view counter
Share |

Michal Škapa / Tron: Svět se posral

foto archiv umělce

Je umění v umění říkat ne? Street art je hodně svobodná disciplína a zároveň i doposud dost trendy a nevytěžené úložiště přiležitostí.
Dá se tu relativně lehce přijít k něčemu, co se dá slušně obrandovat a přitom bude pořád působit čerstvě, neokoukaně a progresivně zároveň. Kdo je Michal Škapa alias Tron, kde se vzal, kam směřuje a jak proplouvá občas smrdutou řekou tuzemský reklamy i virálním prostředím? Co ho těší, baví, naplňuje, nebo štve? 
 
Tron. Proč Tron?
Tron je jedno z mých graffiti jmen, pod kterým vystupuju v posledních asi pěti letech. Často jsem měnil jména, bavilo mě hledání různých přezdívek, písmen a jejich tvarů. Člověku to chvíli trvá, než si kromě svého občanského jména, které mu bylo dáno, vybere to svoje, se kterým se ztotožnuje. Ale zas tomu nechci dávat přehnaný význam, je v podstatě jedno, jak sám sebe nazývá jeden mravenec.
Nicméně Tron je jméno rebelujícího programu, který se pohybuje ve virtuálním světě počítačové sítě. Objevuje se ve stejnojmeném filmu z roku 1982. Příběh je celkem prostý, ale snímek má svojí nezaměnitelnou poetiku a je jeden z prvních, kde se objevila "počítačová animace". Chudáci - to museli renderovat týdny...
 
Pamatuješ, kdy a kde jsi udělal svůj první piece?
Asi úplně první vybarvený a obtažený tvary jsem dělal na Petřinách na malý zídce, doteď to tam je. Pak následoval nápis ZEUS gang na Vltavský. První propracovanější věci jsme dělali na Vinohradech blízko Korunní. Strhnul jsem
s sebou nějaký spolužáky, který se mnou v tý době tvořili partu DNS - difuzní nervová soustava. Na týhle zdi jsem kromě ztvárnění svýho jména nakreslil kostru přitlučenou velkým hřebíkem a vedle nahou holku. Kromě toho, že jsme od policie dostali pokutu 200 korun, se vedle tý mojí věci objevil za nedlouho velký nápis štětkou: "SVĚT SE POSRAL".
 
Věnuješ se velký škále grafickejch věcí - od street artu až po časáky, vlastní typografi, plakáty i webdesign. Co z toho tě baví nejvíc, jestli to vůbec lze říct?
Baví mě to všechno a nejvíc asi to prorůstání jednoho do druhýho. Někdy bych se potřeboval naklonovat a dělat ty jednotlivý činnosti synchronně. Problém je, že u kreativní činnosti je potřeba dlouhá doba na zrání myšlenky, její realizaci a sebereflexi k vlastní činnosti. Bohužel naše současnost jde úplně opačným směrem, všechno mělo být včera a zadarmo. Slyšel jsem o společnosti, která prosazuje zpomalení času. Nejradši ze všeho se věnuju volné tvorbě nebo malování venku, ale tyhle chvíle se pro mě stávají téměř svátostí.
 
Při takovém rozpětí a obvzlášt pokud se některý ze zmiňovanejch aktivit protínají s komerční sférou, nebo i byznysem, je pro tebe těžký udržet si ksicht, odstup a nezávislost?
Komerci a byznys moc neřešim. Spoustu věcí dělám, protože na nich mám osobní zájem a zároveň mě živí. Žiju v demokracii a kapitalismu, takže funguju v rámci těchto pravidel. Samozřejmě mám hranice, do čeho jít a do čeho ne, tvoří se celkem přirozeně. Často hraje roli osobnost klienta, většinou se pozná rychle, jestli se jedná o seriózni věc nebo jen o povrchní záležitost.
 
