Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: THE NEIGHBOURHOOD / MISS KITTIN / ALESSANDRO PARISI / M!R!M

SNPRK DOPORUČUJE:
THE NEIGHBOURHOOD – I LOVE YOU
MISS KITTIN – CALLING FROM THE STARS
ALESSANDRO PARISI – DRACONIA
M!R!M – ENJOY THE SORROW, IT’S NOT ENOUGH ANYMORE, LOST BOYS/ACID BLANK NOTHING

Let’s keep it simple. Pro dnešek. Stejně jsem středu propásl. Jenže to se v Praze majálesovalo, celý město bylo ve Stromovce, Coldplay pro chudý a bosej Klus, vzývající místo čarodějnic lásku pro každýho a zadarmo. No, zase tak moc zadarmo to nebylo a láska pláchla na koštěti. Místo ní davy chlastuchtivejch, přiotrávený pubescenti na pažitu a záchranky kroužící kolem jako dostihový koně s majákama. Musel jsem tam bejt taky, ale zdrhnul sem při kázání PSH z redbullácký tribuny. Vypadalo to fakt bizarně. Hajlující stádo rekrutů v kšiltovkách promíchaný s klasickým festivalovým mixem, kterej bude máchat plácačkou na cokoliv a tančit asexuální pivní variace bez sebemenšího zájmu si aspoň zjistit, kdo je zrovna na pódiu.
Ou jé, jak já se zase těším na ty letošní tuzemský agrofestivaly! Tak mě to vyčerpalo, že jsem usnul v deset, vzbudil se v jednu ráno zděšenej snem, že se nemůžu vymotat z areálu, a do pěti sjížděl svoje oblíbený seriály, abych to lepkavý veselí z podvečera rozehnal.
 
Takže dneska žádnej rozbor desky, jenom pár tipů, jak si zpříjemnit nastupující máj, kterej stejně zase bude páchnout jako trochu barevnější únor, do háje.
 
První masivní radost s podtextem mírný nostalgie a delikátní neotřelosti – The Neighbourhood – I Love You. Vida, jak se nám to názvem hodí do krámu. Ta deska je vlastně hrozně obyčejná. Trochu připomíná duhu a ten zvláštní opar nad palmovejma alejema cestou do San Diega po ‚jedničce’, která kopíruje  oceán. Může za to vlhko od vody a tropický teploty. Skrz tu opojnou mlhu prostupuje oslepující zelená, slaná vůně od vody a exoticky barevný svěží kytky i kvetoucí keře. Tak nějak chutná I Love You. A ještě když přitom víte, že už zejtra vám to letí zpátky do šedý Evropy a vám se tak strašně nechce. Melancholie jako sviň.
The Neighbourhood jsou čerstvej závan a přitom nic novýho pod sluncem, jenom bravurně odměřený a namíchaný ingredience. Připomíná to Postal Service a úplně zapomenutou kapelu South třeba. Nadčasovej zvuk oproštěnej všech hypermoderních producentskejch vychytávek, sametovej hlas a líný frázování zpěváka Jesse Rutherforda... trochu jako ranní fuck ještě v polospánku, kterej vás buď probere a nakopne do dne, nebo naopak vrátí zpátky do snový říše, ale ať tak či tak, obojí je vlastně příjemný a rajcovní. Von ten kluk je vlastně místama takovej Adam Levine, má taky sex v hlase, aniž by se nějak extra snažil, akorát že The Neighbourhood na rozdíl od dost cheesy Maroon 5 znějí mnohem temnějc. Got it? Vyzkoušejte, nebudete zklamaný. Slibuju.
 
Miss Kittin – Calling From The Stars. Všechny veselý narkotika sem! Vlastně i ty smutný. A zapomenout na to, že je rok 2013, nihilisticky nehostinnej a neinovativní ve svý nesmyslný nabubřelosti. Miss Kittin, jedno z dominantních jmen trochu naivního, ale o to víc zábavnýho electroclashe, uh, to už je dávno, co? Všichni v tom tehdy jeli. Dnešní EDM by nebyla tam, kde je. Kdo potřebuje nějaký Hurts, rabující OMD s nehybnou grimasou profesionálních plagiátorů? Tohle je real deal. Možná trochu morbidní díky faktu, že se ani nesnaží jakkoliv reinventovat rejstříky, na druhou stranu vtipně implementuje popový elementy tak naivním způsobem, že výslednej blend je sice retro, ale bez patetickýho fňukáni, kdeže ty syntezátorový doby jsou. Vraťte nám Nihilisty a nešahejte mi na Miss Kittin! A jako cover R.E.M. Everybody Hurts?! R u fucking kiddin me?! To je song roku, hahaha!
 
V podobně ‘cold as fuck’ duchu se nese jako zjevení debut poměrně neznámýho Alessandra Parisiho. Strohej obal a strašidelně jednoduchá grafika alba Draconia není to jediný, co zabíjí. Retro sound z budoucnosti skrz červí díru. Nahráno jenom s Rolandem TR-707, drum machine a JX-3P syntezátorem. Primitivní linky a minimalisticky chladnej sound, přesto je všech osm tracků temnejch jako Draculovo sídlo s nekompromisním hypnotickým groovem ledovejch retro mašinek. Masterpiece nejenom pro staromilce.
 
Na závěr ještě obskurní noiseová dvojka, co nadělá víc hluku, než ztrojený A Place To Bury Strangers. M!R!M. Neptejte se mě, co ten název znamená, ale napsanej vypadá dobře, ne? Co je ale ještě víc kůl je fakt, že tihle dva Italové, usazení v Londýně, dávaj svoje EPs zadarmo na svým Bandcampu (http://wearemrm.bandcamp.com/). Maj už tři, poslední uploadovali teprve před pár dny, ale obě předchozí - Enjoy Your Sorrow i It’s Not Enough Anymore - jsou neskutečnej mazec. Tsunami dvou kytar strhává brutálně a neomaleně všechno a hrne před sebou jako domečky z lega celej náš konformní svět  i naivní představy o rádoby ostrejch kapelách. Dílem sarkastická parodie na shoegaze, odkazy na starý Gang Of Four, new wave, Joy Division, kovově brutální dinosaury Big Black i The Chameleons a zpěv občas evokuje spratkovitou dikcí první skvělou desku Bloc Party Silent Alarm. Všechno, co máte rádi na muzice, ale bojíte se na to přes ten hluk zeptat. Huh!
A pak že nevycházej dobrý desky!