kontrole.
Jordan, jedna z hlavních tváří původního „punku“ kolem butiku Sex, kde sama stávala za pokladnou…
Anarchistický módní styl nejenže překonal veškerý poválečný stylový rebelie. Svou neobyčejně extrémní vizualizací se zařadil mezi smetánku londýnský pouliční ikonografie – po bok rudýho doubledeckera, nafouklýho černýho taxíku a bimbajicího Big Bena s neklidně plápolajícím Union Jackem v povzdálí.
Pro punk, stejně jako i pro řadu dalších mládežnických pop-kultů, rozhodně platí: Vynalezeno v USA, zpopularizováno v Británii. Hudební i vizuální základy vznikly v Americe. Pokud by se jich však nechytli stylotvorní a sarkasmem hýřící Britové, žádnej „punk“ by asi neexistoval.
Když se zkraje roku 1976 zjevili první punkeři a punkerky v londýnských ulicích, média (aspoň ta britská) pro ně ani neměla vymyšlený jméno. Jejich nejhustší koncentrace se tehdy nalézala na méně spořadaném konci známý nákupní třídy King’s Road ve čtvrti Chelsea, kde mělo svý zázemí množství originálních butiků. Včetně tří obchodů pro punk docela zásadních – Sex, Beaufort Market a Acme Attractions…
Důslední čtenáři Style Surfin’ vědí, že King’s Road společně s uličkou Carnaby Street v Sohu si výsadní postavení získala už za dob modistů a psychedelickýho swingujícího Londýna. Během punkový horečky se pověst největšího londýnskýho modního mola v ulicích jenom potvrdila.
Ačkoli média punku později přisoudila proletářský původ, skutečnost je vpravdě opačná. V polovině 70. let se tu o víkendech poflakovali většinou znudění středostavovští adolescenti, hlavně studenti z uměleckých škol, kterým soudobá popkultura lezla na mozek. Trendová King’s Road, její obchůdky a výstřední návštěvníci pro ně byl jinačí zážitek, než jaký jim běžně servírovala zkostnatělá média.
Nils Stevenson, manažer Sex Pistols a Siouxsie & The Banshees, původně teddyboy, pak mod, pozdějc psychedelik, hippík, glamrocker a punk. Zemřel v roce 2002 na zástavu srdce…
Zkraje 70. let pochopila potenciál týhle adresy taky dvojice výstředních manželů jmény Malcolm McLaren a Vivienne Westwood.
Intelektuálský McLaren měl zálibu ve francouzským situacionalimu. Tento umělecký avantgardní směr navazující na dada předjímal nezvratné účinky konzumerismu na lidskou společnost. McLarena oslovila zejména útočná, často vtipná hesla, která sžíravě bušila do společenských témat. Hromada podobných hesel pozdějc opanovaly jejich módní kolekce.
Vivienne a Malcolm ve svým butiku let It Rock v roce 1971. Jediná fotka, která není z knihy Punk’s Dead (foto: Jesus Soler)…
Malcolm a jeho tehdejší manželka, návrhářka šperků Westwood, zprovoznili butik s názvem Let It Rock původně zaměřený na scénu Teddy Boys. Sám McLaren se po Londýně raných sedmdesátých let s oblibou procházel v edvardovským obleku a po bazarech vyhledával staré rokenrolové desky. Jejich retro butik slavil úspěchy nejen u trendy mládeže, ale k pravidelné klientele se řadili kupříkladu Ringo Starr či reklamožrout Charles Saatchi. Asi si přicházeli doplnit svý rokenrolový sbírky…
Pani v brýlích se jmenuje Linda Ashby, byla pravidelnou návštěvnicí lesbickýho klubu Louise’s, který byl oblíbeným místem prvních punků. Patřila k zásadním punkovým postavám (aspoň podle autora těchhle fotografií Simona Barkera, kterej sedí vedle ní)…
Jenže konzervativní smýšlení zaprášené teddyboyovské scény McLarena brzy svazovalo. Butik přejmenoval na Too Fast To Live, Too Young To Die a zaměřil se na následníky teddyboyů – na rockery. Proměnil se taky sortiment, který vyjma kožených křiváků tvořily hlavně extravagantní modely jeho ženy Vivienne, (černý t-shirty se zipem na prsní bradavky apod.) Za pokladnou pak o víkendech sloužil kupříkladu studentík Glen Matlock, pozdější basák a hlavní hudební tvůrce kapely The Sex Pistols.