Vím, že jsi měl trochu "problém" s posledním projektem Wall to Wall a nakonec jsi od realizace odstoupil. Bylo to tvoje 'ne' něčemu, co už bylo právě za limitem, nebo na hraně?
Tam hrálo roli několik okolností. Jednak se mi trochu nezdá celkovej pokryteckej pohled společnosti na graffiti a přidružený činnosti. Zákonem je to zakázaný a městské části nejsou nějak extra vstřícný v poskytování dostatku volných ploch. Přitom v reklamách je zcela amatérsky tenhle "cool trend" používán a vytěžovám. Většinou to vymejšlí a řídí nějaká guma z reklamky, která o tom nic neví.
Samozřejmě kšefty tohodle typu většinou tečou ještě přes několik agentur, které si z koláče ukousnou svoje, takže na cestě značka - umělec se toho ještě hodně ztratí. V téhle konkrétní zakázce na velkoplošnou malbu od prodejce nejmenované obuvi šlo ještě o to, že na začátku bylo nejasné zadání, slibující daleko větší tvůrčí svobodu. Postupně se pak měnily požadavky. Podíl velikosti loga značky versus moje dílo se začal překlápět v můj neprospěch. Korunu tomu nasadilo, že se to díky složitému domlouvání odsouvalo na konec listopadu a to už teploty klesaly pod nulu. Škoda, protože tyhle světoznámé cvičky jsou mi jinak sympatický.
 
Kde je ta hranice mezi svobodou a komercí, kterou nikdy nepřestoupíš a neuděláš kompromis? 
Stále v těch vodách plavu a nechávám se sám sebou překvapit. Spoléhám se na vlastní vkus a intuici.
 
Děláš i Free Magazine. Nedá se nezeptat se - skejtuješ?
Na prkně jezdím asi od dvanácti. Teď jsem si postavil retro komplet, pořádnou rybu McGill od Powell Peralta s kolečkama Rat Bones. Projiždím se a někdy se mi povede i ollie. S Ralfem, mým dvouletým synem, jezdim občas na longboardu nahoře na Ladronce. Držim ho za ruce a on stojí na prkně přede mnou a náramně si to užívá a vydrží skoro celý tříkilometrový okruh.
 
Viděl jsem tvoje loga pro Ladu Firch, Oriona i Bigg Boss... znamená to, že jsi hodně propojenej s českým hip hopem?
Jsou to lidi, s kterýma jsem vyrůstal. Hip hop, rap, graffiti, break dance šly na přelomu devadesátých a nultých roků ruku v ruce. Byl to energickej pohyb, kde se jednotlivý složky pozitivně ovlivňovaly, držely při sobě a přitahovaly další lidi, který tomu ortodoxně propadali. Spousta lidí včetně mě z toho čerpá dodneška, i když se skupiny rozprchly a některá ramena týhle funky chobotnice už značně ochabla. Hudbu, kterou dělaj moji kamarádi a blízký, poslouchám, sbírám a když se můžu podílet na nějaký grafice k jejich projektům, tak mi je velikou ctí je podpořit.
 
Co vlastně posloucháš za hudbu?
Dneska jsem si zrovna koupil desku Keeper of the Seven Keys part.I od Helloween, ale to jenom protože už mi vyprodali Keeper of the Seven Keys part. II, což je jedno z mých vůbec nejoblíbenějších metalových alb vůbec. V autě poslouchám v těchto dnech starší album od Erykah Badua dancehall riddimy nebo album Toxic Funk, doma se mi teď válej cédéčka The Cinematic Orchestra nebo brazilská samba, v iTunes playlistu mám hlavně house, dubstep, elektro, poslední koncerty, na kterých jsem byl jsou Amon Amarth, Mykki Blanco, Atomová WWW včela, Idiot 518 nebo Testament. Miluju hudbu ve všech podobách a rád ji konzumuju ve velkém množství.
 
Obligátní otázka -  jak bys definoval svojí vlastní rezistenci vůči šedi a konformitě? 
Jak jsem psal výše. Čmárám venku po zdech už skoro 20 let. Vždycky to pro mě byla forma revolty, rozsvícení těch uniformních zdí pod mostem, který byly bez vyjímky šedý. Rozzáření vlaku nebo vagónu metra, který se valil černým tunelem na stanici plnou šedivejch lidí. Nadšení samozřejmě už částečně pohltil čas. Jsem rád, když moje dílo venku, na plátně nebo na papíře může někoho oslovit, nakopnout ho k další myšlence, kroku. Zpětná vazba od lidí je pro mě nesmírně důležitá a pozitivní reakce mi dávají hroznou sílu a umožňují mi pokračovat v tom, co dělám.
 
http://www.834.cz/
http://www.thechemistry.cz/artists/michal-skapa/


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.