Anatomie stylu, díl 18. - Hippies

Kde se vlastně vzali hippies a odkud se vykluboval jejich vizuální styl? Existovali vůbec? Menší obrázková esej a snad i trochu jiná variace na provařený téma… :)
KDY: polovina 60. až polovina 70. let
KDE: San Francisco
HLAVNÍ VIZUÁLNÍ ZNAKY: dlouhý vlasy, vousy, džíny, multietnický oblečení a doplňky, batika, květiny
HUDBA: psychedelic rock, folk, prog-rock
TOP 5 PLAYLIST: Jefferson Airplane – Today, The Grateful Dead – Dark Star, Quicksilver Messenger Service – Gold and Silver, Big Brother and the Holding Company – Ball ’n’ Chain, The Jimi Hendrix Experience – Fire
 
V polovině šedesátých let se v americkém San Francisku vytvořil pozoruhodný amalgám naprosto odlišných směrů, pro něž mediální marketéři vymysleli sjednocující označení. Vyznávali svobodu a měli dlouhý vlasy – byli to hippies.

Stejně jako v případě hipsterů a beatniků, ani označení hippie nebylo právě tím, o který by dotyční nějak výrazně stáli. To slůvko se objevilo už ve čtyřicátých a padesátých letech a s jemným posměchem většinové společnosti reagovalo právě na tehdejší americký bohémy – hipstery a beaty. Svět definitivně uznal slovo hippie až v polovině šedesátých let. Výslednicí byl několikaletý úpadek úplně odlišných subkultur, který tento výraz paradoxně sjednostil – ležérní beaty, aktivistický folkaře, Londýnem ovlivněný psychedeliky, kalifornský surfaře a motorkáře a další. 

Klíčový okamžik k mediálnímu narození hippies nastal roku 1967 v kalifornském San Francisku. V této laboratoři alternativních stylů a způsobů života se odehrál megakoncert pod širým nebem nazvaný Human Be-In za legalizaci LSD (k zákazu magické látky došlo v Americe v říjnu předešlýho roku). 

Pestrobarevný happening přilákal desítky tisíc mládežníků a osvobodil cestu k sanfranciskýmu létu lásky – pověstnýmu Summer of Love. O letních prázdninách téhož roku se do ulic bohémského kalifornského města nahrnuly stovky tisíc studentů. Podle oblíbenýho hitu se ozdobili květinami a pídili se po osvícení, po svobodě a po levné pařbě. 

 
Fráze Summer of Love není novinářským výmyslem, přišlo s ní stejnojmenné sdružení sanfranciských aktivistů. Už během jarních prázdnin proudily do města, především pak do oblasti ulici Haight a Ashbury, tisícovky mladých z celých USA. Aktivisté se obávali, že osudné léto vypukne v ulicích města nezkrotitelný chaos a do značný míry měli pravdu. Poskytovali mládeži komunitní bydlení, bezplatnou ošetřovnu, jídlo zdarma a rozličné umělecké aktivity. Drogy zdarma a volný sex – další neklamný symboly léta lásky – již v jejich režii nebyly.

V roce 1968 už hippies byli hlavně atrakcí pro turisty…
Nejen veselí studenti s ideály okupovali město. Pod rouškou anonymity tam vpluly i rozličný kriminální živly, které natruc proklamovanýmu míru a lásce učinili z léta ’67 v San Francisku eldorádo zločinu. 

Týpci na festivalu Miami Pop festival, 1968 (foto: Henry Diltz)
Ač rozbuška mladický nespokojenosti v šedesátých letech spontánně explodovala i v jiných amerických velkoměstech jako New Yorku, Chicagu a Los Angeles, stejně tak jako v Londýně, Paříži a jinde v Evropě, magické San Francisco má v historii hippies jedinečné postavení. Stejně jako mělo pohodové kalifornské město pověst rebelského útočiště již za časů zlaté horečky, v padesátých letech se proměnilo v beatnickou laboratoř. Začátkem dalšího desetiletí se však mladší beatnická generace přesunula ze čtvrti North Beach na druhou stranu města do oblasti kopcovitých ulic Haight a Ashbury (starší generace beatniků se na novou hype oblast města a její rezidenty nejdřív zvaný „baby beatniky“ a později hippies, tedy malý hipstery – okamžitě koukala s despektem). Právě tam nový směr dostal konkrétní obrysy.

Oblast Haight-Ashbury se pro mladý svobodomyslný umělce a sanfranciský studenty ukázala jako ideální. Viktoriánský domky byly nejen malebné, ale především náramně levné. V letech 1964–67 se tu odehrála – jak se ve svým vzpomínání v britským deníku The Guardian vyjádřil Bob Weir, kytarista pověstných The Grateful Dead – „malá renesance“. Klíčovým slovem byla „psychedelie“. 

