Rozhovor s týpkem, kterej zná lékaře Dalajlámy

Před rokem jsem si při pádu poranil oko (článek tady). Ne že bych byl zrovna fanouškem alternativní léčby, ale představa, že už na jedno oko neuvidím, nebyla moc lákavá a tak jsem se vydal na schůzku s člověkem, na kterého mi kdosi dal tip a kontakt. Že prej jezdí za jakýmsi lékařem Dalajlámy, kterej ho vyléčil z roztroušený sklerózy a že má kontakty na lékaře, kteří by my mohli pomoct… Na zázraky moc nevěřím, ale na schůzku jsem šel, byť se skeptickým přístupem, a takhle probíhal náš rozhovor…

Jak to vzniklo, že tys tam jel? Já sem si totiž myslel, že ty si nemocnej, ale nemocná je tvoje žena?
Jo, moje žena. Já jsem půl roku domlouval termín cesty,  protože tenhle lékař je osobním lékařem Dalajlámy, jedním ze tří, a je jedním z nejlepších lékařů tibetské medicíny na světě. On ho vysílá do celýho světa, lítal po celym světě, byl ve Spojených státech, v Holywoodu, léčí Putina, byznysmeny, v Rusku, po celym světě.. takže já sem si s nim půl roku domlouval termín, kdy k němu přiletim, on už má šedesátsedm let, když sem si domluvil termín „teď hned přijeďte“, nevěděl sem, kam jedu, sebral sem se, koupil letenku a letěli jsme za nim. Ona totiž byla ochrnutá, na pravou ruku, pravou nohu, nedokázala se půl roku podepsat a do toho jsme měli roční dítě. Tak následovala vyšetření - magnetická rezonance, lumbální punkce, všechno, co je… a nakonec diagnóza – roztroušená skleróza. Takže nastoupila okamžitě do RS centra do Teplic, kam jsme jezdili každý tři měsíce na kontrolu a užívala léky, který jí předepsali, ale bohužel se to nelepšilo, její stav se horšil..

A ještě kdybys mi to měl popsat jako malýmu dítěti, co to vlastně roztroušená skleróza je?
Je to autoimunní onemocnění, vlastně porucha nervovýho systému, vzruchy, který se posílaj z  mozku po nervových vláknech dál třeba do končetin jsou obalené jako cibule a tam vznikne zánět, který přeruší vlákno.Vlastní tělo napadá svojí mozkovou tkáň, takže člověk to kolikrát ani neví, že má tu chorobu, může to v něm být x let, než dojde vlastně k nějaký poruše, až takhle fatalní…

Jasně, takže když člověk onemocní, tak mu předepíšou jaký léky, tady v Čechách?
Kortikoidy, který se používaj třeba při chemoterapii.. Brutální léčba.. jak se říká, člověk neumře na tu nemoc, ale na léčení… S tím, že se každý den píchaj injekce, které mají závažné vedlejší účinky.

Takže roční léčba k ničemu nevedla? Rok ste to nějak léčili a nic..
Rok, poctivě, každý den, kdy se píchaly injekce, braly kortikoidy, jezdilo se každý tři měsíce na kontroly, kde se dělaly magnetický rezonance.. tomu postiženýmu místu se říká plaka v mozku, to je vlastně jizva, buď je aktivní, to je, že zánět je tam novej, nebo už zastavenej, kdy už je jakoby bez zánětu, že už je tam jenom jizva. To vlastně přibývalo, kdy podle lékařů progrese tý nemoci byla docela rychlá, takže bych zůstal za chviličku sám, s malym dítětem a s ženou, která by byla postižená. Stupeň postižení se rozlišuje od jedničky do desítky, kdy desítka je smrt. Někde  u pětky už potřebuje asistovanou péči. Moje paní hned spadla do tři a půlky, kdy většinou to bývá od dvou a stav se zhoršoval. A dneska nemá žádný postižení.

