Tanečnice s revmatoidní artritidou: Přepínání se člověku vrátí

34letá Kateřina Šlégrová se živí tancem a hraním v divadle Karlín. A nyní je šťastnou matkou. Má to ale o něco těžší než ostatní: už několik let bojuje s revmatoidní artitidou. Tahle nemoc není jen něco, čím trpí babičky - a nežije se s ní úplně snadno. Přesto se dá držet pod kontrolou. Zeptali jsme se, jak na to - a co člověku vážná nemoc nejen bere, ale i dává.
 
Co jsou milníky vaši kariéry, případně na jaký velký milník si myslíte?
Milníky nemám, jediné o co mi vždy šlo v mé kariéře, je to, že dělám práci, která mě baví, a dostanu za ni zaplaceno.
 
Jaké bylo vaše první setkání s nemocí?
První setkání byla bolest kloubů, otoky a zvýšená únava.
 
Bylo těžké psychicky se adaptovat na to, že máte závažné onemocnění? Až po delší době mi došlo, o jakou nemoc vlastně jde, a dostavoval se určitý smutek a melancholie - vždy v situaci kdy mě klouby bolely natolik, že jsem ani neotočila víčkem u pití nebo kohoutkem. At aké vždy, když jsem kvůli bolesti nemohla spát.
 
Co vám pomohlo? Co vám vadilo? Co jste ráda a co nerada slyšela a zažívala od svých blízkých?
Ráda jsem slyšela, že nemoc mám v remisi a dobře reaguji na léky… nerada jsem viděla fotky znetvořených rukou lidí, kteří se dříve neměli jak léčit a jejich klouby zůstaly bez léčby deformované, nerada jsem viděla fotky a videa dětí, které kulhají, mají oteklá kolena apod... strach jsem měla a mám z mobility ve vyšším věku - zda se jednou o sebe postarám, obavy o to zda moje dcera nebude mít po mě tuto nemoc... pomáhá mi pouze pocit, když jsou mé klouby v klidovém dobrém stavu, to na nemoc naprosto zapomínám.
 
Po diagnóze následovalo co, a jak se pak choroba měnila? Co je nyní priorita léčby?
Po diagnóze a zahájení léčby se dostavila úleva a otoky a bolesti na čas přestaly, má nemoc jakoby spí a třeba jednou za měsíc se vzbudí a ohlásí nějakým oteklým prstem na ruce nebo zápěstím nebo ramenem, ale po pár dnech je zase klid... priorita léčby je jistě nemoc utlumit , jelikož je nevyléčitelná. což se u mě docela daří.
Jak ovlivňuje vaše nemoc mateřskou roli?
Veškerá manipulace s miminkem a nyní už s ročním batoletem je pro mou nemoc namáhavá, ať se to týká zvedání,oblékání, manipulace s rukojetí kočárku,s nášení ho z druhého patra, jelikož nemáme výtah ani kočárkárnu - vše je pro mé klouby těžké, ale nedá se nic dělat ,vydržet se to musí. Jen cítím velikou únavu a mohla bych spát dvakrát denně jako má dcera:-) Jelikož únava je sestra s revmatem, je výraznější u mě než u jiných maminek, které jsou zdravé. Cítím na sobě, pokud je špatná noc a dcera se budí, pláče a já se vůbec nevyspím, což všechny matky znají - tak u mě je to s tím rozdílem, že pokud se to pár nocí opakuje ihned ráno, mám oteklé dva klouby , zápěstí, bolest, teplota.... Jelikož je to nemoc autoimunitní tudíž se vše odráží na imunitním systému a zánět se rozjede celým tělem právě těmito příznaky...
 
Co si myslíte o lidech, kteří tvrdí, že ta či ona choroba by se neměla léčit klasickou medicínou, protože doktoři jsou banda padouchů, a máte používat jen alternativní přípravky?
Co se týká alternativní léčby, já se o to dost celý život zajímám - vedla mě k tomu i moje maminka: když nepomáhaly léky, nastoupily u ní bylinky a pátrání po tom, co se dá využít dál: akupunktura, masáže, lázně, meditace, odblokování psychiky... takže já jsem zvyklá nad vším přemýšlet i alternativně. Můj názor je však ten, že doktoři, klasická medicína, léky ano... a alternativa klidně k tomu proč ne... ale na lékaře z Revmatologického ústavu v Praze nedám dopustit:-)
 
Budete se vracet k tanci, a kdy? Máte plán B pro případ, že byste tančit nemohla?
Určitě se do práce po mateřské vrátím, jako tanečnice mám už jen chvíli na to tančit, ale s tím jsem počítala vždy. Výhodou je asi to, že i zpívám, hraji pro děti v divadle, kde se hraje, zpívá, hraje i s loutkou takže určitě má budoucnost se bude ubírat tímto směrem, ted jsem natočila menší roli do Ordinace v růžové zahradě a v pátek jdu točit do Počátků, takže se mi vždy naskytne něco nového, ale vždy s uměním spojeného:-) Já se vždy nechala řídit intuicí a čekala, co mi život i pracovně přinese a tak to mám stejně, vždy si mě něco najde. A pokud by na jídlo nebylo, půjdu učit děti tanec nebo si najdu jakoukoliv práci - no dokud můžu, že?.-)
Co byste poradila pacientům?
Neztrácejte naději a dodržujte léčbu.
A co lidem, kteří mají nemocného v rodině nebo mezi kamarády?
Poslouchejte, pomozte, politujte, zajímejte se.
Mít tuhle nemoc je jistě těžké, hodně vám možná vzala - ale co vám dala?
Nemoc mi dala uvědomění si, že jak se svým tělem zacházíte, přehlížíte signály, jedete nadoraz fyzicky i psychicky, pracujete i s chřipkou, jelikož musíte-  tak vám to za pár let vrátí. Jsem toho důkazem.
Nemoc mi dala to umět vyřešit nemohoucnost jedné ruky tím, že se naučím vše levou:-) Naučila mě poradit si, naučila mě říct si o pomoc. A já teď už nějaký čas pracuji na tom, aby se o ní díky médiím vědělo.