Trentemoeller: Joy Division mi chyběli

Oblíbený dánský multiinstrumentalista Trentemoeller se po necelých 3 letech vrátí do Prahy: Už 7.2. zahraje v Roxy. Strávit s ním pár minut na mobilu? Proč ne.
 
Kde se zrovna nacházíš?
Před hodinkou jsme přiletěli do Lucemburska. Super! Hrozně rád cetSuju a objevuju další města a nakupuju tam muziku.
 
Říkala jsem si, hm, pojmenoval svůj label In My Room, to on je asi rád doma.
Ani moc ne. Koncerty dělám už sedm let se stejnou partou, se kterou si výborně rozumíme, takže se vždycky těším, až zas vyrazíme na cesty, jsou jako rodina. Hodně kapel říká, že je pro ně cestování vyčerpávající a samozřejmě tvrdnout na letištích není zrovna zábava, ale celkově to mám fakt rád. A taky, když natáčím, je to hodně osamělý proces: Jsem pořád zavřený ve studiu. Mám pak rád ten kontrast, když pak vyrazím ven a obklopím se svojí partou.
 
Takže když nahráváš, je to bez kapely, všechno točíš sám?
Jo. Kapela k tomu pak přijde, ale písničky skládám já a všechno produkuju. Někdy je pak těžké to "přeložit" do koncertní, kapelové podoby, ale nasbíral jsem nějaké zkušenosti ještě zamlada v pár kapelách, tak snad vím, jak do toho. Často se ale písnička musí hodně změnit, aby se dala hrát live.
 
Jak vypadají vaše současné koncerty?
Je nás na pódiu pět. Hodně vám záleží na scénografii, takže když přijdou lidi do Roxy, řeknou si, že vypadá nějak jinak. Design pódia nám stejně jako klipy dělá Andreas Emenius, švédský výtvarník, který s námi moc dobře souzní. Ale muzika je pro nás samozřejmě priorita.
 
Když člověk tak poslouchá tvou hudbu, napadne ho... Když jsi dospíval, byls divný smutný kluk, co poslouchá Joy Division a Cure, nebo spíš normální týpek?
Haha, já jsem vždycky tuhle hudbu měl rád. Taky jsem miloval shoegaze. Takže to mám v sobě a je to moje inspirace. Chybělo mi to, když jsem začal sám dělat hudbu a věnoval se spíš klubový muzice, scházely mi tam písničky a nálady, klubová taneční scéna na mě byla taková moc vypulírovaná, chtěl jsem, aby to byl i trošku noise. Těšilo mě do svojí hudby pak přidat trochu téhle zasněné atmosféry. Ovšem, stejnou měrou je tahle nálada v mé hudbě daná i skandinávskými kořeny. Když si poslechneš staré skandinávské lidové písničky, uslyšíš to tam. Nějak intuitivně to tam promítám, samozřejmě o tom nepřemýšlím racionálně: Prostě začnu pracovat na písničce a čekám, kam mě odnese a jak se bude hodit k ostatním na album.

Je album vymírající formát?
Nemyslím si. Hodně se teď vrací vinyl a pochybuju, že by posluchači poslechli jednu písničku a dali tam jinou desku. A pro mě jako posluchače je poslech něčího alba mnohem větší ponor do jeho světa, než si proskákat jen pár věcí na Spotify, i když i to samozřejmě dělám.

Co plánuješ na letošek kromě tour?
Celkem máme asi 60 koncertů, včetně vystoupení na festivalech. Až to skončí, na podzim, začnu točit novou desku. Mám v tour busu improvizované studio a průběžně pracuju na novém materiálu.

To jsi docela pracovitý.
Ale mě to baví, muziku miluju tak moc, že jsem fakt jen šťastnej, že se o ni můžu podělit s ostatními. Už se těším do Prahy.