No a jak k tomu teda došlo? Ty si vyvolal schůzku s tim lékařem, odlítli ste tam. Letiště asi nic moc, konec světa, takže tam přiletíš, taxika si asi nezavoláš? Nebo jak ste řešili dopravu tam, jak ste byli mobilní v tu danou chvíli?
Já sem si objednal hotel, mám přátele v Rusku, takže ty mi tam s tim pomohli, objednali mi hotel, protože ono to není zas tak jednoduchý, no a transport tam, tam nejde vzít si taxika, protože vás odvezou za město, svlíknou, okradou, zabijou.

Až tak?
Až tak. Ten  první den, kdy sme šli od lékaře, ten den ležel před hotelem mrtvej, zakrvácenej člověk s utrženou nohou a nikdo si ho nevšim..

Aha, a jak se mu mohla utrhnout noha?
Srazilo ho auto… A nikdo si ho nevšimnul. Tam se nikdo k ničemu nesmí motat, aby si nemysleli, že sem mu tu nohu utrh já, i když nevim čim, když sem se ptal na recepci, tak mi řekli na to, že jo, to se tam občas stane..

Takže tam je to drsnej kraj, jo..
Jo, drsnej kraj.

A to mluvíme o jakym státě teda?
Stát se jmenuje Burjaťije. Nikdy předtim jsem o tom neslyšel, je to republika v Rusku, má vlastní vlajku, prezidenta, národní banku, svojí historii, v Rusku je asi 350 let. Moc lidí o tom neví, pár batůžkářů, co třeba jeli po Transsibiřský magistrále do Číny, tak ti tam byli, ale vlastně jim unikne to podstatný, co tam je. ???Je tam pohřebiště Činghischána???, mongolských králů, je to prapůvod veškerýho světovýho šamanismu, i to co je v americkym kontinentu, tak to pochází odtamtaď. Byl sem tam už od té doby několikrát, setkal sem se tady s tim, ale spíš teda o léčbě, která funguje a která existuje.. je to tam, kde začíná Sibiř, Bajkal je nějakých 150 km přes hory směrem na Sibiř a dolu na jih je step a poušť.. My sme tam přiletěli s ženou, takže jsme měli hotel.

Takže hotel asi nebyl pětihvězdičkovej?
Měli sme jeden z nejlepších hotelů. -  Já sem měl péra z matrací otisknutý na čele, někdy tekla voda, někdy netekla, snídaně někdy zbyla někdy ne, ale za ty 2 roky se již hodně změnili..

Teď ste tam museli nějakou dobu teda zůstat..
My sme přiletěli v osm ráno, je tam osmihodinovej časovej posun vůči Český republice, my sme přijeli do města, já sem si tam hned koupil telefonní kartu, zavolal sem lékaři a on mi řekl přijeďte ke mně domu. Nikdo tam ale neporadí, ptáš se, nikdo neodpovídá, seš prostě cizinec a tam jich moc není..

Takže moc velká vstřícnost od místních tam neni?
Vůbec nic. My sme přijeli, taxikář nás vysadil, tam nás hned přepadli opilí Mongolové, z auta mě tahali, naštěstí sme se ubránili. Schovali sme se tam do nějakýho baráku, kde sem ale neměl signál, to sou spíš takový pevnosti, opancéřovaný, tak sem musel vyjít ven, zavolal sem doktorvi a ten přišel. Ale váhal sem, že už to vzdám, protože to bylo hodně nepříjemný..

On teda přišel za váma tam kde ste byli schovaný? To už ste byli v jeho vesnici nebo kde??
Ve městě sme byli, takže on nás vzal do ordinace. Hrozně se divil a ptal se, jak sme k němu přišli, proč sme za nim jeli takovou dálku, proč sme nejeli třeba do Tibetu nebo do Indie.. Sem mu řek, že sem slyšel, že je ten nejlepší, že by nám mohl pomoct. On se zastavil, a zeptal se mě  „A ty si myslíš, že sem Bůh?“ a já ne ne a že sem ho nechtěl samozřejmě urazit a on se otočil a řek, že uvidíme, co se dá dělat.

