Rozhovor s Pastou Onerem k filmu Vejška

Rozhovor s Pastou Onerem o graffiti a filmu Vejška, volným pokračováním filmu Gympl, který jde do kin 23. ledna 2014.
 
Pasta Oner – jméno známé především na české graffiti scéně… Co znamená váš pseudonym?
Pasta je mé graffiti jméno, nemá žádný význam. Oner je něco jako copyright jména, writeři si dříve dávali za jméno „one“, aby potvrdili jedinečnost svého jména.
 
Jak a kdy jste vůbec přišel na to, že budete malovat graffiti? Jaké vůbec byly začátky graffiti v Čechách?
V roce 1993 jsem byl díky kázeňským problémům nucen změnit ZŠ a v nové třídě byl kluk, který graffiti dělal. To bylo září, v listopadu jsem už dělal svůj první piece. V té době už v Praze fungovalo několik crew z první vlny old schoolu.
 
Kam se to za těch dvacet let posunulo?
Daleko. Graffiti a street art jsou celosvětový fenomén. Vychází obrovské množství publikací, včetně periodik. Velké metropole si bez graffiti nelze představit a proniklo masově už i do rozvojových zemí. Graffiti si v dobrém i špatném všímají média, o graffiti se točí filmy a pomalu se mění i negativní postoj společnosti. Graffiti za chvíli oslaví 50 let od svého vzniku.
 
Máte za sebou druhou samostatnou výstavu, reprezentoval jste Českou republiku na Expu v Šanghaji… V čem nastal posun, že jste se jako writer z ulice dostal k legálním plochám?
Je to přirozený vývoj, mainstreamová společnost má dojem, že writer je nějaká anomálie, třeba něco jako narkoman. Jsme pouze svobodní umělci a cesta do galerie je stejně přirozená jako ilegální tvorba na ulici.
 
Malujete vy dnes ještě něco jiného než legál?
Občas ano. Miluju bombing, tedy živelné graffiti, pokládám ho za důkaz demokracie a přítomnosti subkultur, bez kterých by společnost byla šedivá myš bez života.
 
A jak se vůbec dnes na tagy – podpisy na zdech baráků a místech, kam oficiálně žádné graffiti nepatří, díváte? Zvlášť vezmeme-li v potaz fakt, že řada vašich kolegů přešla do oficiální oblasti, kde se často prosazují v rámci designu, užitého umění apod.?
Do města ilegální graffiti patří, vadí mi pouze tagy na památkách.
 
Přestože kolem vašich uměleckých děl lidé chodí, často o tom ani neví. Jako příklad můžeme jmenovat vitráž u Zrcadlového sálu, obnovenou na přání majitelů pražské Lucerny. Co dalšího od vás můžou lidé ve veřejném prostoru vidět?
V Praze mám asi pět zdí, například na Národní třídě, na Vítězném náměstí nebo na budově galerie DOX.
 
Před lety jste dostal nabídku vypomoct režiséru Vorlovi ohledně graffiti v rámci filmu Gympl, nakonec jste mu asistoval v roli poradce a zahrál jste si doublera Vorla jr. Jaká pro vás práce na Gymplu byla? A jak jste byl ve výsledku s filmem, který se tehdy mezi mladými lidmi stal diváckým hitem, spokojený?
Gympl je film své doby, je to odvar reality. Hodně ortodoxních writerů ten film nenávidí a já se jim nedivím. Vejška má větší ambice a snad se je podaří naplnit.
 
V rámci Vejšky už jste uveden jako spoluautor scénáře. V jakém okamžiku nastal z vaší strany posun od výtvarného umění směrem k takové práci na filmu?
Ve chvíli, kdy mě Tomáš Vorel oslovil. Jsem člověk mnoha oborů a moje hlavní doména je umění. Psaní scénáře byla super zkušenost, byla to pro mě taková terapie. Vyprávěl jsem spoustu příběhů, které jsem zažil a postupně jsme je přetavili ve scénář, někdy i včetně lokací.
 
V čem je Vejška jiná než Gympl?
Dospělejší, rychlejší, drzejší, reálnější.
 
Gympl byl hudebně spojen s osobností Wiche, pro Vejšku složil hudbu Mike Trafik a zazní v ní i rap Vladimira 518. Jak moc je s graffiti hudba spojena?
Česká rapová scéna z graffiti vyrostla. Všechna známá jména s graffiti začínala nebo ho rekreačně dělá. Mladé generace writerů už s rapem tolik spojené nejsou.
 
Vejška je volné pokračování Gymplu. Máte vy osobně rád tzv. dvojky filmů?
Tohle není typická dvojka. Nikdo z původních spoluautorů scénáře se na Vejšce nepodílel. Až na volně navazující postavy jde v podstatě o úplně jiný film. Gympl byl filmem své doby, stejně takovým bude doufám i Vejška.