Anatomie stylu, díl 19. - Carnaby Street, swingující Londýn a LSD

Tohle je trošku o Carnaby, trochu o swingujícím Londýně a něco málo o psychedelicích – takovej postmodovskej a prehippie obrazovej mišmaš…

Během padesátých let byla londýnská Carnaby Street jen jednou z mnoha uliček v omamnym Sohu. Zatoulali se do ní pouze tací, kteří si v novinovym stánku zakoupili cigarety a vykouřili si je v omšelý kavárně, anebo si nechávali přešít oblek u místního krejčího. 

Koncem desetiletí tu svůj první pánský butik s názvem His Clothes ale zprovoznil návrhář John Stephen. Sotva dvacetiletý Skot, který v téže ulici později otevřel další čtyři své obchody, šil levně a hlavně módně. Svou nabídkou se přesně trefil do vkusu tehdejších teenagerů. 

Brzy do Carnaby Street zabrousili jazzoví modernisté (a později jejich následníci mods) na svých skútrech. Popularita Stephenova zboží rostla přímo kosmickou rychlostí. Zvláště pak poté, co si jeho outfity oblékl i Cliff Richard nebo The Kinks… 

His Clothes se stalo epicentrem módního dění v Londýně. Carnaby Street byla najednou světovou adresou, kam se chodilo nejen nakupovat, ale hlavně být tam – ukázat se okolí. Další módní butiky rychle přibývaly – obchůdky Lord John, Mate’s boutique, Adonis, Gear či Take 6 lákaly na módu do tý doby neviděnou. 

Stačilo pár let a z malé ulice v Sohu se rázem stal středobod módního světa. Vytrval až do konce šedesátých let, kdy se radní rozhodli Carnaby přebudovat na pěší zónu. Trendová promenáda se rázem proměnila spíše v turistický skanzen a v předváděcí molo pro pozdější gotiky a punkery. Její vliv na módu vyšuměl. I tak se na Carnaby rozhodně vyplatí zajít i dnes…

Sám návrhář John Stephen se pro média nejenže stal hybatelem dění na Carnaby Street, ale doslova i celýho swingujícího Londýna. To je silný popkulturní názvosloví: sousloví „swinging London“ se poprvý objevilo v roce 1965 v londýnském The Evening Standardu, krátce poté se o něm kvůli článku v Time dozvěděli taky Američani… 

Záhy hrála eklektická londýnská scéna prim v otázkách světové módy, hudby, kultury a stylu. S epochou swingujícího Londýna končí taky vliv původního modovskýho stylu. Byť samo slůvko zůstalo „v oběhu“ a znamenalo souhrnně módu a všechny její oddaný následovatele. 

Část původních modů do svého šatníku zakomponovala barvy a utvořilo stylistický jádro swingujícího Londýna. Jeho zaklínadlem byl pestrobarevný warholovský pop-art a jeho britská verze op-art, plastové artefakty, minisukně z PVC, geometrické účesy a záplava intenzivních barev. Spektrem rozličných odstínů se taky proplétal všudypřítomný symbol britský vlajky Union Jack. 

Celá zdánlivá kakofonie barev, zvuků a tvarů začala dávat smysl kolem roku 1966, kdy nejskloňovanějším slovem se náhle stala psychedelie. 

Swingující Londýn se proměnil ve velikánskej halucinogenní mejdan. Mládež v potrhle barevných a střižených outfitech hromadně frčela na LSD – a to způsobem, který zahanboval i experimentára Kena Keseyho a jeho partičku The Merry Pranksters na druhý straně Atlantiku. 

Kdy přesně se psychedeličtí modové proměnili v hippies? A kdy došlo k mediální změně nálepek z psychedeliků na hippies? Jistý je, že ač britští psychedelici byli svou láskou k plastovým artefaktům a městskýmu hédonismu přesným opakem přírodymilovnýho hippie stylu, přetavili se později v jeden z jeho stavebních kamenů – a tím se i stali pozoruhodným pojítkem mezi generací květinových dětí a fešáckými mody.
 
foto Anders Ekström, flickr