Jak probíhalo to vyšetření?
On zaprvé se na vás podivá a pulsní metodou, kterou používaj i někteří lékaři u nás,  ji vyšetřil, prohmatal si jí a namíchal léky.

Bylinky teda, mazání nějaký nebo co?
Bylinky, nerosty, drahé kovy, nevím co všechno obsahovali, některý se vaří, některý se jí třeba syrový, já mám tady u sebe něco, můžu pak ukázat, s tím, že za dva dny máme přijít a on zase bude zkoumat její zdravotní stav. Odjeli sme od něj, začly se užívat léky, moje paní po třech dnech užívání už cítila změny. Těžko popisovat co, oni třeba lidi u týhle nemoci jsou unavení, ona tam nachodila spousty kilometrů, může to bejt ale i změnou prostředí, prostě cítila věci, který sou třeba i intimí, který ti člověk řekne sám nebo o tom nechce mluvit..

Takže progres byl ve třech dnech obrovskej, jo? To znamená, že vy ste pak k němu přišli znova a co teda probíhalo?
On jí vyšetřil, dal jí další léky a zase za dva dny opět k němu domů. Dále jsme tam chodili do ústavu Tib. medicíny, je to centrum tibetský medicíny, je to financovaný ruskou akademií věd, je to centrum, kdy západní medicínu a tibetskou dávaj dohromady a z toho maj patent na x  léků a snaží se léčit podle západní i východní medicíny, takový spojení.. Funguje to, maj patentovaných asi 14 léků, my sme se tam seznámili velice dobře s jednou neuroložkou, která na ní pracovala, řikala, že takovýhle postižení nevyléčej žádný západní léky, ať nehledáme zázrak, normálně na ní pracovala, stimulovala jí nějaký body na těle, nervový zakončení a zlepšila jí tak její postižení, řikala, že je to nauka, tisíce let stará nauka. Terapie byla každej den, on jí chtěl pozorovat, jak na ní ty léky působí. Byli sme tam 14 dní a pak sme letěli domu. Těsně před odletem z Čech sme byli na magnetický rezonanci a dali jí nový léky, protože léky, který rok brala, byly neúčinný a ona ty léky už nikdy nebrala. Sama snižovala dávky kortikoidů, ty nejdou vysadit hned, přestala je brát když sme se vrátili z tady tý jakoby dovolený.. Potom na začátku prosince šla na magnetickou rezonanci, poprvé bylo, kdy se to zastavilo, nebyl žádnej nárust plak, na jaře po dalších třech měsících sme šli znova na magnetickou rezonanci, znova na kontrolu, kdy po vyšetření řekli že paráda, léky vám evidentně zabírají..

Jo, to vy ste jim neřekli, že ste je vysadili, vy ste to tajili, takže oni byli spokojený, že jako je progres…
Jo, i když je to nesmysl, protože ty léky nemaj takhle účinkovat, jako účinkovala ta léčba tam, potom sme vlastně jeli do centra, že nastydla.  My si mysleli, že má nějaký problémy, že přišla ataka, že je to prostě všechno ztracený, a ukázalo se, že to žádná ataka nebyla, udělali vyšetření a zjistilo se, že to byl pouze stav, na kterej nás upozorňovali, že když onemocní, angína nebo nějaký nějaký infekční onemocnění, že jí bude zle. A my jsme panikařili, ale díky tomu jsme se dostali k jinýmu lékaři, k doktorovi, který je v evropským konziliu tadytoho onemocnění. Je to jeden z největších odborníků ohledně RSky v republice…

Jeho jméno?
Hmm, bych ho rád zatajil…

Jo. Dobře, jasný.
...já vám vysvětlím proč. Pan doktor, který  ji ošetřoval, řekl, je to jasný. Prostě musíme nasadit nějakou léčbu. Prostě říká, berete léky? Jsme přiznali, že žádný léky nebereme. Když jsme s ním mluvili, už…

On vám řekl, musíme nasadit, jo?
Musíme nasadit silný kortikoidy … Fakt je, že ten člověk je v hrozným stavu. Po tom vyšetření nám volal a říkal, nemůžu tomu věřit, prostě nic tam není. Že byl pevně přesvědčenej, že prostě je tam ataka. Ne, to prostě byla jenom ňáká nevolnost. Zjistil, poznal, že nebere žádný léky, nemá to žádný vedlejší účinky. Moje paní se mu přiznala, že nebere nic.

