Recenze: Fair Play. Když život nehraje fér...

Nový film Fair Play Andrey Sedláčkové byste si neměli nechat ujít, ať už jste se narodili před rokem 1980, nebo ne.
Snímek z doby normalizačního Československa roku 1983 má totiž potenciál oslovit každého bez ohledu na to, zda-li jste tu dobu zažili nebo ne - zasáhne vás stejně.
 
Kauza dopingu československých sportovců nebyla nikdy medializovaná a už vůbec ne zfilmovaná. Andrea Sedláčková se tak stala první, kdo se touto kauzou začal zabývat - a následně ji zpracovala do filmu, nutno říci, že velmi povedeně.
 
Příběh mladé atletky je totiž příběhem nejen o státem kontrolovaném dopingu, ale také o šedi tehdejší doby, marném boji proti systému, o lidské síle, svědomí, křehkosti mateřské lásky a tenké hranici mezi tím, co je a co už není fér. V roli atletky exceluje vycházející hvězda Judit Bárdos, ta svoji roli ztvárňuje takcitlivě a civilně, že mnohdy nemusí ani promluvit a pohled jejich očí řekne více než tisíce slov. Stejně tak Aňa Geislerová předvádí skvělý výkon a z rolí osudových žen se zcela přirozeně převtěluje do role utrápené matky. Skutečnost, že je Geislerová na roli matky 18leté dívky možná ještě mladá, není myslím podstatná. Emoce zahrané oběma protagonistkami jsou totiž natolik uvěřitelné, že jim tento fakt zkrátka odpustíte.
 
Otázka, kam až vás může dotlačit systém a snaha udělat pro své dítě „to nejlepší,“ se line celým filmem. A tak Geislerová svádí boj nejen s tehdejším režimem, ale také sama se sebou. Citlivě vybrané hlavní hrdinky skvěle doplňuje Roman Luknár v roli tvrdého a na hraně balancujícího trenéra, Igor Bareš jako příslušník STB, Roman Zach jako disident, Ondřej Malý v roli lékaře a v neposlední řadě skvělá kamera i hudba.
 
To, že život není vždycky fér, většina z nás již ví. Faktem však zůstává, že doba, ve které se film odehrává fér nebyla ani trochu a při některých scénách vás bude nepříjemně mrazit v zádech. Navzdory dopingu i tehdejší době však poselstvím filmu zůstává hlavně téma lidské síly, morálky a pokory. Stejně jako zazní v ústřední písní Mira Žbirky: „Je krásné zvíťazit, len nikdy neztrať cit...“
 
 
Za mě plný počet bodů. Andreo děkujeme!