Siouxsie a Les Mills
Ve čtyřiasedmdesátém nastala další radikální změna, kdy se McLaren a Westwood vypravili do New Yorku. Obchod na několik měsíců zavřeli a pod prudkým vlivem zámořské fetiš a S&M scény znovuotevřeli jako Sex. Od první chvíle přitahoval jejich obchod zaslouženou pozornost. Nejen zvnějšku – obchod zkrášloval obří trojpísmenný název vyvedený v explicitně růžové. Ale taky svým interiérem – dekorace tvořily rozličný S&M pomůcky rozvěšený mezi všudypřítomnými intelektuálskými hesly. Novýmu image butiku se přizpůsobila nabídka zboží. Z použitých materálů převažovala kůže a latex.
Jordan s kámošem v kabátech od Westwood…
Kolem obchodu se brzo vytvořila oddaná zákaznická suita. Závisláci na sexu to ale nebyli… V roce 1974 svý klienty věštecký McLaren v magazínu Street Life okomentoval: „Naši mladí zákazníci se touží začlenit do nějakýho silnýho hnutí jako byli dřív Teddy boys a mods.“ A jak predikoval, tak se za pár měsíců i stalo…
Pobyt v New Yorku připravil McLarenovi a Westwood značný kulturní šok. Vyjma vizuálních vjemů na ně zapůsobila hlavně hudební scéna. Kapelu The New York Dolls znali už z Británie. V New Yorku se rozhádaný členy pokusili dát znova dohromady. Navzdory novýmu repertoáru a image (dnes bájný vohozy z rudýho latexu od Vivienne Westwood) se však comeback nezdařil. To byl i jeden z klíčových důvodů, proč se v únoru roku 1975 zklamaně vrátili domů.
Siouxsie…
Obdobných kapel, které se pomocí dvouakordových rychlosongů vysmívalo prog rocku, se nalézalo v New Yorku víc. Zámořský fanoušci si už tenkrát mohli zakoupit číslo undergroundovýho zinu s názvem Punk (tenhle termín má v americký angličtině dlouhou tradici a nevyjadřuje nic pěkného – veteš, pouličního vyvrhele, provokatéra). Vnější vlivy jako hospodářská krize a celková společenská a kulturní deziluze hrály rozmachu amerického punku do karet. Smůlou bylo, že v téže dekádě se draly nahoru taky disco a raná hiphopová scéna. Americký punk k zaslouženýmu rozkvětu nedostal příležitost.
Po návratu z Ameriky McLaren zjistil, že dva jeho prodavači, Glen Matlock a Steve Jones, založili se svým kámošem Paulem Cookem kapelu. Navzdory krachu s The New York Dolls se McLaren stal ihned jejich manažerem. V srpnu 1975 angažovali po nočním alkoholovém konkurzu přímo v prostorách butiku Johna Lydona vulgo Johnnyho Rottena na post zpěváka. Rotten působil nekompromisně a navíc se vzezřením podobal McLarenově americkýmu oblíbenci Richardu Hellovi (rozcuch, kožená bunda, boty s dvojitou podrážkou). Matlock kvůli zkouškám už neměl na práci v butiku čas, a tak jeho místo zaujala nejdřív Američanka Chrissie Hynde (pozdější zpěvačka The Pretenders), kterou záhy vystřídala punková ikona jménem Jordan.