Takže to bylo tak, že jste měli teda to podezření, že přišla nějaká ta ataka, jako bylo jí špatně, takže jste šli do RS centra a tam jste narazili teda na toho…
…jiná doktorka nás odmítla přijmout, že nemá čas.

…na toho, na toho jinýho doktora jste teda kápli, ten teda chtěl jako ty kortikoidy jí znovu nasadit, ale pak když po vyšetření zjistil, že tam vlastně nic není, tak se mu tvá žena přiznala, že teda žádný léky nebere…
Ano.

A co on na to?
On na to, že samozřejmě je to průšvih, protože, samozřejmě, léčba je drahá. Velice drahá. Pojišťovny to nechtěj dávat, že jo. A ona tady vlastně jakoby, že teda samozřejmě nemůže nikdo nikoho nutit něco brát, ale že by ji museli vyřadit z centra… Ten doktor tu zodpovědnost vzal na sebe. Proto nechci říct jeho jméno. A říkal, že s ní bude pracovat. Přešli jsme k němu, poprosili jsme ho, k němu jsme teda měli velkou důvěru, s tím, že příště až přijedeme, přivezeme mu ukázat léky, on byl hodně skeptickej, poslal nás na další vyšetření na magnetickou resonanci a když mu přišly výsledky, tak nám volal jestli můžeme přijet dřív, protože jsme byli objednaný až na pozděj. A když jsme přijeli, tak říkal, já jsem se na vás strašně těšil. Nevím, co to je, jak je to možný. Nikde mě prosim vás necitujte,  já mám svojí kariéru, svoje jméno, ale „něco“ u vás evidentně zabírá…

Nebyl z toho nadšenej?
Rozsekanej. On řikal, že tomu nerozumí, neví, jedině že nám může gratulovat, ale že je to pryč. Že je úplně čistá.

Aha, takže úplně jako a to bylo po jak dlouhý době?
Rok. Vlastně bylo to v srpnu, co sme se setkali a my byli rok předtim v září. Plaky, samozřejmě jizvičky zůstaly, ale funkčnost jejího těla, žádný omezení prostě nic není. Ona z toho ňákýho postižení…

A to už jsme v současnosti teda teďka jo?
To je před rokem.

To je před rokem. A teďka teda ještě za ten půlrok něco teda se odehrálo zajímavýho?
Že nemá žádný postižení, že by jí poprosil, jestli bysme mohli přinést léky a říká, že ho mrzí, že tenkrát, než začla brát ty léky, že ji neposlali na vyšetření, který se dělá, když se zaváděj ňáký nový léky. A že je to velice velice zajímavý, že kdyby to neviděl, nešáh si de facto na to, že tomu nebude věřit. Nikde nic v literatuře se nedočetl, nikdo o ničem neví, ani od kolegů..

Ale oni připouštěj, že by se to mohlo odehrát samovolně..ne? Bylo zapříčiněný tou léčbou?
Evidentně.

Evidentně to bylo tou léčbou teda. Teďka to bylo před půlrokem, co ten doktor řekl, že je jakoby zdravá, že tam teda jsou ty jizvy, ale je to prostě zastavený. A teďka vy ste tam byli znova, tak proč ste tam jezdili?
Pani vyřadili z RS centra protože nesplňuje podmínky, ale jeho to tak zajímá, že vlastně jakoby jezdíme soukromě a chce ji sledovat.

A on nevyjádřil jakoby touhu po tom se tam jet podívat?
Chce po mně léky. Jestli bych mu je mohl přivézt ukázat..