Psychedelická látka LSD, původně vyráběná CIA a pro sanfranciskou scénu zpopularizována veselými eskapádami v pestrobarevném autobusu Kena Keseyho a Merry Pranksters, měla zásadní vliv na tamější hudební a uměleckou scénu. Ulice Haight–Ashbury ovládl svěží vítr myšlenek, hudby, módy a životního stylu. Vzhled hrál důležitou roli, třebaže pozdějším symbolem hippies se stala psychedelická batika, v raný fázi hnutí se v ulicích Haight a Ashbury nosily zejména rozličný variace na viktoriánské a edvardovské oblečení, které tamější vetešnictví nabízely v nepřebernym množství. 

Hippie v modovských šatech, květen 1967 (foto: Henry Diltz)
Médiím se označení hippie krásně hodilo – ujal se jako zjednodušený výraz, který souhrnně označoval novou a zřetelnou skupinu vlasatých mladých lidí. Jenže tato generace dorostlých tzv. Baby Boomers (sociologická zkratka pro silnou generaci narozenou v Americe po válce až do začátku šedesátých let), která se do historie vžila jako hippies, sestávala ze značně protichůdných ingrediencí. 

Na jedný straně tu stáli aktivističtí folkaři, kteří hlásali návrat k přírodě, hlasitě kritizovali válku ve Vietnamu a vyznávali multietnický a přírodní styl oblékání. Jejich antipodem byli módní psychedelici, kteří byli vyznavači „umělý“ módy a „plastový“ estetiky přicházející z trendové Británie. Právě cokoli umělýho bylo pro folkaře naprosto nepřípustný. Beatové zase stále lpěli na existenciální černé barvě a surfaři míchali všechny tyto jevy dohromady a doplňovali je o svý typicky volný surfový oblečení. Tyto skupiny si nerozuměly jen v oblékání – opačný byl taky hudební vkus. Posluchačům psychedelickýho rocku byly politické agitky a protestsongy takové Joan Baezové naprosto ukradený. Platilo to samozřejmě i naopak. Folkaři pohíželi na drogový psychedelický večírky přinejmenším s rozčarováním. 

Byť mezi jednotlivými scénami květinových dětí existovalo mnoho rozdílů, brzy je přehlušil jeden zásadní společný zájem – sílící odpor k válce ve Vietnamu. V médích se objevovaly čím dál strašlivější informace z bojů v daleké Asii, počet mrtvých Američanů narůstal, do války narukovali tisíce mladých zástupců středních tříd a rozhořčený otázky ohledně smyslu války narůstaly. V tomto kontextu mezi skupinami hippies získávali stále větší vliv folkaři. Společenská angažovanost nahradila individuální hédonismus, estetický příklon k přírodním multietnickým materiálům definitivně zvítězil nad popartovou bezstarostností i beatnickým existencialismem. 

V roce 1969 se odbyl slavný hudební festival v americkém Woodstocku. V ten okamžik už ideály hippies nadobro přebil všemocný marketing. Hippiesácký oblečení, doplňky či paruky šlo lacino pořídit v obchoďáku. Móda hippies dokonce výrazně ovlivňovala i „vysokou módu“. Z pohledu zapřísáhlých trendsetterů šlo o dávno vyhořelý materiál. Výstřední éra glam-rocku byla na dohled… 

Americký antropolog a odborník na subkultury mladých Ted Polhemus připomíná, že po skončení války se leckteří členové jednotlivých podskupin zase naplno ponořili do svých srdcových scén. Surfaři „odfrčeli“ vstříc svý dokonalý vlně, psychedelici reinkarnovali do glam rocku a dalších trendových stylů a rovněž beatnici v běhu let několikrát zažili zmrtvýchstání, nejviditelněji pak jako příznivci acid jazzu na přelomu osmdesátých a devadesátých let a (snad i) jako novodobí hipsteři ve druhý polovině nultých let. 

Ačkoli hippie vlna v polovině sedmdesátých let postupně splaskla, nikdy nevyšuměla úplně. Rozvinula se především v rámci komunitních scén a mezi cestovateli – travellery – kteří na vlastní pěst jako novodobí nomádi prozkoumávali ty nejzapadlejší kouty naší planety. Tímto vytvořili oddanou scénu takzvaných backpackerů. 

Svý pevný místo si hippies rozhodně nalezli mezi tzv. new age travellery, kteří ve svých upravených karavanech objížděli rozličný festivaly (z tohoto období se píšou rovněž začátky dnes největšího hudebního festivalu na světě – britského Glastonbury). Zkraje devadesátých let se rovněž objevila silná goa tranceová komunita, která v mnohém na hippies navazovala. A to nejen svobodomyslným komunitním životem, který provozovali kupříkladu v oblíbené baště hippies v indické Goe, ale především vysokou spotřebou psychedelik, který konzumovali za poslechu repetitivní taneční odnože zvaný trance.

Odkaz hippies je dnes patrný snad ještě více než v uplynulých desetiletích. Vznešený antimaterialistický ideály totiž perfektně rezonují ze současnou atmosférou, který dominuje (často marketingově řízená) víra v bioživot, ale taky strach z globálního oteplování a případných ekologických katastrof. Ducha revolučního konce šedesátých let momentálně křísí rovněž protestní události jako Occupy Wall Street. Nezdolní aktivisti brojí proti vlivu světových korporací a globalizaci jako „za starých časů“…
 http://www.stylesurfin.cz
 
foto Marshall Astor