Mladičkej Adam Ant, jeden z original punks…
Ta se pro extravagantní obleky a originální make-up považuje za další klíčovou osobnost punku. Průkopnice punk-rocku dojížděla s kamarádama na King’s Road až z předměstskýho Bromley. Tihle výstřední teenageři brzo utvořili jádro fanoušků The Sex Pistols a butiku Sex. Takto pohromadě (patřili tam i Siouxsie Sioux a Steve Severin z pozdějších Siouxsie & the Banshees, Billy Idol, další punková tvář Soo Cat, anebo Six, od kterýho sou ilustrační fotky) se jako fanoušci Sex Pistols objevili v nechvalně proslulý televizní talk show, kde několikrát poslali do prdele moderátora – ten byl pozdějc suspendován). Kvůli jejich rodišti jim jízlivá média vymyslela přízvisko The Bromley Contingent. Původně ironický název je dnes jedním z klíčových (a hrdých) punkových termínů – dost možná i zásadnější pro dobový rozmach punku než jakýkoli oblek od Westwood…
Jordan a fakt hodně mladý fanoušci Adama Anta – Ant Kids…
Londýnská King’s Road byla punkovým korzem a butik Sex jeho nejobdivovanější zastávkou. Jenom málokdo si ale předražený zboží od Westwood mohl dovolit. Ti nejodvážnější si podobný outfity vyráběli sami z různých textilních i jiných zbytků. Tak se zrodil fenomén DIY (Do It Yourself – Udělej si sám). Do butiku Sex chodili punkeři svý výtvory aspoň předvést. Sestávali kupříkladu ze školních uniforem vylepšených spínacími špendlíky, objevily se první experimenty s exotickými účesy, první číra, rozcuchy, barvy… Jiní kombinovali dobový vohozy modistů a teddy boys, další nazuli martensky, kožený bundy a úzký džíny (tahle trojkombinace se pro lačná média proměnila v kvintesenci punku).
Během léta 1976 se po Londýně pohybovali už stovky punkerů. Slůvko punk se v médiích stalo jejich běžným popisem.
Zdálo se, že veškerá módní pravidla a zákonitosti přestala v následných měsících existovat…
Jedny z raných fotek Siouxsie & The Banshees… (Siouxsie, Steve Severin a John McKay)
V roce 1978 se punkoví dvojníci a dvojnice už nalézali doslova po celým světě, a to včetně Absurdistánů za železnou oponou.
Ale pokud tenkrát zahraniční punkoví mutanti podnikli oslavnou pouť na londýnskou King’s Road, v šoku zjistili, že původní butik Sex tam už dávno nestojí. Vivienne Westwood místo něj zprovoznila ještě exkluzivnější obchod Seditionaries (později znova přejmenovaný na World’s End), který předznamenal nástup novoromantiků. Na King’s Road se naštěstí nalézaly desítky jiných butiků, jejichž majitelé radostně obsadili uvolněné místo. Po ulici se rovněž proplétali první oslnivé skupinky pankáčů s pestrobarevnými číry, kteří se nechávali za peníze fotit nadšenými turisty.
Ač se punková vulgarita poklidně přesunula do regálů Topshopu a dalších obchodních řetězců a první punkové se už dávno obhlíželi po nových trendech, v ulicích britských měst pořád dychtili tisíce mladých chudých Britů po kapelách nejen s rebelskou punkovou estetikou, ale taky se skutečným prožitkem. Odpovědí byla streetpuková scéna, která oslovila i řady dělnický mládeže (po čase naneštěstí taky rasisistický skinheady) a punku konečně dala ten „správný“ kontext.
Prodavačka ze Seditionaries Debbie Juvenile…
Punk ukázal, že je možný sloučit neslučitelný a vytvořil podhoubí pro nepřeberný množství stylů, který jsou v módě dodnes směroplatný.
A taky: punkoví teenageři brzy obsadili zásadní mediální posty, ze kterých postupně vytlačili přestárlou generaci hippies, výrazně živou vodou pokropili spojený světy hudby, módy a umění, a to nejen v rodný Británii.
-
Hledat