Jak to vypadá, ty léky? Můžeme se na to podivat? Todle jsou tvoje léky jo?
Tohle, já jsem měl problém..

S čím, co na co se léčíš?
Stal se mi úraz s obratlem, kterej mi tam odblokovali a měl jsem ňákej zánět takže..

Vypadá to jako ňáký drogy.
Jo. Vezl jsem toho tak dvě kila, jo..

Jo..
Ne jenom tohohle, ale různý druhy..

No takže po vočichání zjišťujeme, že to sou ňáký jako rozdrcený bylinky teda jo? Nebo..?
Nejenom.

Je to prostě směsice ňákejch ingrediencí. Jak se to užívá, takováhle věc?
Nevím z čeho to je, ale tohle si nasypu na lžičku, spolknu a zapiju vodou.

Vypadá to jako pytlík několika gramů hnědýho prášku..
A si představ že jsem tohleto vytáhl u doktora, neurologa, kdy oni jsou zvyklí na, řekl bych supermoderní léky, že jo, na léčbu ňákých nemocí, který nemaj výsledky a já sem tam přinesl takovýdle pytlíčky a ukázal jsem mu to. Sem se za to samozřejmě styděl a já říkám že ale tohle vyléčilo mojí ženu z RS…

V tedlehtěch pytlíkách se to tam vyloženě jako distribuuje, jo?
Ne ne ne nedistribuuje. To nekoupíte, tohle je vyloženě pro mě namíchaný na míru.

A jak se to užívá? To se tou tyčinkou nějak polkne, jo?
Odměrku, dám si to na jazyk a zapiju vodou..

Jakou to má chuť?
Všechny maj různý. Některý sou příjemný.. některý hnusný.

Takže normální léčivo, přírodní byliny?
Bojím se to tak říct. Já třeba teď přivezl potravinovej doplněk, kterej se tady přihlašuje. Domluvil  sem se s doktorem, dal mi recepturu na lék, protože jsme si už vybudovali ňákej vztah.. nevim proč si mě oblíbil, no a on mi dal recepturu vlastně na nějaký chřipkový onemocnění. Zkoušel jsem to na pěti známých a můžu říct, že po třech dnech měli po problémech, nebrali antibiotika, nebrali žádný léky a byli z toho venku … Takže já jsem toho sem vezl víc, měl jsem tu lidi, který nemuseli nikam letět, kterým jsem přivezl léky na závažný onemocnění a ty výsledky jsou prostě fakt neuvěřitelný. Já třeba když sem letěl poprvé odtamtud zpátky, tak jsem předával v Moskvě nějakýmu developerovi z Hamburku léky. On měl manželku.. je to dva roky zpátky co jsem s nim mluvil. Jeho manželka měla leukémii, velice bohatej člověk, dopřával jí léčbu jaká šla. Dávali jí čtyři, pět měsíců života a je to pět let zpátky. Paní nebere žádný léky a je z toho venku.

Hm.
On je v takovym stavu, že kdokoli z jeho rodiny onemocněl, tak sedne na letadlo a letí tam. Kdybych nevěděl, co je to za člověka, tak bych si myslel, že je to nějakéj blázen. Teď sem tam letěl s pani, která je na vozíčku 8 let, 18 let má roztroušenou sklerózu, ona je na tý stupnici na osmičce, jo, moc už jí toho nezbývá, . Spasmický ruce, to znamená v neustálé křeči. Dávicí reflex, polykací reflex už dávno ani neměla. Nenajedla se, nenapila. Když jsme tam letěli, ona ležela jenom na zemi a zvedla deset čísel ruce, nohy nepohyblivý. Neudrží moč, nic. Takže s touhle jsem tam letěl. Tahle holčina, je jí čtyřicet dva let, ona po třech dnech, ne, po dvou dnech léčby zvedla ruce nad hlavu, spasmy jí zmizly, mohla používat ruce. Po čtyřech dnech si, jak říkala, asi po šesti letech vyčistila sama zuby.

Fakt jo? No to je slušný..
Kdybych to neviděl, tak tomu nevěřím. Je fakt, že tam s ní dělali terapii, brala léky a prostě fakt neuvěřitelný. Já když jsem tohle viděl, tak vlastně v únoru jsem tam letěl zas.

Jak dlouho probíhá tak to vyšetření? On ji prostě vyšetří, pak teda jakoby chvilku přemýšlí a pak namíchá léky, jo? Takže to trvá třeba dohromady hodinu? Nebo tam i cvičí s těma lidma trošku ňák?
Ne, on vůbec. On vůbec.

Má nějaký asistenty, jo?
Ne, u něj je jakoby vyšetření soukromně. On má sice svojí ordinaci, ale všichni ho znaj, on vyučuje lékaře, ale on normálně neordinuje. Ale lidi za ním chodí k němu domu, má domu ordinaci a on namíchá léky a pak vlastně ty terapie, co jsou, to chodíme za tou neuroložkou a ona s těma lidma se snaží vrátit jejich tělo do formy nějaký funkčnosti.

A to je taky někde jinde nebo v tom městě, kde má on  ordinaci? No tak to je zajímavý, to je zajímavý.
Já jsem teď přivezl léky, což je vlastně doložitelný, to není něco, co jen já tady povídám. Letěl jsem tak dva dny před odletem chlap, bývalý bankovní úředník, syndrom vyhoření, těžce postiženou prostatu a štítnou žlázu, otoky na očích. On měl jít v tejdnu, kdy já jsem vlastně byl pryč, na operaci. On zhruba týden před tou operací zrušil tu operaci - vymluvil se. Říká mi, tak jestli mu můžu přivézt teda něco. Já říkám, že přivezu, ale nechtějte po mně, abych něco já říkal k odložení operace… Nemůžu ohrozit na životě nebo na zdraví. On to ale stejně zrušil, já jsem mu přivezl léky, on po dvanácti dnech šel na kontrolu, kde si měl domluvit nový termín operace a lékaři mu při vyšetření nic nenašli…

Hm.
…se štítkou. Včera jsem s nim mluvil, on mi říká, hele jsem v pořádku, plný energie…

To zní jako úplný pohádky.
Ne, kdybych to neviděl, tak tomu nevěřim. Je to realita.

Chápu.
Nebo. Ty lidi, co tam byli, nechtěj ani o tom moc mluvit, protože říkaj, že by je měli za blázna. Opravdu. Tenhle chlap vlastně, rozzářil se a říká, ty vole hele prostata lepší já prostě můžu jít normálně jakoby na záchod. On chodil čtyřicetkrát denně. Prostě pálení, bolest,nevydržel sedět ani v autě. A teď? Říká, hele i ta prostata se mi lepší a ta štítka, já nemusím na operaci, já jsem se toho strašně bál, že jo,Říkám mu, tak to je fajn. Teď vlastně při tady další cestě, co jsem tam byl, byl tam se mnou pán, kterej má továrnu na plasty. Člověk, kterej je prostě materialista, nikdy ničemu nevěřil, spíš manželka to všechno pro něj zařídila. Letěli tam a ten, když to tam viděl, tak byl ze všeho rozsekanej z toho jak ho lékaři léčí. Má diagnozu RS, při dovolený na horách z ničeho nic oslepnul na jedno oko a během pár dnů mu zjistili RS. K tomu měl 7 let neustálý brnění v noze a v páteři. Tam během 2 dnů měl po brnění a dnes má oko na 95 procentech. Posunul se úplně někam jinam. V květnu tam se mnou i s manželkou letěl opět. Říká, hele já pojedu jenom, abych tam jel, protože jako já jsem jak ve snu, já se nesoustředím ani na práci, protože to, co jsem viděl, co jsem zažil, to prostě není možný. Přivezl do své rodiny léky a tam je odezva taky.

A todle teda, ta nemoc, on to řeší teda čistě tím, že on naordinuje prostě byliny, jo?
To nejsou byliny jenom.

Nebo tydlety prášky rozdrcený.
Jsou různý. Jsou různý ty léky.

Ale není to, že by působil nějakýma silama nebo…
Ne, ne, pozor. Před tady tim varuje, protože to jsou všechno nesmysly, když tohle někdo říká, je to opravdu nauka.

Je to čistě založený na tom, že… na složení nějakých látek prostě.
Ano.

A třeba dodržováním nějaký životosprávy, jo?
Životosprávu – jez na co máš chuť,ale v míře…, nediktuj nic svému tělu.

Člověk nemusí prostě řešit vůbec, jo? Že jako může se jako dál tláskat…
…ne úplně, ale když jíš něco špatně, máš problém s tadytim, omez to.. Člověk ovlivněný filmem a co si přečte, tak se ho ptám: „vy nejíte třeba maso?“ A tibetskej duchovní se na mě podíval a říká, jako co blázníš? Co by tam v horách jedli lidi? Jedí jenom maso a moc, podívej na mě, jsem tlustej. Moc mi chutná. Hodně jím.

Hm, hm.
Jo, takže to jsou naprosto normální lidi.

A ňáký jako mentální jakoby…
Nic, nic, nic. Je to nauka.

Jak se spolu domlouváte? Anglicky, jo?
Rusky. On s nikým moc nemluví, ale mě si oblíbil a komunikuje se mnou, volám mu každý týden, sblížili jsme se. Spoustu lidí se mě ptá a on se ničemu nebrání, on mi řekne věci, který si myslím, že by mi říkat ani nemusel. Já jsem chtěl třeba tuhle kytku vyfotit, on mě odvezl do svý dílny, kde se vyrábí léky, to je v překladu z Tibetštiny V létě tráva v zimě červ.

Jo. To je jako ňáká jejich růže z jericha, ale trošku jinak, po mongolsku.
Roste to v Himalájích.

Vypadá to jako hvězdice.
Jedna ta kytka stojí patnáct set dolarů. To jsou neskutečný peníze, obzvlášť tam pro ně.

Tuhle kytku, mi říkal, že melou a jí čínští sportovci. Zvedá to výkonnost o 15 procent. Dostala ji i ta vozíčkářka, tady do Čech.

Jo. A to jednu namletou, jo třeba. Nebo víc namletejch?
Nevím, nevím kolik namletejch, je tam nějaká dávka.

Hm.
Já jsem vlastně dostal třeba léky proti ňákejm těm respiračním onemocněním a to je udělaný z patnácti druhů bylin. Používají látky, kde je třeba padesát druhů, tam je důležitej poměr. Řeknu taky úsměvnej paradox, když jsem tam byl poprvý, tak jsem se ho ptal a já mu říkám, věděl jsem už o něm, on lítá do Švýcarska, do jedný farmaceutický firmy, a tam dohlíží na míchání léků. Ty léky se průmyslově vyrábějí tady v Evropě. Některý. Onkologický onemocnění, na nádorový onemocnění a tak. Když jsem se zeptal, jestli  ty bylinky sám sbíral, on se na mě podíval a říká, vozím si některé ze Švýcarska. V květnu jsem znovu cestoval na Východ s paní Isabelz Francie která měla závažné dědičné autoimunní onemocnění, jejím bratrem Michel, přítelkyní Ingrid která je z Rakouska a dvěma co již se mnou letěli v únoru. Paní Isabel již byla na vozíčku a výhled na pouhých 6 měsíců života. Paní Isabel se týden po návratu postavila na nohy a evidentně je jí lépe, což jí potvrdili po návratu lékaři ve Štrasburku, přítelkyně Ingrid z Rakouska, která měla také závažné zdravotní potíže a která nevěřila léčbě, kdy tajila a zkoušela lékaře, až nakonec kapitulovala a byla léčena, skončila v Rakousku na psychiatrii – nemůže se smířit s tím, že tady jen s léčením ztrácela čas a nemohla mít děti.